Á, do prdele! Tentokrát se ani nemám potřebu omlouvat. Skromně vyvedený promo disk amerického vydavatelství, kde lze tušit co přijde, naplnil očekávání více než dostatečně. Francouze Blockheads jsem zaznamenal a poslouchal už kdysi kolem roku 1995 a pak ještě z desky u firmičky Bones Brigade (2000). Vidím, že od té doby neuhnuli z naplánované cesty, ba co víc, slyším, že jim to stále sluší! Díky absenci obrázkového obalu, bez názvů skladeb, jsem ke své radosti odkázán pouze k poslechu. Podle hracích časů to vypadá, že i přes překotnou rychlost kapely pomalu narůstají od půl minuty až kamsi ke dvěma. Album začne bez výstrahy intenzivním fofrníkem (1) a v nastoleném duchu pokračuje až ke konci.

Aby nebyla nálož stále stejná, neřkuli nudná, jdou na to chlapíci chytře. Průběžně zvolní, dodají napínavější vyhrávky, aniž by slevili z intenzity. Dalším oživujícím prvkem jsou zpěvy. Hlavní není deathově zahuhlaný, spíše hardcoreově sytý. K němu jsou prozřetelně doplňovány další. Ať už kontrastující kříčený, nebo málem sborové vyřvávačky. Vztek hraničící s mocnou porcí nenávisti, Vás na koncertě jistojistě dovede k šílenství a vycucne z Vás poslední zbytky špatné nálady. V závěru se nachází tři dvouminutovky, např. hard’n’heavy (samozřejmě stále grind) drtírna (22), moshpitově cirkulační třiadvacítka (23) s uvolněným závěrem a osamocenou baskytarovou vyhrávkou, aby se na úplném konci předvedla těžkotonážní sedmiminutovka (25). Postupným zpomalováním až kamsi k funébrmaši, se stále mocnými kytarami, řevem a dalším basovým extempore, neztrácí nadhled, neutápí se v klišé a stává se tak opravdovým vyvrcholením díla.

Pokud „Tenhle svět je mrtvý“, tento typ grindu nikoli! Není přehnaně technický ani dřevorubecky primitivní. Určitě však je poctivý, upřímný, perfektně odvedený.

RadeK.K.

http://blockheads.bandcamp.com/