Další kapela, která nemá (a nikdy neměla) na růžích ustláno. Mladším příznivcům možná tento pojem ani nic neřekne. Kdo se však v undergroundu pohybuje nějaký ten pátek, tak dobře ví, že právě DEATH SENTENCE patřili k těm nejperspektivnějším tuzemským doommetalovým spolkům. Debutové album vyšlo už v roce 1997 a jmenovalo se „The World Despaires…“ a na trh ho poslal tuzemský label Leviathan Records. Zásadní zlom však přišel až o dva roky později. Kapela podepisuje smlouvu s německými Institute of Art Records a vydává vynikající album „Awaiting The Cinnamon Dawn“. Jedná se vskutku o mimořádně podařené dílo a dle mého soudu se nesmazatelně zapisuje do českých doommetalových dějin. Cesta na výsluní byla otevřená, jenže nakonec dopadlo všechno úplně jinak… Kapela neustála personální rošády a prakticky upadla do klinické smrti. A jak to vypadá s DEATH SENTENCE v současnosti? Na tyto otázky mi odpovídal zpěvák Petr „Burák“ Bureš, který do kapely přišel až po vydání „Awaiting…“, a skvěle ho doplňoval bubeník Zdeněk „Smrt“ Vémola, jakožto jediný zakládající člen…
Velice vás zdravím! Otázka první a možná netradiční. Jak moc jste šťastní, že máte opět možnost odpovídat do metalového média? Vzpomenete si vůbec ještě na svůj první rozhovor, který jste kdy dělali?
Burák: No, né že bych chrochtal blahem, ale rozhodně mě to nijak neobtěžuje, spíš se podivuju nad tím, že má vůbec někdo zájem dělat rozhovor se členem této „impotentní“ kapely. 🙂 Na svůj první rozhovor si vzpomínám jen matně. Nebyl to rozhovor o DEATH SENTENCE. Bylo to mnohem dříve s mojí první skupinou během jednoho rockového festivalu v Žabčicích pro Mladou frontu, cca před 12 lety…
O vaší kapele nebylo v posledních letech slyšet a to především z důvodu neustálých personálních změn. Mohli byste osvětlit, v jakém stádiu se nyní DEATH SENTENCE nacházejí?
Burák: Momentálně postihla DEATH SENTENCE asi největší krize za posledních pět let. Nejen že jsou nutné drastické personální změny, ale přestali jsme od léta úplně zkoušet a o koncertech ani nemluvím… Je jisté, že přijdeme o flétnistku Míšu, a ještě ke všemu se na to chce vybodnout Smrt, což je asi nejhorší varianta.
Hledání nových členů musí být určitě hrozně únavné a vyčerpávající… nemáš někdy chuť se vším praštit a založit třeba úplně jinou kapelu?
Burák: To je na tom právě to nejhorší. Každá změna sestavy se vždy nějak projeví na náladě ve skupině. Nahrazující člen se musí naučit vše, co jeho předchůdci vytvořili. To zabere poměrně hodně času a energie ostatních členů. A když jsi byl o skok ve předu, jsi najednou o krok zpět, ne-li na začátku, jak tomu bylo po odchodu Ashoka a Tudyho. Ne že by byli nenahraditelní, ale najednou se zjistilo, že nikdo nezastával jejich možná aktuálnější a progresivnější pojetí hry, na míle vzdálené nejen od alba „Awaiting The Cinnamon Dawn“, ale od doom metalu vůbec… Tak jsme tento skromný materiál pohřbili a začali v obnovené sestavě tvořit od nuly. Vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bych se na to všechno vykašlal. Když věříš tomu, co děláš a baví tě to, tak toho sneseš spoustu. Až na poslední půlrok, kdy už i mě přemohl pocit, že kapela jen přežívá a že až na nováčka Čeda (klávesy) a Peryho, kteří se snažili něco dělat, se zbytek DEATH SENTENCE jakoby znechuceně veze.
