Metal Mondóka č. 621 (Martin Vajgl – OLYMPIC, ex-123 min, ex-VLTAVA, ex-WANASTOWI VJECY )

A ještě na třetí pokus OLYMPIC! Tentokrát však v rámci nepravidelné rubriky Metal Mondóka, které se zúčastnil bubeník Martin Vajgl. Speciálně pro něho jsem nachystal koktejl česko-polsko-slovenských kapel a velmi jsem se těšil, kterak se mu budou líbit ukázky zacílené primárně na metalový underground. Dovolím si tvrdit, že následující řádky Vás v mnoha ohledech určitě překvapí. Hezky si to užijte…

ASMODEUS – Midas CD (z alba „Oko horovo“)
Nevím bohužel, co je to za kapelu. Jedná se o takový klasický metal, slyším tam vlivy starých ARAKAIN. Tipuji, že právě starší ARAKAIN mají členové téhle kapely rádi. Když jsem tu skladbu poslouchal, říkal jsem si, že těch starých prvků je tam až moc, ale pak jsem si uvědomil, že ti muzikanti jsou v podstatě trochu „nad tím“. Zpěvák to v tom „šklíbení“ stylově vlastně až přehání, a to je hodně dobrý. Nejsou zamrzlí, spíše se rozhodli takhle hrát a k tomu přidávají nadstavbu.
Jedná se o kapelu ASMODEUS, která na scéně působí takřka třicet let, přičemž ukázku jsem vybral z poslední řadovky „Oko Horovo“.
Ano, ten název kapely znám! Ale je pravda, že kdyby někdo teď řekl ASMODEUS, představil bych si spíš nějaký death metal. Nicméně název ASMODEUS jsem zaznamenal, především v průběhu devadesátých let, kdy byl metal obecně víc „na očích“.

PRVNÍ HOŘE – Hymna naděje (z alba „Křehký mechanismus pozemského štěstí“)
Tohle se mi líbí také. Stylově je to šmrncnuté novou vlnou, slyším tam dost PRAŽSKÝ VÝBĚR, speciálně v těch synťácích. Možná tam jsou slyšet třeba i DUNAJ a tahle alternativní cesta přelomu osmdesátek a devadesátek. Nicméně tohle samozřejmě zní jako tyhle dvě kapely těžce na steroidech (smích). Je mi to sympatické.
Jedná se o kapelu PRVNÍ HOŘE, jestli jste o nich někdy slyšel…
Aha, tak název také znám… Až na ně někdy narazím, určitě si je půjdu poslechnout.

DARK GAMBALLE – Kapky (z alba „Hluboký nádech“)
Výborný zpěvák, který je ale nebezpečně podobný frázováním Davidu Kollerovi. To je docela „nebezpečné“, protože to pak chtě nechtě začne toho prvního připomínat. A vůbec to není tím, že by šlo o barvu hlasu, případně o to, že by ta písnička byla něčemu podobná jako celek. Tady v té písni byl navíc takový dvojhlas, což LUCIE velmi často používala jako takovou poznávací značku. Tím ale neříkám, že by to bylo špatné. Jako celek to působilo profi a tvrdě, stejně jako předchozí dvě ukázky. Jen tady cítím jistý předobraz. Ale můžu se klidně plést, protože jedna skladba nedělá celé album. V tomto ohledu to může být trochu zkreslující.
Další zkušená parta, tentokrát DARK GAMBALLE. Před dlouhými roky se jmenovali pouze DARK.
Tak tohle bohužel neznám ani podle názvu. Ale je to dobré, tvrdé, skvělá muzika, má to úroveň. A ta má poznámka ohledně zpěvu: to je spíš takový poznatek, co třeba v projevu zkusit víc ohlídat.

PANYCHIDA – Trampus – o samotě a smrti v odlehlých končinách (z alba „Gabreta Aeterna“)
Zatím největší chropot (smích). Je tam trochu toho klišé, ale celkově je to dobré. Zajímavé bylo místo, kde tam v kytarách harmonicky prozníval pouze jeden tón, to se mi moc líbilo. Oproti předchozím nahrávkách jsem měl trošku problém se srozumitelností, což ale může být způsobeno mixem, případně samotnou aranží, která je zahuštěná. Těžko jsem tedy chytal text, ale ten brutální zpěv se k tomu i tak hodí. Takže za mě v pohodě.
Kapela se jmenuje PANYCHIDA a ukázka pochází z novinky „Gabreta Aeterna“, alba, které je věnováno Šumavě.
Zajímavé, kapelu opět bohužel vůbec neznám. Znovu jsem ale poznal trochu víc z české scény.

