Není snad projektu, který by byl tolik skrytý a populární zároveň. DOOM:VS, dítko švédského multiinstrumentalisty Johana Ericsona (DRACONIAN), jež sice nevylézá na světlo denní s nějakou závratnou pravidelností, ale když už se dostane ven z nory, většinou je z toho solidní poprask. A že by tomu bylo úplně stejně i napotřetí? Rozhodně ano! Johan si jednoduše střádá své nápady, ukládá si je do šuplíku, nikdo na něho netlačí a možná právě díky tomu překonává konkurenci s výrazným náskokem.
„Earthless“ je znovu maximálně interesantní album a je úplně jedno, že je Johanova hudba víceméně předvídatelná, protože beztak dokáže posluchače odstřelit svou nadpozemskou kvalitou. Dost možná, že je to i jistý záblesk geniality. Johan v podstatě chodí chytat ryby stále ke stejnému rybníčku, na stejné místo, ovšem pořád se mu daří vytahovat jeden úlovek za druhým. Posluchač se může sice obrnit, bránit se a říkat si, že nic extra nového hudba DOOM:VS nenabízí, ovšem stačí první vteřiny titulní skladby a je naprosto zřejmé, kdo vás má na další hodinu v hrsti. Romantické a mrazivé, bezbožné a rouhavé, kytarově melodické, pomalé, pod údery mocných bubnů děsivé, po stránce přednesu hrubé, ale přesto lidské. Nálada a atmosféra těžko popsatelná, umělecký zážitek hodný k odhození klobouku.
Přestože je šestice skladeb zabalena do jednotného sukna šedi, je třeba vyzdvihnout i snahu o co nejširší pestrost. „Earthless“ mi dozajista připomíná postupně se sám malující obraz, ze kterého nejprve nic výrazného nepoznáte, ovšem při dalším poslechu se vám budou krok za krokem vyjevovat veškeré důležité ornamenty. Truchlivý Bůh si nejprve posvítí lucernou na všechny černé duše prostřednictvím „The Dead Swan of the Woods“, aby se v následující „Oceans of Despair“ rozsvítilo světlo marné naděje. Tato melodická věc poté kráčí ruku v ruce s čistým vokálem a předznamenává tak monstrózní finále v podobě „The Slow Ascent“, jež považuji za možná nejpompéznější věc v režimu valivosti, kterou Johan doposud vykonstruoval, přičemž hned úvodní melodický motiv je naprosto dechberoucí! Pokud někdy uvidím v přímém přenosu, kterak praská lůno naší planety, tak než všechno spadne a zanikne, v uších mi bude znít tato píseň. Bolestné a krásné zároveň…
…ovšem přes veškerou zničující stylistiku, nemám z nahrávky dojem, že by byla nová produkce výrazněji depresivnější než třeba debut „Aeternum Vale“. Na „Earthless“ dochází ke zjištění a vůbec smíření se s tím, že náš konec je jednoduše nevyhnutelný. Umělecká výpověď brousí hrany daných skutečností a na všechno už je pozdě. Proto je potřeba se alespoň zasmát, byť černé myšlenky z hlavy nelze nijak vytěsnit. Pokud tedy máme ještě nějaký čas, pojďme si tohle album společně užít!
ALL