S kapelou INSANIA jsem se poprvé seznámil prostřednictvím pořadu Regina Rock Top Twenty, jenž hned po sametové revoluci vysílal do éteru prakticky nesehnatelné ukázky metalových nahrávek. A právě v té době si Petr Hanzlík do své pravidelné relace pozval Polyho, vůdčí osobnost celého astrálně-hardcorového komparzu. Na tenhle díl vzpomínám opravdu s velkou nostalgií. O INSANII jsem toho totiž moc nevěděl (jako třináctiletý kluk jsem samozřejmě název INSANIA znal, ale to bylo tak všechno) a právě toto interview mě nakoplo k tomu, abych se o kapelu začal výrazněji zajímat. Hodně mě zaujala celková image a naprosto originální směřování kapely, které ještě Poly korunoval nádherným vyprávěním a zároveň také vzpomínáním na léta před rokem 1989. Tohle všechno se odehrálo cca před třinácti lety. Teď máme rok 2008 a INSANIA je stále tady a v plné síle. Posledně tři alba řadím v jejich diskografii úplně nejvýš ze všech a dost možná u mě nejvíce boduje poslední výlisek s názvem „Rock’N’Freud“. Na mé otázky odpovídal samozřejmě Poly…
Ahoj Poly! Otázka na úplný úvod. Jak bys ve zkratce charakterizoval hudební vývoj kapely INSANIA? Můžeš rovněž zmínit největší úspěchy či naopak neúspěchy, které jsi během těch dvaceti let existence zaznamenal?
Myslím, že náš vývoj měl několik linií. Hlavně jsme upustili od zbytečných muzikantských exhibicí, které jsou ještě patrné na CD „Crossfade“ a podřídili jsme linky jednotlivých nástrojů celkovému zvuku. Dnes umíme daleko účelněji aranžovat muziku a snažíme se, na rozdíl od nedávných dob, o opravdu tvrdý a zlý kytarový zvuk. Kromě toho máme větší nadhled než dřív.
V rozhovorech často mluvíš o tom, že INSANIA nikdy nechtěla patřit pod nějakou stylovou či ideovou škatulku, což já osobně beru jako velké plus, ovšem nepřemýšlel jsi někdy o tom, že především mladí posluchači (cca kolem 17let) můžou mít ve vašem sebeurčení přece jen zmatek? Ptám se proto, že přece jen ti mladší mají tendenci se k něčemu upínat… (punk, metal, hip-hop)…
To, o čem mluvíš, jsme řešili mockrát. Jak být originální a přitom se řadit k nějakému lehce definovanému proudu, abys nebyl úplně „mimo“. Kapela, která mísí víc hudebních vlivů, má daleko těžší pozici při hledání fanoušků. Ale o to je to samozřejmě záslužnější práce. My se v poslední době zastřešujeme škatulkou „crossover“, která ti dovolí prakticky cokoli, abychom se alespoň kosmeticky někam „zařadili“. Jinak INSANIA vždy stála někde na pomezí hardcore a metalu.
Tím, že jste vlastně nezařaditelní, pomáháte otevírat lidem oči a prakticky je vyvádíte z toho velkého „stáda“. Dokázal bys popsat takového klasického fanouška INSANIE? Jací myslíš, že jsou vaši fanoušci? Jsou něčím odlišní, např. od takových fanoušků kapely ROOT?
Nová generace lidí, co na nás chodí, je absolutně nedefinovatelná směska. Včetně mladých holek, což nás obzvlášť těší. To je příjemná změna, že sedmnáctileté holky začaly poslouchat takovouto muziku. Obecně jsou to lidi, kteří jdou proti mainstreamu. A ve velké části případů poslouchají kromě nás ještě velký záběr jiné muziky, na což jsme hrdí. S lidmi, kteří chodí na ROOT, se mi to srovnává těžko. Myslím ale, že ti jsou zaměření výrazněji na metal. My máme pojetím blíže spíš k post-hardcoru, tím je daná i odlišnost našeho publika.
Na INSANII je zajímavé, že dokáže udělat „černou“ legraci i sama ze sebe. Zajímalo by mě, jestli jsi však třeba někdy po dokončení skladby či textu přemýšlel nad tím, zda tohle lidé vezmou, a nebo nad tím, zda už jsi při psaní přece jen nepřekročil únosnou mez?
