EUTHANASIA – IV. (CD-2011)

Když cca. před sedmi lety vydala havířovská EUTHANASIA svou druhou řadovku „Requiem: Songs For…“, ocitla se z nenadání na vrcholku tuzemské doom metalové scény, která už v oné době řádně skomírala a nutně potřebovala svěží zážeh. Dlouho to vypadalo, že EUTHANASIA z této „výhody“ vytěží mnohé… To by však nesměl přijít tradiční syndrom severomoravských Šípkových Růženek, jež v minulosti postihl snad všechny tamní soubory…

…uteklo dlouhých sedm let, uplynulo spoustu vody, z některých malých dětí staly se rázem posluchači metalu, velká část metalových jmen se definitivně odporoučela do věčných lovišť a předně: scéna objevila nová atraktivní post-metalová jména. A do to všeho „nového“ se vrací EUTHANASIA s albem nazvaným jednoduše „IV.“ Pokud byste na černém obalu či bookletu (uff, tohle je kámen úrazu, znovu nepovedený cover i vnitřek, hotové prokletí!) hledali zkratku pro vydavatele, činili byste naprosto zbytečně. Také EUTHANASIA se totiž rozhodla kráčeti cestou „na vlastní pěst“, zřejmě po vzoru kolegů DISSOLVING OF PRODIGY. Ano, pot z čela si lze tedy setřít, EUTHANASIA těžce porodila nového hudebního potomka… No není ta předcházející věta kouzelná?

Ještě před samotným zastrčením CD do přehrávače, přemýšlel jsem, zda-li se časový rozestup na nové tvorbě nějakým způsobem podepíše. Na nic převratného však můj mozek nepřišel. Existuje málo kapel, které mají „nárok na konzistenci“ a pokud se to nepřežene s vykrádáním sebe sama, lze takto z minulosti žít třeba dalších deset let. Fanoušci zkrátka dostanou to co žádají a těm mediálním chytráčkům už to nějak vysvětlíme, med kolem huby jim s delikatesou napatláme. EUTHANASIA však nepatří k těm kapelám, které by vydávaly nosiče na objednávku, evidentně tvoří pro vlastní potěšení, přičemž snaha o dobití světa je už dávno pustila. Výsledkem „čtyřky“ jsou pak velmi melodické skladby, jež dávají zapomenout na valivé či dokonce tvrdé kompozice s brutálním vokálem. Siki si již v minulosti vyzkoušel, že jeho hlasivky jsou schopné čistých zpěvů, takže i tento evoluční part je poměrně jednoduché rozklíčovat. Odlehčená EUTHANASIA tak rázem zní o něco stravitelněji, na líbivé finále není třeba čekat dlouho, jelikož je minutu co minuti na pořadu dne. V podstatě si stačí poslechnout úvodní „No Prayer Left“ a bude vám jasné, do které rovnice se bude i v dalších minutách dosazovat (tak a teď už je jen na vás, čtenářích, zda-li tuto skutečnost považujete za plus či mínus). Čáru přes rozpočet mi udělali pouze jedinkrát, a sice prostřednictvím „Voluntary Slaves“… no, jak to vyjádřit slušně…tady to jsou AMORPHIS jak vyšití, bacha na Holopainenovo know-how 🙂

EUTHANASIA po instrumentální i produkční stránce vytvořila rozhodně nejsilnější album. Soubor otřískaný zkušenostmi zkrátka zmobilizoval všechny síly k tomu, aby vytvořil co možná nejreprezentativnější kolekci. V honbě za dokonalostí však EUTHANASIA nakonec přece jen uvízla. V minulých letech se v tvorbě kapely bezpečně usadily housle v podání Zdeňka Bergera a je velká škoda jeho odchodu. Naproti tomu je třeba zmínit snahu o rozšíření ansámblu o violoncellové party hostujícího Ondřeje Tylečka, což je alespoň částečná náplast na výše uvedenou skutečnost. V neposlední řadě bych chtěl zmínit a současně kapelu přemluvit k využívání češtiny. V současném stylovém rozpoložení není kam ustupovat!

ALL

http://bandzone.cz/euthanasia

3 thoughts on “EUTHANASIA – IV. (CD-2011)”

  1. Zdar Alle,

    jelikož jsem na obalu pracoval převážně já, tak bych se k tomu rád vyjádřil. Nazval bych ho zcela průměrným, ale nikoliv patlaninou…Pokud se recenzent pouští do kritiky obalu a nerozpozná např. ten fakt, že podkladová černá není skutečnou 100%-ní černou, což má za následek jakékoliv prolínání dalších vrstev a neptá se proč tomu tak je, zda to byl záměr, nebo někde nastala chyba (v tiskárně), tak je to potom těžké. Tato skutečnost se nejvíce podepsala na přední straně bookletu, kde je ta prolínačka opravdu málo vidět, než jaký byl původní záměr. Tohle může ovlivnit celkový úsudek na „patlaninu“. Zadní strana tzv. „inlay-e“ (vložená dvoustránka pod CD) je hodně slabá, souhlas, a to ať už výběrem fontu, či podkladovým motivem. Naopak vnitřní strana inlay-e je minimálně zajímavá a nápaditá.

    Když jsem viděl finále bookletu, tak jsem nadával. Náš manager by ti to mohl potvrdit. Ve firmě Ragtime dokonce pohýbali s některými vrstvami (divím se, žes to nezmínil – tuším strana 10 – chybí u jednoho odstavce u písma kontura a u názvu skladby Confession to Stars podkladový obrázek překrývá zčásti název skladby…).

    Obal měl být hodně „tmavý“, decentní a do popředí měly vyčnívat pouze výrazně barevné, převážně koncertní, fotky členů kapely. Na finálním bookletu je, bohužel, dost věcí nedotažených do konce, ale nazvat ho patlaninou a hezky to naservírovat zkraje recenze, k tomu není co dodat…

    Sikki

  2. Byl jsem na Fobii správně upozorněn, že jsem nechtěně zaměnil vyjádření Johana z Fobie o „patlanině“ a tvoje, Alle, tak za to se ti omlouvám. Nicméně to vyjádření k bookletu je všeobecné.

  3. Ahoj Siki, no škoda s tím obalem…tak snad příště už žádné problémy nebudou…měj se skvěle!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *