Album „Over The Under“ od americké superskupiny DOWN přichází ve správnou dobu. Ve spleti neoriginálních metalcorů je právě toto album doslova blaženou oázou, která je však ještě navíc obklopena hudebníky, jenž de facto stáli u zrodu něčeho „velkého“, špinavého a zároveň siláckého. Méně znalí čtenáři by jistě měli vědět, že včele tohoto projektu stojí zlobivé dítě amerického thrash metalu – Phil Anselmo (PANTERA), který si již napotřetí vyzkoušel spolupráci s kytaristou Pepperem Keenanem (CORROSION OF CONFORMITY), jeho kolegou Kirkem Windsteinem (CROWBAR), bubeníkem Jimmy Bowerem (CROWBAR, SUPERJOINT RITUAL, EYE HATE GOD) a bývalým kolegou z PANTERY, basákem Rexem Brownem. Pokud první album tohoto projektu vylezlo na povrch cca před dvanácti lety a bylo načichlé přece jen ostřejšími náboji ala PANTERA a CORROSION OF CONFORMITY dohromady, současnost je přece jen poněkud jiná.
Album citlivě navazuje na svého předchůdce „Down II: A Bustle in Your Hedgerow“ z roku 2002, ovšem ve své ponurosti a valivosti kráčí ještě mnohem dál. Phil Anselmo se na něm doslova „otevřel světu“. Zcela odhodil masku věčného siláka a opilce v jedné osobě a do hudby a také textů se neskutečným způsobem položil. Je jen škoda, že tohle všechno musím konstatovat v období, na které hlavní protagonista určitě nebude vzpomínat v dobrém (řádění hurikánu Katrina a především smutek po smrti kamaráda Dimebaga Darrela, která prakticky definitivně pohřbila naději na návrat legendární PANTERY). 
Album „Over The Under“ je nesmírně smutné. Nabízí skladby plné bluesové atmosféry, jenž se doslova prolíná s metalovou zatěžkaností. Hudba samotná stojí především na geniální kytarové hře Peppera Keenena a spojitost s jeho domovskou kapelou je opět zcela na místě. Druhým zásadním atributem je Philův dokonalý vokál. Pryč je agresivní projev z PANTERY. Phil skutečně „čistě“ zpívá a pokud to na předešlých albech DOWN spíše naznačoval, zde se jeho hlasová kreativita otevírá jako překrásný vějíř. Z jeho hlasu je cítit bezmezná bolest a pokud vás při poslechu napadne jistá podobnost s Chrisem Cornellem, rozhodně nejste hluší. V hudbě je cítit absolutní umělecké vyjádření, album vyznívá naprosto přirozeně a důvěryhodně.
Zkrátka asi takhle nějak si představuji uměleckou zpověď. Skladby se však při své ucelené a naprosto nepřekonatelné atmosféře opírají ještě o několik dalších zásadních vrcholů. Tím prvním je úvodní skladba „Three Suns And One Star“, pomalu naznačující, že toto album zřejmě nebude přebujelé radostí. Skvostný okamžik přichází rovněž v poněkud pohřební „His Majesty The Desert“, která se přelije v paradoxně nejtvrdší kousek „Pillamyd“. Nejpůsobivější kompozici si pak museli mistři hudebního cechu nechat na samotný závěr. „Nothing The Return“ je téměř desetiminutový exkurz do těch nejčernějších metalových srdcí. Pokud se vám podaří sehnat limitovanou edici tohoto alba, návdavkem ještě dostanete bunusový track s názvem „Invest In Fear“. Jestli tedy ještě neexistuje hudební škatulka blues metal, DOWN nám ji právě předkládají v plné parádě. Přiznávám se, pokud bych byl zručný hudebník a natočil bych podobné album, mohl bych už teď zemřít s pocitem, že jsem vytvořil něco naprosto mimořádného a nevšedního. Album doporučuji všem milovníkům temných nálad a samozřejmě lidem, kteří si umí hudbu vychutnat hezky v klidu ve svém křesle. Klaním se až k zemi…
ALL