Bude to znít jako klišé, ale když jsem se znovu po roce procházel po bolkowském hradě, říkal jsem si, že ani není možné, kterak ten rok rychle utekl. Dark Independent happening mi už před lety přirostl k srdci a je příjemné vidět, kterak se festival rok od roku rozrůstá a zlepšuje ve všech ohledech. Zároveň se mi také zdá, že místní obyvatelstvo přijalo tuto akci zcela za svou, tím spíš, že se během festivalu vyrojily subjekty, které čtyřdenní šňůru okořenily svojskými nápady, jež sice neměly se samotným festivalem nic společného, ovšem grandiózně zapadly do celkové atmosféry. Příklady? „Pochod duchů městem“ (některé z bílých postavy vyrazily na historických kolech), výstava motorek, prodejci různě zaměřených cetek, domácí stravovací distra atd. Zkrátka atmosféra po roce znovu neskutečná, dovolil bych si tvrdit, že ještě o nějaký ten kousek vyšponovaná směrem k dokonalosti. Pokud jsem v minulém roce opravdu žehral na absenci stánků s hudebním merchem, tak letos tomu bylo naštěstí jinak a návštěvník měl možnost utrácet nejen za pivo a jídlo, ale také za nějakou tu libůstku (ani já sám jsem pochopitelně nemohl odolat). Ale pojďme nyní k jednotlivým dnům, které jsem strávil ve společnosti pánů R.X. Tháma (BRATRSTVO LUNY) a Wlasowa (manažer BRATRTSTVA LUNY).

17. 7. 2014 – čtvrtek
Úvodní den Castle party byl znovu určen zahřívajícímu kolu v rámci vedlejší scény, která má své místo ve zdejším evangelickém kostele. Ateisté se však nemusí vůbec strachovat, nejedná se o kostel jako takový, ten to byl možná v dávných dobách. Teď je to spíše historická budova předělaná v tělocvičnu, přestože budova dnes pravděpodobně neslouží v podstatě vůbec k ničemu. Ale třeba se pletu. Přiznávám, tuto otázku jsem nikterak nezkoumal. Nicméně důležité je, že se na tomto symbolickém prostranství dají konat koncerty v rámci Castle party! Jelikož jsem však v tento den ještě pobývali doma, nemohu vám poskytnout víc, než jen výčet vystupujících. Pro českého fanouška budiž plusem show našich melancholických electroniků PHOSGENE GIRLS, přičemž večerním hřebem bylo vystoupení německých gotiků GOLDEN APES, jež by dost dobře vyniklo i na samotném hradě v následujících dnech. Škoda…

18.7. 2014 – pátek
Na bolkowský hrad naše výprava dorazila přesně v momentě, kdy začala svůj set turecká dvojička SHE PAST AWAY, která se představila jako nositelka gothic/dark wave hudby s notnou dávkou post punku, přičemž samotný projev nebyl nikterak nepříjemný, spíše hladil a zároveň ovíval potem nasvícená čela posluchačů, kterých se po pódiem sešlo požehnaně. Ještě větší návštěva pak očekávaně dorazila na přední představitele současné EBM scény, belgické GRENDEL, jejichž tvorba se mi zdá přístupná nejen pro ortodoxní harsh maniaky, ale také posluchačstvo odjinud. R.X. Thámo mě však v tomto ohledu malinko vyvedl z omylu, a to konstatováním, „že tohle se zkrátka nedá poslouchat, jelikož je to všechno na jedno brdo.“ Taky názor. Nicméně pro mě osobně není tvorba GRENDEL nikterak nečitelná, kapela má na svém kontě několik jasně definovatelných hitovek, na kterých ostatně postavila i koncertní set („One Eight Zero“ Timewave Zero“ atd). Za mě tedy palac hore. Podobné nakopnutí jsem v probíhajícím pařáku rozhodně potřeboval! Naopak nudné retro v podání electronické „legendy“ THE KLINIK jsem si raději nechal ujít a poprvé jsem vyrazil na vedlejší scénu, tj. do výše popsaného kostela, kde právě končilo živočišné představení thrashmetalových HAZAEL.

