Skupina Die Supertankers vznikla v roce 2003 v Ostravě. Ve velice krátké době se stala neodmyslitelnou součástí místní alternativní scény a je pravidelně zvána na HC a alternativní festivaly, má za sebou řadu klubových koncertů (Ostrava, Gliwice, Kraków, Svidník, Frýdek-Místek, Přerov, Havířov, Cizkrajov, Dolný Smokovec, Těšín, etc.), loni v červenci zahrála také na křtu kultovního kulturně-společenského časopisu Protimluv.Soubor povstal z trosek legendární HC formace Applepie Annie. Její pohrobci, jmenovitě Ondřej Vávra, basová kytara(dříve také Normal Bias) a bubeník Richard Lorenc (ex Kuřecí nářez a Ostravska drubež), přizvali ke spolupráci přerovského saxofonistu Vladimíra Adamíru (působil mj. ve skupinách jako Absolutní Bezedno, Betonová zahrada, Stará dobrá ruční práce, Heparoid aj.), který je znám příznivcům klubové taneční scény jako DJ Áda. Tato spolupráce se od počátku jeví jako přínosná a kreativní.

Ostřílení hudebníci v netradiční sestavě (vzpomínáte si na Morphine?) roubují hard core s jazzem a postupy ze současné taneční scény – za zmínku stojí především rytmické postupy á la Amon Tobin. Do toho všeho jako by se vracely dozvuky české undergroundové a alternativní scény. Tato hudebně vyvážená koláž je ušita z ostinátního, místy až minimalistického hávu, podpořeného střídáním intenzity a barevnosti zvuku. Die Supertankers, jak už bývá u podobných seskupení zvykem, si nepotrpí na žánrové škatulky, ale pro pořadatele se prezentují jako alternative jazzcore band. Hudba je podpořena vtipnými texty v češtině, němčině, angličtině a polštině (převážně z dílny Martina Kukly).

Mezi oblíbence souboru patří – přes pestrou plejádu interpretů a souborů – mj. Ambush, Sabot, Morphine,Dunaj, Surrogate a Amon Tobin. Mezi spřízněné soubory Die Supertankers patří ostravské bandičky Sheeva Yoga a Jack Jumper.Koncem roku 2004 přichází do DS kytarista Martin „Korál“ Vyorálek (dříve Dysentry, Erebus, G.G. Pump), nejdříve jako občasně hostující muzikant. Po pár kreativních zkouškách se stává plnohodnotným členem skupiny. Z jeho příchodem se stává sound souboru údernějším a hutnějším.

DIE SUPERTANKERS

Kapela DIE SUPERTANKERS! To je tedy název pro kapelu! Jistě uznáte, že už samotné pojmenování zavání šíleností, a to ještě nevíte o tom hlavním. Ostravští šílenci, milující s určitostí všechny Pattonovy projekty se vytasili s opravdu velmi odvážnou hudební fůzí. Největší kouzlo jejich prvotní nahrávky je v tom, že posluchač prakticky nemůže určit, který z hudebních stylů je kapele nejbližší. Ke slyšení jsou totiž jak ostré hard coreové vypalovačky, tak také jazzové zádumčivé ukolébavky, naplněné téměř funkovou atmosférou. Promo CD, které mám k dispozici, začíná cinkavým intrem, aby se posléze přelilo v úvodní skladbu „Primus“, která je ve velké míře velmi experimentální. Jazzovou partii roztáčí expresní a zároveň velmi klidná hra saxofonisty, který je podporován především kytarou, jejíž rify jako by se celkového konceptu skladby vůbec netýkaly. Ještě větším extrémem je vokalistovo frázovaní, absolutně neladící se zbytkem. „Rapo-přednes“ je absolutně mimo hudbu a těžko se dá uvěřit tomu, že tohle všechno není extrémní druh provokace.

DIE SUPERTANKERS velmi kamarádí se svými soukmenovci z kapely SHEEVA YOGA a patrně právě jim věnovali poklidnou funky-jazzovku stejného jméno. Skladba mi nepřímo dává vzpomenout na slovenské alternativní pionýry BEZ LADU A SKLADU. Pokud mě poněkud zmatený rozpis skladeb neklame, tak dalším zářezem je vychytaná grind- hard coreovka „Reggae“, trvající několik málo vteřin. Vskutku povedené oživení. Následující „Monk“ je opět o něco experimentálnější zjevení a vskutku by mě zajímalo, jestli skladba přináší secvičené sekvence, a nebo zda jde o rutinní improvizaci. Nicméně s délkou to tentokrát hoši malinko přehnali. Osm minut je přece jen až moc, a to ještě nepočítám další minutu navrch, kterou obstarává téměř plesová vykopávka „Sabot“, jejíž pasáže jsou někdy až moc uvolněné. „Dechovka“ nakonec opět zalaškuje se saxofonem a z povzdálí opět zaslechnete něco málo hard coru.

DIE SUPERTANKERS jsou skutečným zjevením, ze kterého vám buď praskne hlava, a nebo si řeknete, že na tom všem přece jenom něco je. Každopádně je třeba konstatovat, že kapela je teprve na začátku cesty a těch hluchých míst je na této nahrávce přece jen o kapánek více, než by se slušelo. Pochvalu však uděluji především už jen z toho důvodu, že se DIE SUPERTANKERS snaží vyhnout klasickým hudebním konvencím. Potenciál v jejich hlavách (a rukách) rozhodně doutná! Uvidíme, zda se v budoucnu dostane také na oheň!

Kontakt:

Tomáš „Bury“ Baran, Gen. Píky 22, 702 00, Ostrava 1, buryzone@seznam.cz, www.supertankers.wz.cz

ALL