O druhém albu ET MORIEMUR toho bylo napsáno už docela dost a osobně si nejsem jist, jestli jsem schopen do mlýna přispěchat ještě s nějakou zdrcující novinkou. Zároveň se musím přiznat k tomu, že album jsem měl „pod kůží“ už v době jejího digitálního šíření, ovšem až v těchto dnech, si ji díky Solitude Productions mohu vychutnat hezky z CD. Jójó, je to vpravdě poslech plný skvělé muziky a dokonce bych si dovolil tvrdit, že od dob kulminace severomoravské líhně tu nebyla kapela, která by byla schopna převzít štafetový kolík takto hodnotným způsobem (tímto i čest dalšímu českému zástupci QUERCUS).
Přes všechny komplimenty však „Ex Nihilo In Nihilum“ není rozhodně album, nad kterým bude plesat většina posluchačů a dokonce si dovolím tvrdit, že některým bude třeba i ležet v žaludku. Ale co je na tom všem tak pěkného, když se v podstatě jedná „jen“ o roky prověřený doom metal? Odpověď je snadná. ET MORIEMUR mají patent na vytváření vznešených kompozic, umí je načesat tak, aby byly co nejpříjemnější doomově založenému publiku a vlastně vycházejí i z jakéhosi fanouškovství – zkrátka dělají hudbu takovou, kterou by za určitých okolností dokázali poslouchat od ostatních kapel. Inspirace mnohými veličinami je zde sice markantní, ovšem ne až tak často se z toho dá vysekat přednost v takovéhle míře, jako je tomu právě u ET MORIEMUR.
Jak už jsem výše uvedl, v hudbě ET MORIEMUR cítím i jistou spojitost s tradiční severomoravskou líhní a je rozhodně skvělé, že i samotná kapela se k tomuto odkazu hrdě hlásí. Celá nahrávka byla navíc jmenována památce Rendy „Fusatého“ Krystyna, lídra DISSOLVING OF PRODIGY, jež v roce 2013 na vždy opustil náš svět. Jistou spojitost pak lze nalézt i ve skladbě „Dissolving“, vskutku mimořádné kompozici, ze které opravdu mrazí. Oněch vrcholů je však na desce ještě mnohem víc, a když nad tím tak přemýšlím, tak bych z celé kolekce nevyřadil ani jednu položku. Každá má své kouzlo, atmosféru, a přestože je hudba ET MORIEMUR tempově neměnná, i tak jsou jednotlivé kompozice naprosto členité, přičemž určitou pikanterii v sobě nese víc jak čtvrthodinová elegie „Black Mountain“. Není nic krásnější, než si vzít dovolenou, nalít si víno a mít čas si tenhle skvost v klidu a míru vychutnat…
„ Ex Nihilo In Nihilum“ je vskutku velké album. S hrdostí Čechovi vlastní, jedná se opravdu o českou kapelu, které se nyní otevírají brány do širého světa. Solitude Productions myslím neprohloupili, když vsadili právě na tuhle talentovanou partu umělců. Jsem sám zvědav, jestli se ET MORIEMUR za několik málo týdnů dočkají pozlacené Břitvy, případně Anděla v kategorii Hard And Heavy. V jejich případě není nic nemožné!
ALL