Od vydání alba „Awaiting The Cinnamon Dawn“ uběhlo skoro šest let. Co jste vlastně po dobu vaší odmlky dělali? Hráli jste třeba ještě v nějakých jiných kapelách, případně projektech?
Burák: DEATH SENTENCE se vlastně nikdy nerozpadli! Tu odmlku, kterou máš asi na mysli, se jen minimálně koncertovalo, ale stále jsme tvořili.
Smrt: S DEATH SENTENCE jsme hráli pořád, jenže to bylo celkem náročné, protože se u nás po rozpadu celkem stabilní sestavy, která se držela několik let, vystřídalo opravdu hodně lidí. Vždy jsme začali dělat s někým nové věci a učili ho věci z „Awaiting…“, aby jsme byli alespoň schopni koncertovat, ovšem pak to vždy někdo zabalil nebo jsme zjistili, že to takhle dál nepůjde a začínalo se opět od nuly. Tenhle stav nás ubíjel celkem dlouho, než se našli aspoň trochu správně zapálení lidi pro věc. I když dnes se ukazuje, že až tak moc zase všichni zapáleni nejsou :-))). Sehnat dobré lidi do kapely je strašně těžká věc. Já jsem v roce 2000-02 hrál i v SEZARBIL, teď ještě působíme spolu s naším basákem Wagnerem v kapele EAGLEHEART.
Nechci znovu moc rýpat v minulosti, ale zajímalo by mě, proč vlastně došlo k rozpadu vaší sestavy z dob alba „Awaiting…“?
Burák: Na tuhle otázku ti asi nejpřesněji odpoví Smrt, ale šlo jak jinak o neshody mezi členy v kapele. Prostě hádky apod.…
Smrt: Po nahrání „Awaiting…“ nastala otázka, jakým směrem se bude dál ubírat naše hudba. Kytarista Perry se zpěvákem Phetusem prosazovali více rockovější tvorbu, kytarista Sapik zase chtěl směřovat novou tvorbu do stylu CRADLE OF FILTH, kterejma byl v té době totálně posedlej :-). No a zbytek by nejraději pokračoval ve stopách „Awaiting…“. Jenže to zašlo tak daleko, že prostě když někdo začal něco dělat, tak to druhá půle sabotovala, pač chtěla dělat něco jiného a situace se tak vyhrotila, až se přestalo zkoušet úplně. Tudíž musely přijít personální změny.
Naše debata se točí především kolem desky „Awaiting The Cinnamon Dawn“, která je naprosto jedinečná. Libí se mi doteď a považuji ji za jednu z nejkvalitnějších v daném žánru u nás. Album vyšlo u Institute of Art Records, což měla být dle mého soudu zřejmě brána do zahraničí. Zaznamenali jste právě nějaké kladné ohlasy z venku?
Burák: Jak asi víš, přišel jsem do DEATH SENTENCE nějaký rok po vydání „Awaiting…“, takže jsem si ty ohlasy neměl možnost prožít. Smrt má ohromnou sbírku všelijakých převážně německých zinů apod., které to dokládají. Dostali mě především žebříčky hitparád, kde DEATH SENTENCE figuruje na předních místech mezi hudebníky světového měřítka. Taky účast na kompilaci firmy NUCLEAR BLAST je toho rozhodně důkazem.
Pamatuji se, že u nás jste (alespoň díky recenzím co jsem četl) také zabodovali, ovšem mělo to dle mého soudu jeden háček. CD se nedalo v našich distrech vůbec sehnat. Přiznávám se, že sám vlastním pouze jeho kopii a i k té jsem se docela těžko dostával…
Burák: Ano, na jedné straně sice byl úspěch v zahraničí, ale na straně druhé byla obrovská chyba, že tahle firma odmítala komunikovat s obchodníky „z východu“. Takže u nás se nosiče tohoto alba prodávaly jen po koncertech, což asi kapelu u nás mnoho do podvědomí nedostalo. Podle posledních informací firma Institute of Art Records zanikla a posledních pár set kousků této desky leží někde v Německu ve skladu. I já mám kopii :-).
