DARK GAMBALLE – Nádech v hluboké studnici kontrastů

Přesně v polovině listopadu vystřelí DARK GAMBALLE do světa svůj další hudební počin s názvem „Hluboký nádech“. A protože jsem nahrávku měl už možnost slyšet, s velkou radostí jsem u rozhovoru přivítal vokalistu Deseda, abych ho vystavil několika krutopřísným dotazům. Myslím, že už si na mě za ty roky zvykl… 🙂 A fanoušci DG? Ti prožijí s „Hlubokým nádechem“ opravdu příjemný podzim. To už si teď dovolím tvrdit. Budiž tento rozhovor jedním z prvních průvodců!

Než přejdeme k porcování novinky, rád bych se ještě na skok zastavil u předchůdce „Panoptikaria“. Jak jste s ním zpětně spokojeni? Ptám se hlavně z toho důvodu, že novinka „Hluboký nádech“ mi přijde diametrálně odlišná. Fakt, nekecám… Dokonce se cítím být zaskočen… 
Uběhlo mnoho času od vydání „Panoptikarie“. Tři a půl roku je v gamballském světě strašně moc, to mohou vzniknout nová místa, města, planety, vesmíry. 🙂 „Panoptikarie“ se mi líbí dodnes, jen mě občas napadlo, že by mohla být víc barevná, ale když se vrátíme do minulosti, tak víme, že právě ten tah na branku, méně zákrut, pečlivě vybraná paleta barev a méně kudrlinek… to byl všechno záměr, který se povedl. Nicméně třeba taková píseň „Tma“ má v sobě minimálně sedm galaxií, tak ti nevím. Ale možná nejsem ten správný člověk na hodnocení. Jsi-li zaskočen pozitivně, tak paráda! A pokud ne, tak tě budu mít rád stejně. 🙂

Zákoutí předchůdce bych ještě neopustil. Pamatuji si, že jeho základ vznikl radikálním škrtem většiny materiálu. Zároveň pak z toho nového vznikla nesmírně intenzivní a rázná nahrávka. Skoro mě napadá, jestli jste se k tomu předchozímu („vyhozenému“) nevrátili, neboť „Hluboký nádech“ je deska spíše rocková a překvapivě i hodně atmosférická…
Zcela radikálně ne. Na vysvětlenou: ty vyhozené nápady nebyly špatné, některé byly dokonce úžasné, ovšem selekce na „Panoptikarii“ byla nemilosrdná. Spoustu těch nápadů můžeš slyšet na albech HOLTER a text „Nevědomí“ u TRNŮ & ŽILETEK. Všechna hudba i texty na „Hlobokém nádechu“ jsou nové, nejstarší je z roku 2016. Jedná se o „Kult samorostu“. Ale i na novince se vyhazovalo. Dokonce jsme dali pryč jednu hotovou píseň, která byla už nahraná ve studiu. Pak šla pochopitelně pryč spousta riffů i celých konceptů. Selekční nůžky byly tentokrát nastaveny na atmosféru a kontrastnost. Co neprošlo, to bylo uloženo k ledu.

Najdou se posluchači (i třeba recenzenti), kterým vaše nahrávky začínají splývat, jednoduše v nich nevidí zásadní rozdíly. Nevím, jestli jsem do dění DG ponořen stále tak intenzivně, ovšem výrazný rozdíl spatřuji ve zvuku. „Panoptikaria“ byl náhul, „Hluboký nádech“ bych označil slovním spojením „zvuková citlivost“. Bylo záměrem udělat všechno úplně jinak, neboť opakování toho samého je nudné, nebo jste si vše vyhodnotili tak, že u té „Panoptikarie“ toho bylo přece jen už trochu moc?
Já tě asi opět zaskočím. My jsme šli do studia se záměrem udělat opravdu tvrdé album a kytarově se přiblížit k „Panoptikarii“, zvukově extra nic neměnit. Jenomže potom přišly námluvy s větším podladěním a konceptem „panna a netvor“. „Panna“ – jemné pasáže s co nejvíc atmosférickým a jemným zvukem, „Netvor“ – bažina, kladivo, buldozer, hlubina, zjednodušeně maximálně možné kontrasty, jakých jsou DARK GAMBALLE schopni. Ale když jsme jeli domů ze studia Šopa, Deady (kytara) říká: „Teď jsme ještě udělali zvuk podle Panoptikarie, ale příště bych chtěl udělat změny. Málem jsem se ho zeptal: „Kdo jsi a co jsi udělal s Deadym ? “ :-))) Tady máš jasný příklad, že každý člověk má svůj jedinečný pohled na věc – svou optiku. Například slovo „tvrdé“ (nebo „atmosférické“) může mít pro sto lidí sto různých významů.