Ne, nad ničím takovým jsem nepřemýšlel. Pokud mě napadne ironie či cynismus, který se mi líbí, tak ho použiji bez ohledu na to, co by mohl způsobit nebo jestli jde přímo proti nám. V tom se nechceme omezovat. Výjimkou jsou snad jen nějaké rasově motivované vtípky.
Chodí za tebou fandové s tím, že by chtěli nějakému textu hlouběji porozumět?
Jo, to se stává. Většinou ale lidé v našich textech nacházejí ještě další významy, které jsem ani nezamýšlel. To mě těší. Např. v jedné recenzi jsem se dočetl, že Joe, který v písničce „Večer, kdy Freud zpíval basem“ svazuje Marii, je šifra pro svatého Josefa.
Ve svých textech si často hraješ se slovy a některé tvoje obraty jsou vskutku velmi pikantní a já osobně se vždycky těším na vaše nové album s tím, že tam vždycky najdu něco podobného ve stylu „rouhání je pro nás evergreen“. Nicméně by mě velice zajímalo, jaký máš vlastně k anarchismu postoj? Chápeš ho spíše jako umělecký směr, a nebo v něm nacházíš ještě mnohem více?
My anarchismus nevnímáme politicky, ale jako nechuť podřizovat se diktátu většiny. Já osobně ho beru čistě jako životní filozofii a přizpůsobil jsem si jí celý svůj život. Nesnesu totiž nad sebou žádnou autoritu, stejně jako já se nesnažím být žádnou autoritou pro nikoho jiného. Vždy jsem měl silný pud se vymezovat. Záměrně tady mluvím jen sám za sebe, protože zbytek INSANIE to tak silně cítit nemusí.
U anarchismu bych ještě zůstal. Jak se díváš na současnou mládež, která se k tomuto hnutí hlásí dnes? Jakým způsobem vnímáš politiku a především politický vývoje po roce 1989 v České republice? Je tvůj politický postoj neměnný, a nebo si z každého soudku bereš něco? Přece jen anarchistické myšlenky jsou „doleva“, naopak myšlenky spojené se satanismem bych zařadil spíše na druhý břeh, přičemž INSANIA čerpá z obou těchto fenoménů (jestli to tedy mohu takto nazvat)…
Pokud jde o anarchisty, pár jich znám a při jejich konfliktech s pravicovými nacionalisty jsme vždy stáli na jejich straně. Není mi ale blízká jejich silně levicová orientace. Pokud jde o můj osobní politický vývoj, já si své názory tříbím průběžně, po revoluci jsem politiku sledoval intenzívně a se zájmem, dnes už zájem trochu polevil kvůli deziluzím, ale pořád mě zajímá, co se kolem mě děje. Roky po revoluci jsem myslel spíš pravicově, teď bych se označil za liberála se sociálním a ekologickým cítěním. Volil jsem Zelené, přestože mají taky své mouchy, ale hlavně proto, že do parlamentu tenhle názorový proud patří. Doufám, že se tam udrží a snad po příštích volbách i posílí.
Jaký je tvůj názor na globalizaci?
Má i své pozitivní stránky. Kromě toho, že se na světě zkracují vzdálenosti, tak mně osobně se líbí i mísení kultur a národností. Jsem rád, že už i u nás žijí lidi jiných ras. Hrůzu mám ale z propojování obchodních a průmyslových koncernů.
Oklikou se dostávám k tématu, které se týká vztahu demokracie vs. diktatura. Nedávno jsem zaslechl vcelku dost kontroverzní názor, a to tento: „dříve tě za sebemenší projev odporu zavřeli, dnes si můžeš křičet jak chceš a co chceš, jenže v podstatě nikoho nezajímáš, takže z naší demokracie se vyklubala absolutní lhostejnost ke všemu“. Jak bys zhodnotil tuto myšlenku?
To je prostě daň za svobodu, kterou beru se všemi nedostatky. V muzice je obrovská konkurence i proto, že dnes si může cédéčko vydat v podstatě kdokoli, stránky na netu může mít každý… a hodně kapel je zpruzených z toho, že v téhle konkurenci je těžké se prosadit. Ale vrátili byste to do doby, kdy mohli koncertovat a vydávat desky jenom vyvolení jedinci? Těžko. Prostě jediná cesta je být tak dobrý nebo výrazný, abyste mezi kvanty jiných kapel zaujali. To je cesta přirozeného výběru. Že se prosazuje i škvár, to je věc druhá a je to jen důsledek toho, že je po škváru poptávka, že nekomplikovaný, úpadkový typ zábavy, který nikoho „neuráží“, se prodával dobře vždycky, i za komunistů.