GLOOM – Feel The Pain (z alba „Awaken“)
To jsou určitě Slované, slyším tam takovou tu slovanskou melodiku…
Jsou to Slované a zároveň Slováci (smích).
Zajímavý je tam ten durový začátek, ale pak už se mi to, přiznám se, tolik nelíbilo. Nemám úplně v oblibě příliš očekávatelné melodie, a tady jsem je trochu slyšel třeba v kytarách. Dál se přiznám, že mě tam rušilo to piano. Kdybych tu píseň aranžoval, určitě bych ho tam nedal. Ale to je pouze o vkusu.
Kapela se jmenuje GLOOM a hráli jsme si song z alba „Awaken“.
Neznám, ale celkem v pohodě. Aranžmá skladby je vždy o názoru. Je evidentní, že to kapela takhle chce, takže jim do toho nemůžu kecat.

MEAN MESSIAH – Divine Technology (z alba „Divine Technology“)
Tady jsem se nemohl zorientovat v cíli té písničky. Jestli to má být brutální klepačka, nebo spíš rockový rádio formát. Já v tom slyším obojí zároveň, mele se to trošku ideově dohromady. Něčím je to konvenční rock, něčím je to zase brutal. Přiznám se, že netuším, co z toho má být víc (smích). Je to na úrovni, všechna čest, ale zatím je to věc, která mě oslovila nejméně.
Kapela se jmenuje MEAN MESSIAH a její ústřední postavou je Dan Friml, kterého byste si mohl pamatovat z kdysi velice známé skupiny SEBASTIAN.
Ano, to jméno znám! Mám kamaráda, který mi o něm říkal. Vyprávěl mi, že Dan má studio, má ho skvěle vybavené a že u něho nahrává spousta kapel. A já jsem mu to takhle pomluvil, to mě mrzí (smích).

RIVERSIDE – Vale Of Tears ( z alba „Wasteland“)
Líbí se mi to hodně! Progresivní rock, je tam slyšet ten starý odkaz, ale zároveň to zní moderně. Baví mě to, rozhodně není ani po těch letech chyba, když kapely sahají po starých prostředcích a přetaví je do soudobých kabátků. Je to skvělé!
Tady jsme poprvé u polských sousedů. Jedná se o kapelu RIVERSIDE, v zahraničí už dávno etablovanou a uznávanou.
K tomu se nedá nic víc říct, je to moc pěkné!

FORGOTTEN SILENCE – Wolfsgrotte 1420 (z alba „Kras“)
Ovšem… tohle je velká paráda! Tohle je hudba, kterou mám rád! Úžasný! Slyším tam YES, ten basák, to je jako Chris Squire, takové to jeho myšlení. I klávesy jsou dost YES. Je to úžasná skladba, nápaditá, členitá… Dlouho jsem si myslel, že to bude instrumentálka, ale pak přišel zpěv… neskutečný! Udivuje mě, jak je ta kompozice stavěná. Je to hodně osobitá a jedinečná věc. Zajímá mě, co je to za kapelu, protože invenčně, skladatelsky i instrumentálně… Je to fakt pecka!
Jedná se o kapelu FORGOTTEN SILENCE. Také oni působí v různých složeních už dlouhé roky, ale živě až tak často nehrají. Nicméně každý jejich koncert je svým způsobem svátek, pro mě tedy určitě!
Po nich budu rozhodně pátrat, je to velká paráda!
Jinak prozradím, že toto album nazpíval Jiří Kučerovský, který dlouhodobě doprovázel při koncertech Tomáše Kluse.
Tak toho samozřejmě znám! Klobouk dolů… Možná není samo sebou, že tolik nehrají, protože jsou až příliš „art“ na to, aby to lidi chtěli (smích). FORGOTTEN SILENCE si najdu. Zatím nejlepší věc z toho, co jsem slyšel.