I ze sociálních sítí si lze všimnout, že vaši fanoušci neberou zájem o vás nikterak povrchně, tvorbu DARK GAMBALLE řeší skutečně do hloubky… Spousta kapel vám v tomto ohledu může závidět. Máte ovšem i vy sami jasno v tom, co od vás chtějí fanoušci slyšet? Asi to není úplně snadný úkol.
To máš určitě pravdu. Děkujeme vesmíru za takové fanoušky. Ono totiž pokud okolo hudby DARK GAMBALLE jen proběhneš, nemá ona šanci konkurovat té obrovské spoustě informací a událostí, které jsou lidem doručovány každý den. Ta hloubka je skutečně nutná, myslím, že název „Hluboký nádech“ se k tomu více než hodí. Na koncertech od nás lidé chtějí slyšet „Fata Kapitána Morgana“, „Baletky v hlavě“, „Tma“, „Netopýr“, takže spíš rytmické písně, které ale nejsou jednotvárné. Ten kontrast a energie jsou pro ně potravou. Domácí posluchači zase milují pomalé a epické kousky, jako např. „Večer pod kometou“, „Zhasínám“ atd. Mysleli jsme tentokrát na obě tyto skupiny a jsem přesvědčen, že máme pro oba tábory dostatek kvalitního materiálu.

Určitě není snadné zavděčit se všem posluchačům, kteří od každé nové nahrávky očekávají maximum. I s vašimi velkými zkušenostmi, cítíte i v současnosti jakýsi závazek právě vůči nejvěrnějším fanouškům?
Na část otázky jsem odpověděl už v předchozí odpovědi. Samozřejmě že myslíme na fanoušky, bez nich si můžeme hrát sami pro sebe, což by jistě šlo, ale rozhodně by to nebyla taková radost, jako když si tu energii užíváme společně. V reálném životě se s každého alba použijí maximálně čtyři písničky do koncertního programu a zbytek je „jen“ k poslechu. Na „Hlubokém nádechu“ „live“ skladby rozhodně jsou, ale jsou tam i písně, které rozkryješ až po důkladném poslechu někde v klidu u vína nebo kávy. A pokud nedáš „HN“ šanci, tak máme smůlu. Ty ovšem taky, protože se ošidíš o vstupenku do světa, který nikde jinde nenalezneš.

Dobrá. Nyní ale ještě k tomu srovnání. Na minulé nahrávce jsi zintenzivnil fráze v textech (v tomto kontextu mě napadá skladba „Klauni a parfémy“), ovšem novinka je ve své podstatě hodně „vyprávěcí“. Kde hledat příčiny této takřka radikální změny?
Opět jsi mě zaskočil. Nic ze svých způsobů i praktik jsem nezměnil. Takže si se mnou pohrává náhoda nebo Všeobjímající. Už mě jinak zaskočil i Zdeněk Pospíšil ze SPARKU, který řekl, že jsou texty jasně srozumitelné. Když jsem je ale ukázal klukům z kapely, tak chodily i takové reakce typu: „Vůbec tomu nerozumím, ale je to pěkné.“ 🙂 Takže radikální změna je prostě dílem náhody.

Album „Panoptikaria“ bylo koncepčně opřeno o roztodivné týpky, postavičky undergroundu a kulturního podsvětí. Kdo se stal tím primárním spouštěčem inspirace tentokrát?
Řekl bych, že je všechno při starém. Ty týpci a postavičky jsou tu opět. Vysloužilý pilot Kamikadze, Protichodci, hledač meteoritů, Samorost, Hybrid, Těkavci. Také jsou tu love story a písně o vztazích, jako „Kapky“, „Těkavci“ a „Protichodci“. Pokud se mi do rukopisu dostalo něco ode mě neznámého, tak je to opravdu dílem toho, co jsem četl (teď mám blok Jo Nesbeho a severské thrillery). A také dílem náhody.

Pokud je tvorba DARK GAMBALLE v něčem dlouhodobě jednotná, pak je to prolínání kontrastů. Tahle rovnice skvěle funguje i na novince. Titulní skladba je úžasná, „Kult samorostu“ zaujal už před několika měsíci. Ovšem třeba skladba „Protichodci“, to je místy až nezvyklý rock ‚n‘ roll, přičemž něco podobného je ke slyšení i ve skladbě „Meteor“. Přiznám se, že zde cítím inspirací  z úplně jiných žánrů. Že by sedmdesátá či osmdesátá léta?
Nemyslím si. Deady naopak dostal zadáno „přinést nějaký nářez v rychlejším tempu“. No a přinesl „Protichodce“. Tom k písní udělal podklad jako do filmu Černá kočka, bílý kocour od Emira Kusturici (a máme tu Bláznivou střelu 28 díl :-)) s textem o vztahu dvou bytostí, kde jedna z nich žije a staví město na stropě ložnice. „Meteor“ je zase píseň Spajsiho o věčném hledači pokladu, který nenalézá klidu. Neumím posoudit, zda jsou v písních cítit sedmdesátky. Pokud ano, nebyl to záměr.

