„Emir Kosturica podnikl cestu na Slovensko. Aby tuhle krajinu „jó“ poznal, vydal se na venkov, kde se zcela zastavil čas. Tamní chasníci byli samozřejmě velice přívětiví, a tak pálenky létaly a létaly… Když poté upadl velký umělec do makového pole s borovičkou v ruce, zdál se mu pozoruhodný sen…

Několik možných obrazů, dostává se posluchači do mozku při poslechu monumentálního díla, jenž přichystali kultovní LUNATIC GODS. Přátelé, tahle nahrávka je naprosto neskutečná a po hříchu v našem (CS scénu stále beru jako jednu rodinu) dost možná i ojedinělá. Ve všech ohledech profesionální práce musí probudit ze sna i toho největšího škarohlída, otce myšlenky, která říká, že z Česko-Slovenska nemůže nikdy vylézt nic světového. Hirax a spol. se ovšem nacházejí v jakémsi liberálně štiplavém nadšenectví, které je nesmírně nakažlivé. Tenhle proces nastal již na předešlém albu „Ante Portas“ (2007), přičemž více jak stoprocentní kulminace přichází až s touto překrásnou sbírkou. Lapám po dechu, třesu se jak ratlík a při každé uhrančivé melodii mám husí kůži po celém těle.

Vchod do slovenského ráje vede přes nesmírně razantní „Zbojnickou“, jejíž přímočarost na úvod velmi překvapí, ačkoliv první vrchol alba přichází v podobě skladby „Vrány riekly“. Ústřední melodie je naprosto dokonalá, nemluvě o fantastických vokálech všeho druhu (kromě vrchního zpěváka Emila a dívčího přednesu, se na CD přestavuje také Killi z MELANCHOLLY PESSIMISM a Ročo z METALINDY). Co se týče stylové zařaditelnosti, berte tuto informaci jako takovou pisatelskou povinnost. LUNATIC GODS se v současnosti nacházejí ve stádiu všehostylové metalové fúze (death/black/thrash), kterou obepínají folkové nástroje, nejčastěji se jedná o cimbál a housle. Skutečně, nenechte se zmást, „Lunetici“ nezabředli do spodiny germánských „humppa kapel“, ale naopak svým pojetí představují svůj vlastní svět, jenž je bludištěm rozličných alternativ. Kterak do sebe může zapadnout několik různých světů? To je téma, jehož pointu najdete ve skladbě „Právo prvej pomsty“ (v dějové linii se setkává brutalita s lidovou veselicí a ve stejné režii byla zkomponována také hudba samotná). Další dávka poetiky s potemnělou oblohou, číhá na posluchače v kompozici „Duša plná ozvien“. Naproti tomu „Vreskot dneška“ je drsný „old school thrash“ s tváří nevyčnívající z konceptu, vyrážejícího do útoku po klidném instrumentálním rozjímání „Tak riekol les…“, jehož primární síla je opředena o saxofon. Velkolepé finále posléze rozčísne brutální pohádka „Od priadok po zimný čas“ a zapomenout nemohu ani na závěrečnou skládanku „Vlnožitie“ v jejímž límci opětovně čarují ruce saxofonisty Miška. Strhující, nádherné, líbivé, dechberoucí…

Pokud martinskému souboru kdysi něco málo chybělo k dobytí Everestu, tak nyní je toto unikum zdoláno jednou pro vždy. Hoši za tři roky nashromáždili spoustu nápadů, které se jim ještě ke všemu povedlo uvést do praxe, a to tím nejlepším možným způsobem. Podtrženou jedničku s hvězdičkou zasluhuje ovšem také pancéřový zvuk, jehož kadence musí být pastvou pro uši každého milovníka tvrdého metalu. Skutečně chci věřit tomu, že po letech tu znovu máme co dočinění se zásadní nahrávkou CS metalové scény! Není co řešit, pánové a dáma si klidně mohou objednat obrovskou limuzínu a tři velké bedny šampáňa. Tleskám a klaním se až k zemi!

„… tak ležel Emil Kosturice v makovém poli několik dní. Byl úplně na kaši. Nakonec ho ale probudily paprsky jasného slunce a hlahol malých děvčátek. „Ty vole, to byl ale divnej sen…“

ALL

http://bandzone.cz/lunaticgods

http://www.facebook.com/lunaticgods