Opravdu není nic lepšího, než když vejdete do kostela a první co vás trkne do očí, tak je to obrácený kříž v logu kapely, které bylo navíc osvíceno na plátno v pozadí. Jak v současné době na Slovensku vylézají kauzy kolem Gothdoom festu, tak třeba v této části Polska je jaksi všechno v klidu, jinak si to ani neumím vysvětlil. Zvlášť, když po HAZAEL spustili svou valivou porci deathmetaloví CHRIST AGONY, legendární to spolek, jenž mohl při troše štěstí atakovat pozice VADER či BEHEMOTH, ovšem to by se hoši nesměli v průběhu své kariéry hned několikrát rozkmotřit. Nicméně samotné vystoupení bylo doslova ódou na kvalitní death metal. Hudba CHRIST AGONY nebyla nikdy úplným masakrem a i dnes tíhne trojice hudebníků spíše k valivosti a zlostné atmosféře a já za sebe musím uznat, že tahle zkušenostmi otřískaná parta zahrála vskutku znamenitě. Tolik sýry a kouře v kostele se hned tak nevidí, což i frontman Cezar glosoval několika vtipnými poznámkami. Později se v nacpaném „chrámu zla“ nedalo vůbec dýchat, a když jsem se závěrečným songem opouštěl stanoviště, byl jsem propocený asi jako maratónský běžec. CHRIST AGONY udělali solidní tečku za black/deathmetalovým speciálem, jehož součástí toho dne byly skupiny jako PANDEMONIUM. TENEBRIS, VEDONIST a SCYLLA. Vše domácí (polské) balení.

Vrcholem prvního festivalového dne ovšem připadlo kultovním Portugalcům MOONSPELL, kteří podle dramaturgie měli jaksi spojit svět gotiky s metalem a ukázat, že kvalitní hudba je jednom jedna. Jenže problém je v tom, že MOONSPELL už nějaký ten rok neznějí jako propagátoři progresivní temnoty, ale spíše připomínají vyčpělou a naprosto všední metalovou kapelu. Vystoupení bez jakékoliv atmosféry, které jsem neměl chuť ani síly shlédnout zdárně do konce.

19.7. 2014 – sobota
Sobotní program začal po třetí hodině odpolední – vedro v plném proudu! O jistou dávkou schlazení se však postarali domácí THIS COLD, a to zadumaným goth punk představením, které jednoduše nemohlo urazit. Za vizuální pozornost jistě stojí zmínka o kytaristovi s kolosálním čírem a zpěvačce s fialovými copánky, která zároveň celý set odseděla na stoličce z důvodu pohybového hendikepu. Na úvod tedy nikterak urážející záležitost. Industriální komando, zvoucí posluchačstvo k masovému rituálu, to jsou SUI GENUIS UMBRA, jejichž set rozhodně dokázal uhranout kvalitním dívčím zpěvem a klávesovou extravagancí mistra MaciejE Niedzielskiho, známého především jakožto lídra ARTROSIS. Hodnocení? U mě dobrý, nicméně obdobnou hudbu bych si raději pustil doma v obýváku, než za denního světla v tom nejšílenějším možném horku. Navzdory okolnostem si však toto originální těleso dokázalo získat fanoušky na svou stranu a ve finále z toho byl velmi solidní ohlas.

Dalšími polskými zástupci byli staří známí z kapely DESDEMONA, což je formace, která na Castle party vystupuje v pravidelných intervalech. Po dobu několika let se však hudební evoluce skupiny značně přetransformovala, kde že jsou doom/gothic metalové časy. Současná DESDEMONA, opětovně s novou zpěvačkou, tíhne k mixu metalu s elektronikou, jež má i nadále onen potřebný gotický feeling. Během vystoupení jsem si pak několikrát vzpomněl na elektronické období norských mágů THEATRE OF TRAGEDY, především na album „Assembly“. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že přesně tímhle albem je dost silně ovlivněna právě současná tvář DESDEMONY. Neříkám ani „A“ ani „B“… celkem příjemný set, ovšem nikoliv kdovíjak omračující. To spíše ALCEST splňují ona nejvyšší kritéria kvality, přestože v nedávné minulosti jsem mistra Neigeho viděl a slyšel v lepší formě. I tak se ale jednalo o naprosto delikatesní představení, jež bylo z velké části opřeno o aktuální album „Shelter“, do kterého jsem se delší dobu nemohl vůbec v pravit, ovšem právě tato show mi jaksi ještě více roztáhla všechny sluchové buňky. Velice dobré a tradičně i sympatické počínání těchto Francouzů. Jedna fanynka vedle mě křičela „BRAVO“ a rozhodně neměla daleko od pravdy.