V současné době INSANIA často vystupuje, a proto by mě velmi zajímalo, zda třeba vidíš v řadách vašich příznivců nové tváře, a nebo máš spíše pocit, že vše „zachraňují“ ti starší posluchači…
Původní posluchači na INSANII nechodí prakticky už vůbec žádní. To jsou lidi, kteří mají už dávno jiné zájmy, mají rodiny a nemají čas. Naše publikum jsou jenom samé nové tváře a za dobu, co hrajeme, už se těchhle „generací“ vystřídalo několik, protože taková posluchačská generace, jak to tak sleduju, vymírá maximálně do pěti let.
Pamatuji se, že můj starší kolega v zaměstnání si kdysi na stole všiml vašeho CD „Out“, které jsem tam omylem zapomněl a řekl mi k tomu věc, na kterou snad do smrti nezapomenu. „Mně je šedesát a pomalu získávám pocit, že jsem opravdu „out“. Ale musím si to přiznat, prostě to tak skutečně je. Lidem nad sedmdesát let bych odňal volební právo, protože v tom, co přijde, budete žít vy“! Poté už jsem mu ani nedovysvětlil, co slovíčko „Out“ znamená v kontextu vaší desky. Nicméně by mě zajímalo, co si o této dost radikální myšlence myslíš (samozřejmě můj kolega tuto tezi pronesl také trochu v nadnesené formě)…
Pokud fakt chceš, abych se tímhle názorem zabýval seriózně, tak bych nikomu volební právo neodnímal, protože sedmdesátiletý člověk tu může klidně ještě žít 20-30 let a svým hlasem ovlivňuje politiku na docela krátkou dobu dopředu, takže ještě má pořád dost času sám „sklidit, co zasel“.
Na aktuálním albu „Rock’N’Freud“ jsi se při psaní textů nechal inspirovat postavou Sigmunda Freuda. Můžeš představit nějaké základní myšlenky, jimiž tě právě tento člověk upoutal? Co myslíš, že by si asi pomyslel, kdyby měl možnost si přečíst text ke skladbě „Večer, kdy Freud zpíval basem“?
Freud mě vždycky fascinoval jako otec psychoanalýzy, za kterou se skrývá spousta temnoty. Byla to jedna z postaviček, která přímo žadonila o to, aby ožila v některém našem textu. Žádné hlubší myšlenky s ním spojeny nemáme, především proto, že si nechceme hrát na pseudointelektuály a poučovat o věcech, které stejně žádného hudebního fanouška nezajímají. Prostě jsme ho uvedli jako mysteriózní personu do jednoho našeho příběhu.
Když jsem poprvé slyšel skladbu „Sin Is In“, ihned mě napadlo, jestli Poly přemýšlí nad svými „hříchy“, jestli má někdy z těchto špatných skutků těžkou hlavu a jestli chápe „hřích“ podobně jako křesťanstvo samotné? Přece jen slova textu: „…a kříž má různé tvary, ale smysl zůstává ten samý…“ nabízejí vskutku širokou škálu představ…
Text, že kříž má různé tvary, je jednoznačně o tom, že kupodivu jde o symbol, který byl skoro ve všech svých podobách používán k vymývání hlav. Přišlo mi to jako poměrně zajímavý postřeh. A SIN IS IN je spíš laškovná slovní hříčka, která provokuje a kde jde o podobnost slov (líbila se mi natolik, že jsem ji použil, přestože je to angličtina a jinak je celé album v češtině)… A hřích jsem tu pojal spíš jako nějakou formu revolty proti tomu, co se podle většinové společnosti „smí“.
INSANIA vždycky patřila k předním brněnským kapelám a samotná brněnská hudební obec byla (a stále je) plná kvalitních hudebních spolků. Jak si stojí brněnská hudební scéna dnes, v porovnání s minulostí?
Tak především Brno už není tolik alternativní jako dřív. Kapely jako DUNAJ, E či SER UN PEJCHALERO už nehrají, a pokud hrají některé jiné, které na ně navazují, už je to hodně menšinová záležitost. Je tu spousta dobrých mladých kapel, hardcoreových, metalových i jiných, ale problém Brna je, že je daleko od Prahy, takže brněnským kapelám se v Čechách těžko prosazuje.
