Buď pochválen český metal se všemi nahrávkami, za které se nemusíme před světem stydět. Jenže dokázala by snad úplně neznámá kapela jako KAUNIS KUOLEMATON, zrealizovat takovýto debut? Po všech stránkách naprosto parádní deathmetalová jízda, svojská a v neposlední řade i osobitá. Kde se to v těch Finech bere? Vždyť KAUNIS KUOLEMATON vznikli teprve před dvěma lety, a přestože se v jejich sestavě vyskytují osoby, jež se už v některých známějších spolcích objevily, je naprosto neuvěřitelné, že to kapele takhle hraje. A nyn snad ještě k těm jménům… Vokalista Olli Saakeli Suvanto působil v kapele END OF EON, stejně tak i kytarista Ville Mussalo. Nejzkušenějším hudebníkem je ovšem Mikko Heikkilä, fluktulant finského undergroundu, který jak se zdá, konečně našel půdu té největší hojnosti. Z téhle kapely by totiž utekl jenom blázen!
„Pimeyden valtakunta“ – to je název otevírací skladby, jejíž dokonalé aroma obloudilo mou mysl hned od samého počátku. Úvod je totiž značně atmosferický, působivý a do jisté míry i scénický. Po delší dobu se hudba pojí s finským hlasem z jakéhosi filmu (zřejmě?), zatímco kytarové riffy a melodie se nesou v překrásně houpavých death-doomových intencích. Později do hry vstupuje ještě unikátní growling, jež je záhy doplněn čistým vokálem, který ovšem plní úlohu jen doplňující. Delikatesně vystavěná atmosféra dává posléze vzpomenout na starší tvorbu AMORPHIS, nicméně KAUNIS KUOLEMATON znějí pochopitelně moderněji, o čemž vypovídá i následující song, v jehož nitru lze vystopovat hned několik pikantních samplů. „Dvojka“ však už není tolik death-doomová, ale ve svižnějším tempu, využívá standartních atributů, které jsou nejčastěji spojovány se švédskou větví smrtícího kovu.
Aby však byla nahrávka co možná nejpestřejší, přihazují Finové další jemnější střípek, který by se mohl klidně vyjímat na jakékoli desce mocných SWALLOW THE SUN. Tím ale nechci tvrdit, že by se borci nesnažili dělat osobitou muziku, paradoxně opak je pravdou. KAUNIS KUOLEMATON zkrátka netrpí žádnými předsudky. Jejich žánrová linie je sice pevně nastolená, ovšem vůbec jim nebrání v tom, aby si čas od času „zaskočili do jiné kavárny.“ A právě tyhle tahy jsou opravdu velmi vzrušující a samozřejmě i absolutně nečekané. Např. svižnější položka „Kuolematon“ , jednoznačně pouze deathmetalová, se v samotném lůnu skladby zastaví a dává prostor něžnému intermezzu v podobě dívčího zpěvu. Finále je pak znovu epochální – stačí si představit ty nemlaskavější orgie spojené právě s tímto žánrem.
Truchlivý Bůh posléze požehnal elegii „En ole mitään“ a právě na tomto místě je nezbytné zmínit, kterak magická finština dodává hudbě mnohem intenzivnější rozměr. Ještě silnější zážitek, srážející prostého jedince na kolena, je zaklet ve funeral doomovém mlýnu „Aamu“. Nádhera! Závěrečný vál „Haudasta hautaan“ už jen podtrhuje vysoké kvality „Kylma Kaunis Maailma“ , pestrého alba, jež slučuje dohromady všechny krásy finského metalu. Teď mám jen strach, jestli si KAUNIS KUOLEMATON nechali něco na příští záznam!
ALL