POETRY IN TELEGRAMS – Stoic (z CD/EP I, Koheleth)
Bylo jasné, že ta další kapela to po FORGOTTEN SILENCE bude mít těžké. Ta laťka je hodně vysoko. Ale tohle je také fajn, líbí se mi to. Má to jednotný charakter, nemám k tomu žádné výtky.
Jedná se o projekt s názvem POETRY IN TELEGRAMS, druhý slovenský zástupce.
V pohodě udělaná a stylově čistá píseň.

THY WORSHIPER – Wila (z alba „Klechdy“)
Další nádherná věc! Jedná se o polskou kapelu, to jsem samozřejmě poznal podle zpěvu. U některých kapel mě irituje to klišovité střídání hrubého mužského vokálu s křehkým dívčím zpěvem, ale tady mi to vůbec nevadilo. I ten chroptivý „našeptávač“ mi nepřišel vůbec špatný, nemluvě o té zpěvačce, která má nádhernou barvu hlasu. Velmi osobitá záležitost, jejich skladatelský přístup je skvělý.
Jsem velice rád, že se Vám ukázka líbí, protože celé album „Klechdy“ je skutečně skvělé, vřele ho doporučuji. Nahrála ho polská kapela THY WORSHIPER.
Tohle si určitě také vyhledám. Skutečně skvělá práce.

ENDLESS – Save Me (z alba „ If The Universe Is The Answer“)
Jsou zde evidentní elektronické prvky. Líbí se mi, že jejich přístup k rockové skladbě je úplně jiný, než tomu bylo u skladeb předchozích. Cítím z toho, že ti hudebníci nechtějí tíhnout k tomu klasickému rockovému žánru. Není to ani tak o samotném hraní, jako spíše o uvažování nad tím, jak docílit zcela odlišného aranžmá. Elektronika tam byla samozřejmě cítit hlavně na začátku, pak se to celé stočilo jinam a potom se to znovu vrátilo do té počáteční podoby. Líbilo se mi, jak k tomu prolnutí přistoupili. Ale opět kapelu neznám…
Jedná se o kapelu s názvem ENDLESS, která si rovněž prošla zajímavým vývojem, ostatně jako mnohé další kapely z tohoto výběru. Nyní jsme si hráli ukázku z alba „If The Universe is the Answer“.
ENDLESS? Úplně vidím před očima to logo, ale fakt by mě nenapadlo, že hrají takhle. Kdyby se mě někdo zeptal, co hrají ENDLESS, asi bych tipoval nějakou temnou formu metalu. Bavilo mě to hodně.

SCARS OF THE INSANE – Monsters (z alba „D.H.AR.M.A“)
Musím říct, že jste mě tím výběrem mile překvapil. Tohle je taky monstrózní věc! Dovolím si odhadovat, že v téhle kapele působí nějaká hodně důležitá osobnost, která tu kapelu dosti zásadním způsobem ovlivňuje. Myslím si, že tou osobou bude kytarista, jehož způsob hraní, to celé pojetí, je obdivuhodné. Takový správný hudební myšlení „za roh“. Třeba hned v úvodu, tam jsem se skoro lekl takového úplně vybočeného tónu kytary, který je naprosto super! Tohle mě přesně v muzice baví. Skvělá je ale i zpěvačka! Je typická sama pro sebe a není s nikým zaměnitelná. A pak to po první sloce, jak je tam takové to sborové AÁAAAHA (Martin sám zazpíval pozn.aut.), to je taky nějak zvláštně zahnuté… Líbí se mi to moc. Kdybych si měl tipnout, co tihle hudebníci měli nebo mají rádi, tak bych řekl STROMBOLI. Michal Pavlíček psal s oblibou takové ty divně půltónové melodie a tohle je něco podobného, přestože to samozřejmě stojí na tvrdších metalových nohách.
Jedná se o kapelu SCARS OF THE INSANE, která hraje sotva pět let. Nicméně samotní hudebníci mají už něco za sebou, zejména pak kytarista Marek Olšovský.
Tohle si opravdu najdu. Fakt by mě zajímalo, jestli kytarista má rád STROMBOLI. Jestli si to přečte, tak budu rád za reakci třeba pod tento rozhovor. Mám upřímnou radost z toho, že se na české scéně najde takováto kapela.