Co pro tebe znamená seberealizace?
Především cítím nutnost vyjadřovat názory. Rád je prezentuju v muzice, ale kdybychom neměli INSANII, asi bych maloval, psal, prostě neustále potřebuju ventilovat to, jak vnímám věci kolem.
Nepřemýšlel jsi někdy nad tím, že bys vyzkoušel úplně jiný druh hudby, než produkuje INSANIA? Považuji tě za dost silnou osobnost a docela mě zajímá, jestli jsi už uvažoval třeba nad sólovým albem?
Kdysi jsem natočil takové demo „Revolta per Chitarra“, instrumentálky na španělku a elektriku. Před pár lety jsem přemýšlel o tom natočit cédéčko s různými pěveckými sbory, čistě jen vícehlasé chorály, pekelně temné. To by mě bavilo. Ale dalo by to šíleně moc práce a já nechtěl rozmělňovat energii a čas, který mám k dispozici. V současnosti chceme především dělat na co nejkvalitnější úrovni INSANII, chceme zkoušet i různé jiné přístupy k nahrávání či aranžování písniček, koumat nad tím, jak náš zvuk posunout ještě dál, ověřovat si různé postupy prostřednictvím předprodukcí a to vyžaduje spousty neviditelné práce a času.
A když už jsme u toho ne-metalu… máš nějaké hudební oblíbence, kteří absolutně nepatří do této škatulky? Libí se ti např. DEPECHE MODE?
DEPECHE MODE má rád náš klávesista Tudy (z pochopitelných důvodů). Ale spíš ty starší. Já sám mám spousty oblíbenců, kteří nejsou metal. Z dřívějších dob miluju PINK FLOYD, ti jsou úžasně temní. Potom mě chytila CHUMBAWAMBA a za naprosto fenomenální kapelu považuji FAITH NO MORE. Pak se mi líbí opravdu tuny současných kapel, třeba docela neznámí STOLEN BABIES, BLOOD BROTHERS, z těch tvrdších ROB ZOMBIE, KORN, RAMMSTEIN, STATIC X… Můžu i dobře udělané etno (třeba VÄRTTINÄ), pokud není postavené na principu, že seženu Araba, Číňana a černocha a nechám je třískat do bubínků. Na podobné „umění“ jsem alergickej.
Dokážeš si představit, že bys začal nový život v úplně odlišné zemi, než je Česká republika? Kde by se ti případně líbilo? Jak myslíš, že by vypadala tvář INSANIE, kdyby ses se svými spoluhráči odstěhoval někam na druhou stranu světa?
Vím určitě, že by se mi moc líbilo někde, kde pokud možno vůbec nepřichází zima. Tohle roční období mi málokdy přineslo něco dobrého. A mám pocit, že INSANIA by vypadala zhruba stejně, ať už by působila kdekoli. Určitě by vstřebávala nějaké lokální vlivy, ale rozhodně by pořád provokovala.
Máš ještě nějaké speciální sny ohledně INSANIE? Máte alespoň částečně jasno v tom, kterak bude vypadat další album, alespoň co se týče myšlenkového konceptu?
O nějakém konceptu ještě jasno nemáme, to přichází na pořad dne až úplně v poslední řadě – texty vznikají vždy na hotovou hudbu. Ale všichni se shodneme v tom, že chceme jít cestou ještě tvrdších kytar a chceme tomu podřídit aranže písniček. Během zimy či jara bychom chtěli začít dávat dohromady pomalu nové nevergreeny. A speciální sen mám asi takový, aby další CD bylo minimálně stejně dobré jako „Rock’N’Freud“.
Máte už představu, kde vás budou moci fanoušci vidět v průběhu jara, případně během festivalového léta?
Jaro už se rýsuje, veškeré potvrzené koncerty jsou na našich stránkáchhttp://www.insania.freemusic.cz nebo na našem profilu na http://www.bandzone.cz. Chceme navázat na výborné podzimní koncerty, které jsme měli hlavně na Moravě. Festivaly zatím nedomlouváme, ale už je potvrzený například Basinfire fest.
Poly, díky moc za odpovědi! Přeji vše nejlepší do nového roku! Nechť se vám daří…
Díky. Taky přejeme, ať se Vám VŠEM daří. Upřímně.
ALL
http://www.insania.freemusic.cz/