Finští THE 69 EYES nikterak nezakrývají, že tvoří skladby za účelem balení holek a pro mě to byl dostatečný impuls směr kostel, kde v plném proudu probíhal avantgardně-alternativní den. Své sety měly do té doby za sebou v podstatě všechny formace (znovu pouze polské) v pořadí TOPIELICA, IDIOTHEAD (moderní metalová smršť – recenzi na jejich ‚EP očekávejte v nejbližších dnech), RED EMPREZ (vkusně pojatá elektronická avantgarda) THY DISEASE (kvalitní strojová metalová mašina ve stylu starých FEAR FACTORY), ovšem propásnout set post-metalových BLINDEAD, tak to to jsem opravdu nechtěl. Poslední řadovku „Absence“ totiž řadím k těm vůbec nejlepším nahrávkám, se kterými jsem měl v minulém roce tu čest. A že jsou BLINDEAD v mimořádné formě, tak o tom nadšené osazenstvo přesvědčilo i toto impozantní divadlo, jež se pochopitelně nejvíce opíralo o zmíněné album „Absence“ a doplněno bylo i skladbami z předchozího, taktéž velmi zdařilého alba „Affliction XXIX II MXMVI“. Jsem opravdu zvědav, kde se sláva této (stále poněkud nenápadné) nenápadné party nakonec zastaví, ovšem našlápnuto mají BLINDEAD vskutku parádně – show za asistence dokonalé projekce působila vskutku majestátně. Nádherný hudební zážitek plný melancholie, zmaru, agrese i mrzutosti.

A pak už znovu na samotný hrad! Na legendární Američany LONDON AFTER MIDNIGHT, co se týče samotných nahrávek nikterak produktivních, se sešla jednoznačně nejpočetnější enkláva příznivců, kteří pak sledovali příjemné gothic punkové „melancho“. Pokud nějaký žánr trefně definuje počátky Castle party, pak je to tenhle „old school“, přestože to kapele paradoxně nejvíce sluší při ctnostných baladách (či pasážích jednotlivých skladeb), jež mají vskutku omračující charakter. Pro mě osobně milé překvapení, byť doma bych si LONDON AFTER MIDNIGHT asi nepustil.

Úplně opačně to ovšem mám s DEINE LAKEINE, na které se ovšem čekalo opravdu krutě dlouho. Skalní fans si však rozhodně přišli na své, jelikož kultovní dvojice Veljano/Horn plus zbytek osazenstva, postavila svůj playlist na osvědčených skladbách napříč diskografií, což byl tah věru filigránský, pravda, rovněž i poněkud předvídatelný. Milovníci teskných písní však každopádně dostali přesně to, po čem toužili, ačkoliv mnohem více hlav sledovalo předchozí LONDON AFTER MIDNIGHT, což mě samotného docela překvapilo. DEINE LAKAINE jsou v Polsku obrovsky populární, a tak jsem jsem očekával krapet vroucnější hysterii. Nic takového se ale nedělo, možná, že se na všech přítomných podepsala únava z obrovského horka, které v ten den panovalo. A to tu ještě na všechny nadšence čekaly dva otevřené kluby, kde se hudba hraje až do rána a pochopitelně také nedělní program!