STRAIGHT – Ostře nabroušenej den (z alba „V očích tma“)
Několik zpěváků, což tady ještě nebylo, prvky rapu jsou rovněž evidentní. Skladba je temná, energicky nasraná, kdyby to bylo přearanžovaný na synťáky, tak to můžou v klidu hrát PRODIGY. Doma bych si to na poslech asi nepustil, ale jinak v pohodě. Je tam cítit naštvanost té mladší generace, což mi ale nevadí. Nemám s tím problém.
Jedná se o hardcorevou kapelu STRAIGHT. Myslím, že jste to popsal příznačně. Skladba se jmenovala „Ostře nabroušenej den“.
Jo, tak to sedí úplně přesně (smích).

DEMIMONDE – Event Horizon (z alba „Cygvivs Oddyssey“)
Hodně žánrových přesahů, prvky elektroniky, dokonce i jungle… ale samozřejmě vše zabaleno do metalových barev. Paradoxně se mi i tady líbil ten chropot, který mi nepřišel vůbec samoúčelný. Ona je to svým způsobem těžká disciplína. Je asi těžký tu správnou míru trefit, aby to nepůsobilo směšně. U některých chroptičů to někdy může tak působit a k té nahrávce pak nelze přistupovat s patřičnou vážností. Tohle ovšem není ten případ. Zde mi ten projev přišel regulérní. Navíc mi znovu přišlo, že ti muzikanti dříve poslouchali i jiné žánry. Z té hudby to cítím.
Jedná se o kapelu/projekt DEMIMONDE, jenž se v roce 2016 připomněl deskou „Cygvivs Oddyssey“.
Znovu hodně slušná práce, alespoň tedy podle této skladby.

NEUROTIC MACHINERY – Beneath The Sun (z alba „Nocturnal Misery“)
Potřeboval bych slyšet asi víc věcí, abych si na to mohl udělat nějaký názor. Podle skladby můžu říct, že tahle věc asi nebude mým šálkem kávy, i když muzikantsky je všechno uděláno velmi dobře. Ale třeba by mi jiná věc z desky sedla mnohem víc.
Jedná se o NEUROTIC MACHINERY z Tachova, ukázka z letošního alba „Nocturnal Misery“.
Tak z Tachova… Rozhodně bych si je rád poslechl i naživo, myslím si, že by mě to bavilo. Od věci nebude ani poslech celého alba, protože mám pocit, že v té skladbě odkrývá kapela pouze jednu z poloh. Sakra… ale hraje jim to také skvěle! Navíc to má parádní zvuk!

LUNATIC GODS – Zabudli jsme dýchať ( z alba „Turiec“)
Slovenština, takže jasné, odkud kapela je. Trochu mi tady zase vadí ten tónorod, je to takové moc dur-molové. Mám raději spíše ty půltónové melodky a harmonicko-melodické úchylky v některých předchozích ukázkách (smích). Tím to ale neodsuzuji, rovněž bych od nich musel slyšet víc věcí. A také ty housle jakožto lyrický prvek bych v aranži možná oželel. Jinak je to v pohodě. V podstatě ani ta má „výtka“ není výtkou, spíše jde jen o to, co v podobné hudbě upřednostňuji.
Hráli jsme si slovenskou partu LUNATIC GODS, zkušenou partu, která se na metalové scéně pohybuje určitě pětadvacet let.
Jasně, i tohle je samozřejmě z řemeslného hlediska naprosto profi nahrávka i výkon, dá se říci jako všechno, co jsem dnes slyšel. Takže spíš jsem řešil, co z toho víc a co míň konvenuje mému osobnímu vkusu. A to je vždycky relativní věc.

Martine, děkuji začas, který jste mi věnoval. Jsem rád, že jsem Vás překvapil, možná i potěšil!
Bylo to pro mě skvělé seznámení s aktuálními věcmi mimo hudební „mainstream“. Všechny skladby byly provedením i nahrávkou opravdu profi. Líbilo se mi toho hodně, hlavně ty tři skladby. Po těch kapelách se rozhodně podívám. Je skvělé, že tahle scéna produkuje tak kvalitní věci a je jen škoda, že se k nim běžný typ posluchače bez určitého pátrání mimo média nedostane. Což většina lidí bohužel vůbec neřeší. Děkuji, rád jsem si ty věci poslechl!

ALL

One thought on “Metal Mondóka č. 621 (Martin Vajgl – OLYMPIC, ex-123 min, ex-VLTAVA, ex-WANASTOWI VJECY )”

  1. Moc se mi to líbilo! Martin je hodně v pohodě a přinesl zajímavé pohledy „z venku“.
    Díky moc všem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *