Další černá lázeň z Polska, tentokráte pod názvem „Ecce Homo“, pod kterou je podepsána pětice CIEŃ z Krakova. Ač za sebou tihle mladí hoši nemají nikterak dlouhou historii (fungují zhruba šest let), vydali v předchozím čase jeden demáč, EP „Time of Desolation“, zůstali trpěliví a k debutové desce se dopracovali v průběhu minulého roku a nutno podotknout, že „Ecce Homo“ není nikterak uspěchané dílo a v rámci blackmetalové komunity si rozhodně najde své příznivce. Navenek se sice může zdát, že CIEŃ neprodukují nijak extra zvláštní hudbu, viz. úvodní skladba „Rebelion“, která vpravdě nepředstavuje nikterak zásadní terno.
Nicméně hned následující „Betonowe królestwo“ přistihuje kapelu při inklinaci k jadrné formě black’n rollu, ovšem nikterak podbízivému, neboť Poláci jaksi stále ctí tradice onoho „pure“ black metalu, ovšem i přesto paradoxně pokukují „kde co lítá“ a rozhodně je znát, že nahrávka vznikla v současném období a jen stěží může zapadat do oddělení s nápisem „old school“ – to tedy rozhodně ne.
Vždyť třeba další ze skladeb „Lustfulness“, míří svou muškou do avantgardně metalových koutů, byť i tady jsou slyšet ony pikantní náznaky, u kterých by si posluchač mohl postěžovat, že nejsou až tolik výrazné, ačkoliv CIEŃ se patrně chtějí držet razance a démonické síly. Pokud ale má být v jejich tvorbě něco odlišného od ostatních, pak je to především kompoziční rozcabenost, jež dost možná tvoří z alba ještě o píď náročnější a děsivěnšjí nahrávku, vždyť kadence určitých sekvencí, je prostoupena nejen temnotou, ale i hrubou silou a nehoráznou rychlostí. Nicméně zhruba v polovině alba se ke slovu dostávají i odpočinkové vsuvky a překvapivě i melodie, kterých je tu ale celkově poskrovnu. V určitých momentech se tak může zdát, že CIEŃ tak trochu stále hledají svojí vlastní tvář, ale např. titulní skladba hovoří o opaku a dost možná ji lze i brát jako takového posla budoucích časů.,
„Ecce Homo“ lze tedy rozhodně hodnotit pozitivně. CIEŃ promyšleně kličkují mezi klasickou černotou avantgardou, více či méně zapojují chytlavé kytarové riffy, naznačují něco málo melodiky a nebojí se ani nekompromisních sypanic ve stylu black metalového severu. Kvalitu nahrávky poté stvrzuje i patřičná atmosféra, přičemž i po zvukové stránce se kolekce rozhodně povedla. Jsem zvědav, jestli i na další albu CIEŃ překročí STÍN této nahrávky a dokáží se ještě nějakým způsobem posunout někam dál.
ALL