20. 7. 2014 – neděle
Z dramaturgického hlediska byl nedělní program složen opravdu zvláštně. Na hradě jako první odstartovala electro-darková dvojka BART CATHEDRAL (taktéž SPLENDOR, kteří mimochodem vystoupili již ve čtvrtek v kostele), která by se vše při vší úctě hodila spíše do potemnělého klubu. Oba protagonisté jinak vypadají jako děti MARILYNA MANSONA, čili bylo se rozhodně na co koukat. Melancholicky laděná, dost možná i gotickým nádechem poznamenaná elektronika, nepůsobila nijak výjimečně, nicméně v rámci žánru snesla určité standartní normy, Původ? Opět Polsko a znovu Polsko s mnohem známějšími industrialisty CONTROLLED COLAPSE, kteří už nějaký ten rok patří k respektovaným skupinám na domácí i zahraniční scéně. Tenhle robotický spolek i zde naplno ukázal svou sílu, nicméně stále mi v tvorbě těchto sympaťáků něco chybí. Řekl bych, že do značné míry je to dáno absencí jakékoliv atmosféry, hudba víceméně bez duše…ale to je zřejmě účel, nevím…

Emoce naopak nepostrádají čím dál tím lepší post-sludge metalisté OBSCURE SPHINX, jejichž sláva stoupá podobnou měrou, jako je tomu u žánrově spřízněných BLINDEAD. Zpěvačka je opravdu pěkné šídlo! Před dvěma lety ještě působila na obecenstvo jako roztomilá holčina, nyní je z ní mnohem suverénnější dáma, zabalená do bílých hadříků (na rozdíl od svých černě oděných kolegů) a podobně zbarveného obličeje. Ano, kapele to hraje vskutku impozantně, a protože byl i zvuk na straně posádky, registrovalo vedrem zmámené osazenstvo, další hodně silné vystoupení, ačkoliv musím být upřímný v tom, že skladby z debutu „Anaesthetic Inhalation Ritual“ se mi pozdávají daleko více, než ty ze stále čerstvého „Void Mother“. To je ale jen takové nepatrné mínus, které si koneckonců mnozí z vás odečtou. Představení OBSCURE SPHINX mělo opravdu velkou šťávu a především v závěrečných minutách se kapela vydala opravdu ze všech sil. V takovém vedru a takhle řídit – neskutečné!

C-LEKKTOR – aneb poslední parta, kterou jsem se svými kolegy letos viděl. Ostrý EBM masakr z Mexika, tentokrát o něco méně přístupný ve srovnání s GRENDEL a po stránce aranží vpravdě chudší. Energii a živelnost však těmto pirátům rozhodně nelze upřít, což kvitovalo především tanečněji orientované publikum, které si neděli zřejmě příliš neužilo. Výjimku tvořily pouze spolky vystupující v kostele, a tam to zřejmě muselo mít pořádné grády, neboť především francouzské partičky (A7IE, DOLLS OF PAIN) jsou hodně divoké. Ano, poslední den byl v kostele skutečně zasvěcen brutální elektronice, ze kterého vybočili snad jen domácí synthpopoví FUKA LATA a částečně i našinci LATEXJESUS. V době německé invaze PATENBRIGADE WOLF jsme už pochopitelně byli dávno na trase Bollkow Kralupy. S odstupem času mě sice mrzí, že jsme ještě nedali legendární Němce AND ONE, ale jednoduše jsme už měli sluníčka plné brejle a v době, kdy píšu právě tyhle řádky, tak se ještě vůbec necítím OK… Slunce je zrádné!

Závěr
Při každém ročníku Castle party chválím především atmosféru, ovšem při tomto ročníku platí dvojnásob. Velmi mile mě překvapilo, kterak se do dění festu zapojují i místní lidé, možná ti samí, kteří se v minulosti dívali na všechny ty černokněžníky skrz prsty. Zároveň považuji za krok vpřed i žánrovou různorodost. Hudba se zkrátka neustále vyvíjí a pokud by se pořadatelé zakonzervovali do jedné krabičky, tak by se nad festivalem mohla brzy zavřít voda. Takhle si každý posluchač může najít to své, a když bude dostatečně vnímavý a otevřený, může ve finále objevit i kapely z žánrů, kterým doposud vůbec neholdoval. Mínus? Obsazení kapel v posledním dnu. SUPER GIRL AND ROMANTIC BOYS a KAPITAN NEMO patří do polského retra a je trochu s podivem, proč dostala právě tato dvojice prostor na mezinárodně obsazeném festu. Možná to chtělo ještě nějak promíchat, aby polská přesila nebyla až tolik výrazná… Ale to je samozřejmě téma do pranice… Takže znova za rok? Ve finále děkuji R.X. Thámovi a Wlasowovi za stylové portfolium a nadšení pro všechno. 🙂

ALL