MARE INFINITUM je hudební těleso skládající se pouze ze tří hudebníků, pochází z Moskvy a na svém kontě má prozatím jedno album s názvem „Sea of Infinity“, které vyšlo před čtyřmi lety taktéž u Solitude Productions. Na oko by se tedy sice může zdát, že jsou pánové na scéně takřka za nováčky, ale není tomu tak Všichni zúčastnění mají hned několik zajímavých štací za sebou, ovšem nyní nastal čas primárně pro MARE INFINITUM. Ještě než se však pustím do detailnějšího rozboru aktuálního díla „Alien Monolith God“, zaměřím se na ne úplně časté rozdělení uměleckých pravomocí v rámci uskupení.
Veškerá hudba (s výjimkou bicích), jenž byla na tomto kotoučku napsána a složena, vychází z nástrojů Georgiye Bykova (ex-WHO DIES IN SIBERIAN SLUSH). Texty, hluboký hlasový „hrobor“… to jsou naopak prostředky Andreje Karpuhina, kterého ovšem v dostatečné míře doplňuje čistý (místy až powermetalový) přednes Ivana Guskova a své si zde odzpívala i hostující pěvkyně Olesya Levina. A protože je „Alien Monolith God“ dílem příběhovým, chcete-li koncepčním, ztvárňují jednotlivé individuality hned několik rolí, neboť jak pestrý je vesmír, tak stejnou měrou je barevná i hudba MARE INFINITUM. Ta vychází z lůna doom-death metalu, ale zároveň je v ní nasekána spousta prvků odjinud, ostatně čeští posluchači si jistě rádi vzpomenou na klenot tuzemské doom líhně „In Memories“ od severomoravských R.E.T., jež také využili kořenů NWBHM a postavili na nich slovutný doommetalový chrám.
S MARE INFINITUM je to na „Alien Nonolith God“ obdobně, přestože Rusové jsou ve svém vyprávění ještě mnohem temnější, víceméně se drží pomalosti a zároveň se nesnaží šokovat megalomansky pojatými melodiemi. To spíše síla atmosféry má za následek onu krajní návykovost, vystrkující drápy snad ze všech doomových zahrad, jaké si lze dnes představit.. Jediné, co bych zde oželel, to jsou místy zbytečně vysoké hlasové vzlety pana Guskova, ovšem 
vzhledem k tomu, že se na albu střídá hned několik hlasů (nemluvě o hlasových polohách), neberu tuhle záležitost jako extra velký neduh, který by mě od poslechu odrazoval (také je to otázka vkusu, mně osobně kupříkladu baví growling Mr. Andreje, především pro jeho vzorové frázování a samozřejmě hlasovou hloubku).
Album je navíc vystavěno jakýmsi „pyramidovým způsobem“, což znamená, že každá následující skladba je lepší než ta předchozí, avšak už při třetí titulce „Alien Monolith God“ ve mně rezonuje nadšení, neboť právě na tomto místě se MARE INFINITUM odhodlali k hlubšímu experimentování a samotnou skladbu okořenili hned několika skvostnými intermezzy, jež nemají daleko k branám art rocku. Ovšem naprosto kolosální postavení má na tomto počinu závěrečný hymnus „The Sun That Harasses My Solitude“, ve kterém se spolčili snad všichni vesmírní démoni doommetalových galaxií. Hutný zvuk kytar, nádherné zbarvené klávesy, evokace prolétajících komet, uvěřitelné a přirozené sbory a v neposlední řadě „něco jako refrén“ – odříkávání posledních slov apokalypsy… nádhera, pozlatit ruce umělcům za tenhle song!
„Alien Monolith God“ je album v rámci žánru tradiční i netradiční zároveň. MARE INFINITUM však se svou hudbou nakládají podle svého nejlepšího úsudku a rozhodně pro ně hraje skladatelský um a dostatečná fantazie pro vytváření doomových kompozic. Kvalitních kapel je po celé naší planetě hafo, ovšem chci věřit tomu, že druhá řadovka od těchto borců z Moskvy nezapadne a velké většině posluchačů udělá radost. Existuje hned několik zásadních důvodu, proč se k „Alien Monolith God“ opětovně vracet. Žádná pompéznost ani načinčanost s ohledem na zalíbení se někomu, pouze tradiční tok skvostně pojatého doom-death metalu s mnoha zákoutími.
ALL
http://mareinfinitum.bandcamp.com/