Nemáte proto pocit, že díky těžké sehnatelnosti album tak trochu zapadlo a spolu s ním jméno DEATH SENTENCE? Není vám s odstupem času líto, že jste kývli na nabídku zahraničního labelu?
Burák: Určitě…
Smrt: No, my jsme chtěli, aby se nám především zaplatily náklady na studio a v té době nám tohle nebyla žádná naše firma schopna nabídnout. Institute of Art Records nám zaplatili veškeré náklady a dostali jsme i finančně zajímavou nabídku na další dvě alba. Co se týče distribuce, tak pro Institute of Art Records bylo nejdůležitější dostat CD do Německa, Rakouska a Švýcarska. Dále měli zajišťovat distro Rough Trade. K nám do republiky se dostalo pár CD díky Leviathan Records. Dále jsme se domlouvali s Redblack Production na distru u nás, jenže Institute of Art Records nepochopitelně nevyšli vstříc. Pak nám volali dva borci z firmy, že se chtějí osamostatnit a dělat to trochu jinak a i nás by si vzali pod křídla, ale nakonec vše krachlo a dopadlo to tak jak to dopadlo :-).
Není vám trošku líto toho, že jste svůj potenciál, který čiší z alba „Awaiting…“ každým coulem, patřičně nezužitkovali? Možná se budu opakovat, ale mám opravdu pocit, že je věčná škoda, že se CD více nedostalo mezi lidi…
Burák: Co dodat :-).
Smrt: Taky jsme si situaci po vydaní „Awaiting…“ představovali trochu jinak, jenže časem nám zhořkl med namazenej firmou kolem huby a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Celkově jsme měli s DEATH SENTENCE vždy smůlu, nebo aspoň mně to tak připadá. Také i aktivita některých členů v kapele nebyla zrovna ideální, především co se týče nějakého přispění k dobré věci. Jak jsem už zmínil, začalo to v DEATH SENTENCE hodně skřípat. Po vydání CD časem vyšel „Awaiting…“ i na kazetách, což byla alespoň slabá náplast, jak dostat nahrávku u nás mezi lidi, nebo aby bylo aspoň co prodávat na koncertech, i když chápu, že kazety v době CD už moc netáhnou. Ale i tak se veškerý náklad prodal.
A neuvažujete o znovu vydání např. u nějaké české firmy?
Burák: Nějaké nabídky už jsem zaslechl, ale nestálo to za nic. Víceméně od pokoutných vydavatelů, kteří rozhodně nedisponují možnostmi, které by „Awaiting…“ posunulo dál, než je. Možná by se opět dal koupit, ale otázka je, jestli by se to vůbec někdo dozvěděl. To už se nám více zamlouvala varianta, že bychom reedici vydali sami, třeba společně jako 2CD s novou deskou.
Smrt: Jak zmínil Burák, nejlepší by bylo vydat novou nahrávku společně jako 2CD, ovšem teď ještě sehnat vhodného vydavatele. 🙂
Naskýtá se otázka týkající se nových skladeb, případně dalšího alba…
Burák: Je hotové promo s pěti skladbami. Dáváme nějak dohromady penízky a doufám, že během několika týdnů ho budeme moci začít vnucovat.
Mohli byste případně naznačit, jakou stylovou cestou se chtějí DEATH SENTENCE v dalších letech ubírat? Nebojíte se toho, že na vás fanoušci už dávno zapomněli? Jak moc těžké bude přijít s něčím neotřelým a kvalitnějším? Laťku jste nasadili hodně vysoko…
Burák: Nebojím, to je přece jistý. Ale je škoda to nezkusit!
Smrt: No, dnes naše skladby na hotovém promu znějí mnohem více doommetalověji a je to dané i novou sestavou, ve které máme oproti „Awaiting…“ začleněny housle a flétnu. Jestli fanoušci zapomněli nebo ne, to nevím, každopádně se budeme chtít opět trochu připomenout. Co se týče originálnosti, tak to je dnes celkem náročná věc :-). My jsme prakticky začali opět úplně od začátku. Z původní sestavy co nahrála „Awaiting…“, jsem zbyl pouze já, takže my se vlastně musíme jako kapela opět snažit vyvíjet, dá se říct z nuly. Pro většinu je tohle promo první nahrávka vůbec.
