Pokud jste se ještě nesetkali s kapelou GENIUS ULTOR, buďte připraveni na chorobný black metal s polskými texty, překvapivě podobným raným nahrávkám našinců ROOT a rovněž nějaká spojitost s prvotními nahrávkami MASTER’S HAMMER, není rozhodně od věci. K tomu všemu lze ještě připočíst lehce avantgardní nádech, který ovšem není postaven ani tak na překotných instrumentálních postupech, ale spíše zhýralé image, jež nemá daleko k dekadenci. V této souvislosti musím zmínit opravdu parádně zpracovaný obal, jehož vizuálnost koresponduje přesně s hudebním obsahem. Alespoň takhle mi připadá.
Celkově však musím konstatovat, že mě hudba na „Nic co boskie nie jest mi obce“ spíše míjí a nikterak zvlášť mě neinteresuje. Postrádám zde především nosné momenty, nějakou zajímavost, která by mě motivovala k opakovanému poslechu. Sice netuším, kterak GENIUS ULTOR naložili se čtyři roky starým debutem „Dzień nocy“, ovšem toto pokračování se mi zdá být spíš nevýrazné a nikterak vábivé, byť si dokážu představit posluchače, kteří budou tímto počinem osloveni, a to v důsledku oné atmosféry.
Beztak se ale domnívám, že jasnou cílovou skupinou pro GENIUS ULTOR budou každopádně domácí fanoušci, jež si s kapelou rádi odříkají nejedno infernální motto. Ta vůbec nejlepší jsem kupříkladu objevil ve skladbě „Zwycięstwo“, aniž bych musel být kdovíjak kovaný jazykověděc. Ale jak už jsem uvedl, kromě ucházející atmosféry, jsou právě texty tím jediným lákadlem, které mě zde dokáže uspokojit. V této souvislosti ještě nesmím zapomenout na závěrečnou ódu na vlastní devastaci – „Krew nie woda“, jednu z nefalšovaných výjimek. Konkretně tahle skladba je postavena na extravagantním podhoubí, jde více na dřeň a nepůsobí až tak punkovým dojmem… ale borci si zkrátka chtějí hrát…chtějí si hrát tak, aby je to bavilo 🙂
Pointou celého příběhu budiž pak skutečnost, jež možná mnohé fandy překvapí. GENIUS ULTOR jsou legitimním bočním projektem deathmetalové stálice STILLBORN, což je opravdu lety protřelá formace, sklízející úspěchy i v mezinárodním měřítku. Těžko říci, proč hoši tříští hudební inspiraci i tímto způsobem, ale je zjevné, že i tato hudební jakost jim není nikterak cizí – alespoň tedy v touze prezentovat se poněkud odlišnějším způsobem. „Nic co boskie nie jest mi obce“ rozhodně není album, ke kterému se budu někdy vracet. Je však pravděpodobné, že jinak naštolované uši radostí zastříhají. Já osobně však rozhodně dávám přednost tvorbě STILLBORN!
ALL