Čerstvý stájový kůň vydavatelství X Production není, jak je obvyklé, až takovým nováčkem. Aktuální deska „City Of Red Lights“ je od roku 2004 už jejich třetí. Kapela je pro mě dalším příkladem k úvaze, že v mnohém co je vytlačeno na povrch, kde se operuje s kvalitou, mají mnohdy prsty cizinci. Nejinak je tomu u LAKESIDE X. Zpěváka Janne Marvannena a kytaristu Vita Hayeka, pokud jsou to tedy v Česku usazení cizinci, v sestavě doplňují klávesák Robert Broj a bubeník Igor Dvorský. Je to jenom teorie, třeba zcestná.
Unavení muzikanti se opírají o stůl a v hlavách se jim ztrácejí reálné obrysy. Ostré záběry všedních momentů jsou mozkem rozostřeny do neurčita. Světla, postava, krajina, pohyb, situace nejdou zařadit. Snaží nám napomoci jasná hrana, stvol s listy, pavučina a další věci, ale opravdu to není nic platné, tělo i mysl jsou oklamány. Za chvíli zjistím nakolik vizuální provedení souzní se zvukovým obsahem.
Desítka písniček má průměrnou stopáži kolem pěti minut. Chytře zařazená „Blodflies“ (1) je vynikajícím otevírákem. Poklidná nálada je stupňována k refrénovému vygradování a zřejmě naplno představuje oč kapele běží.
Zpěvák působí civilně, přesto aniž si to připouštím, přesvědčuje mě abych, ho následoval ke „Starlover“ (2), což rád činím. Opatrně oslovuje právě tu neurčitou postavu, vykládá jí své sny a přání, naléhá jen tak s citem, aby ji nevyplašil. Elektronickou matérii už kytara podporuje o poznání více. „In The Night Lies The Dawn“ (3) by na desce rockové byl ploužák, tady jej nahradí klávesově rozvláčněné plochy s uvolněnou náladou, kterou od patosu posouvají jinam jasné rytmy a úderné prvky. Texty, ač jsou, zjednodušeně řečeno, o vztazích a touhách, bok po boku elektronické chytré (dle libosti zaměňte za alternativní) popové hudby, klidně obstojí jako samostatné útvary, ovšem bez větších problémů mohou nejalově doprovázet nejeden chytrý (‚divný‘, ‚náročnější‘, ‚okrajový‘?) film. Důkazem za všechny budiž „Mystic Highway“ (4). Při poslechu mám dojem, že všechno je jasné jako facka, ale opakovaný poslech nepřestane nudit, takže rovnice je nevyřešena. Proč tihle ano a jiní ne?
Nebudu Vás nudit svými pocity u každé z dalších šesti zbývajících skladeb na výtečné desce. Dozajista výsledku mixem napomohl Paul Kendall, masteringem Moimir Papalescu, ovšem bez skvělého materiálu to nejde. Jindy nahrávku doporučuju tomu kterému okruhu posluchačů a fandů, tuto desku budu pouštět svojí rodině, návštěvám, kámošům, prostě celému světu. Souhlasím, je tu posmutnělá nálada, snad i troška skepse, ale krásně podané. Občas přemýšlím, co budu poslouchat, až zestárnu, zda neskončím u dechovky jako naši prarodiče? Rád souhlasím, když LAKESIDE X budou na soupisce. To samozřejmě nemá co o činění se zaprděnou muzikou. Ba právě naopak! Linie U2, COLDPLAY, Muse mi není cizí, neobjevená deska Csudaie s Burlasem mi šmakuje i po letech, zkousnul jsem ColourFactory, miluju vznosné nálady PINK FLOYD, takže LAKESIDE X mě nemohli minout.
RadeK.K.