Jak to v současnosti vypadá s koncertní činností? Z vašich webových stránek jsem se toho moc nedozvěděl a naposledy jsem vás viděl patrně na minulém ročníku BRUTAL ASSAULT a to bylo tuším v hodně okleštěné sestavě…
Burák: No, tak to netuším, kdy ses naposledy díval na stránky, ale od Brutalu uběhly asi dva roky, takže nějaký koncerty proběhly… A co se týče sestavy, tak změna byla jen v kytaře a baskytaře a teď i klávesy, ale to se týkalo až posledních třech vystoupení letos.
Nyní bych zabrousil tak trochu jinam. Hudební odborníci se všímají faktu, že klasický doom metal pomalu zaniká a nahrazují ho trochu odlišnější hudební formy. Co si o tom myslíte? Zaznamenali jste tento fakt? Jak se vám např. líbí pionýři tohoto stylu, kteří zůstali po celou dobu věrni tomuto žánru?
Burák: Samozřejmě, doom metal se nikdy nestal nijak masovou záležitostí. Je to asi tím, že se lidi potřebují spíše u hudby na koncertech odreagovat a moderní elektronická hudba pohlcuje mladší generace, které sice rozvíjejí svoje rytmické cítění, ale na druhou stranu otupuje to harmonické. Takže stále méně lidí touží po „náročném“ dni přemýšlet nad složitějšími harmoniemi a náladami doom metalu, a sáhnou po něčem agresivnějším a jednodušším. A pionýři už jsou taky minulost, ne :-)?
Smrt: No, myslím, že doom to v dnešní době nemá vůbec lehké. Všiml jsem si, že i většina českých doom kapel to zabalila. Nebo o nich není absolutně slyšet, když tedy nepočítám třeba SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, což je škoda. Rád bych zopakoval ty časy, kdy jsme se spoustou těchto kapel společně koncertovali :-). Mně tenhle styl v metalu vždy byl ten nejbližší. Co se týče kapel ala MY DYING BRIDE, tak ty můžu pořád.
Zmínili jste českou scénu. Máte nějaké oblíbence?
Burák: Něco mě tu a tam zaujme, ale nevydrží. Za dobrou partičku považuju třeba DYING PASSION.
Během vaší pauzy jste měli možnost nabrat různé zdroje inspirace. Existuje nějaký zvláštní nápad, který budete chtít v DEATH SENTENCE realizovat?
Burák: Abych se přiznal, tak doom metal netvoří ani 10% mé hudební sbírky, takže tady inspiraci nehledám. Kdybych se měl inspirovat tím, co si rád poslechnu, tak by asi vznikl neskutečný hudební hybrid a byli bychom asi opět na začátku. Nerad se čímkoliv ovlivňuju. Veškeré nápady, co mám, se snažím dostat sám ze sebe, ze svého hudebního cítění, které sice nejspíš nějak vzniklo, ale nic zvlášť konkrétního to není…
Co tedy chystají DEATH SENTENCE do budoucna? Můžeš prozradit vaše plány?
Burák: No, budeme opruzovat novým promem vydavatele, a když se nám podaří někoho omámit, tak dotočíme zbytek desky a uvidíme, jestli teda už nebudeme slepí…
Skvělé. Moc děkuji za rozhovor! Můžete cokoli dodat na závěr… Jo…, a co Brno? Sestoupí z fotbalové ligy?:-)
Burák: Já névim, ja sú z dědiny. 🙂
Smrt: No, abych to upřesnil, tak více jak polovina kapely není z Brna. :-). Jinak díky moc za zájem o naši kapelu a rozhovor. Měj se fajn a zdravíme všechny čtenáře!!!
ALL