Kdybych se nezeptal na znovu nahranou skladbu „Netopýr“, která se nachází už na albu „Zatím dobrý“, asi by něco nebylo v pořádku. Čím nová verze ideálně zapadá do konceptu novinky? Počítám, že o tomto rozhodnutí se nejspíš dosti polemizovalo. Nicméně nová verze je opravdu parádní. Předpokládám, že tato podoba se blíží té, kterou se prezentujete na koncertech.
„Netopýra“ jsme nahráli znovu, protože se nám líbilo, jak píseň vyznívá naživo. Vykopli jsme drtivou většinu samplů a řekli si, že píseň nahrajeme jako punkáči, z první a bez milosti. „Netopýr“ zapadá k ostatním postavám „Hlubokého nádechu“ úplně pohodlně. Vlastně si o opětovné nahrání sám řekl.

Před několika dny jste uveřejnili nový klip ke skladbě „Kapky“, který je znovu vyšperkován výpravností a svojským příběhem. Mohl bys mi přiblížit, jak celý proces vzniku vypadal od píky až po samotnou realizaci? Máte v plánu ještě nějaký další „filmeček“?
To by byl článek na osm A4. Kdysi jsem objevil u našeho bývalého kytaristy Catche starý klavír, který stal venku jen přikrytý plachtou. Nebyl v dobrém stavu, ale já ho miloval od prvního pohledu. Za igelitku klobás a flašku slivovice mi Catch klavír nechal. Ten klavír je součástí klipu „Kapky“. Spajsi poté oslovil kamaráda Martina Ferka, jeho ženu Andrejku s dcerou Terezkou a začali jsme kout pikle. Nahrávalo se u mě na zahradě, u důstojně chátrajícího klavíru. Pomáhali nám kluci z DG, taky Martin Slavíček, náš koncertní technik, můj syn Michael a moje úžasná žena Leona. Do hlavní role jsme obsadili osvědčeného Spajsiho a novou tvář Jane Vincourkovou, kterou jsem si vytipoval. A plácám se za to po zádech. Oba byli úžasní a chemie mezi nimi fungovala tak, že si geniální rejža Martin Ferko jen pomlaskával. Neumím ani najít slova na adresu Martina, jak mu vyjádřit mou neskonalou vděčnost. Postaral se o scénář, kameru, střih, prakticky o vše. Obrovské díky za všechno! Filmečky máme rozhodně v plánu. Na dvou dalších se už pracuje. Nápověda: jeden z nich bude malovaný.

Je tomu víc jak jedenáct let, co se vám podařilo vydat DVD „Běh na dlouhou trať“. Naskýtá se otázka, jestli byste si chtěli ještě v budoucnu něco podobného zopakovat, a to samozřejmě s veškerými technickými vymoženostmi, které současná doba nabízí.
V budoucnu asi ano, ale zatím je ta budoucnost hodně v mlze.

Album „Hluboký nádech“ vyjde na jaře i na vinylu, což bude pravděpodobně první placka, která pod značkou DARK GAMBALLE spatří světlo světa. Co stojí za touto dosti překvapivou zprávou? Je o vinyly značky DG zájem? Posluchače bude jistě zajímat, jestli existuje reálná naděje spojená s vydáním některých starých alb prostřednictvím reedic.
Už několik let se nás fanoušci ptají na vinyl a my se rozhodli jim vyhovět a zároveň si udělat radost. Šance vydat i starší alba na vinylu tu je, ale počkejme si, jak si povede „Hluboký nádech“. Pak uvidíme.

Po každé  novince se vás dotazuji, jestli hodláte ve stejném režimu pokračovat i nadále, anebo se třeba už dostanete k realizaci neřadové desky za přispění předělávek, remixů a všemožných bonusů. Je stále na stole možnost spojená s předěláním některých gamballsky zpívaných skladeb?
To nikdo neví, ale šance předělat gamballské písně je z řad sci-fi možností. Připadá mi, že pořád běžím, kde bych vzal čas na tohle? Asi se budu spíš dívat do budoucnosti. Takže u mě zase vše při starém. 🙂

Abychom posluchače také pozvali na nějaký z vašich koncertů… Čekají vás v nejbližší době nějaké opravdu zásadní akce, na které by bylo dobré upozornit?
Určitě Zimní MASTERS OF ROCK a křest CD 15.12. Pulp Fiction Music Club ve Vyškově – Dědicích. Přijďte nás podpořit, nebudete litovat. Tobě děkuju za otázky a prostor, který nám věnuješ. Tvé otázky jsou vždy úplně jiné, než mají ostatní, ani teď to nebyla výjimka. Vždycky s tebou rád hodím řeč. Navždy tvůj Desed. 🙂

ALL

http://darkgamballe.cz/

One thought on “DARK GAMBALLE – Nádech v hluboké studnici kontrastů

  1. Nove klipy jsou super a pisnicky bomba. Nove album bude nadherna a chutna bomboniera plna krasnych vybuchu. Moc se tesim na opravdu hodne hluboky nadech. Diky hosi za svet Gamballe Zarovec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *