Vydavatelství Les Acteurs de l’Ombre Productions dává většinou prostor mladým a talentovaným kapelám, avšak v případě ARKHON INFAUSTUS se jedná spíše o sázku na zkušenějšího koně, který se v posledních několika měsících probral z klinického spánku smrti. Death-blackmetalový spolek vznikl už v roce 1997 a celkově pustil do světa čtyři řadová alba a jedno splitko. Následující období byla ovšem spíše hluchá, přičemž recenzované dílo lze považovat za artikl vracející toto temné společenství na scénu. Půlhodinový materiál však nenese visačku „velkého alba“, byť třiatřicet minut není úplně málo.
A co přesně na čtyřskladbovém kompletu čekat? Řekněme středně rychlý death-black metal, velmi hutný a v neposlední řadě stájově blasphemický. Na nahrávce Vás jednoduše nepřekvapí zhola nic, ovšem i tak není důvod CD vyhazovat do koše. Tedy pochopitelně za předpokladu, že holdujete danému žánru a nikterak se nebráníte postupům, jejichž výroba spadá spíše do devadesátých let. Zvuková majestátnost však dělá z díla přece jen šíbra aktuálního – docela dobře si ho dokážu představit ve společnosti polských CHRIST AGONY a dalších obdobných kapel. Zajímavým zjištěním je ovšem skutečnost, že ARKHON INFAUSTUS si nezakládají na klasickém schématu deathmetalové skladby, ale naopak jim jsou blízké kompoziční hrátky za přispění neustále rozvíjejících se motivů. Díky této vlastnosti lze nahrávku považovat za jednoznačně hodnotnou a nenudící, snaha o „pobavení posluchače“ je tu sakra znát. Tím spíše, že Francouzi nikterak nebazírují na stoprocentní ortodoxnosti (např. v druhém dílku „The Precipice Where Souls Slither“ budete mít tu čest s neobyčejně pestrým rejstříkem kytarových sól). Řekl bych, že právě po stránce skladatelského umu, jsou na tom Francouzi opravdu velmi dobře…
Pokud bych však měl zvolit absolutního krále mezi kvartetem tracků, sáhl bych jednoznačně po závěrečné desetiminutovce „Corrupted Épignosis“. Ta se rozvíjí pomalými tempy jako vějíř, žánrově nemá daleko k doom metalu a svou stylistikou v podstatě zdvojnásobuje to, co jsem už výše popsal. Paradoxní pak na tom všem je, že se jedná o čistě instrumentální záležitost a nejsem si úplně jist tím, jestli právě závěrečná elegie vyjadřuje to, čím se ARKHON INFAUSTUS ve chtějí ve skutečnosti prezentovat. Nicméně právě tato skladba patří mezi zaručené hudební pochoutky a je jistě dobře, že se k něčemu podobnému Francouzi odhodlali.
„Passing the Nekromanteion“ patří mezi comebackové tituly, které dávají smysl. Kapela jednoznačně neušila materiál horkou jehlou, ale naopak se snažila připomenout v tom nejlepším světle. Sběratelé precizně zpracovaných digipacků pravděpodobně ocení i grafické zpracování kompletu. Není to jen pastva pro oči, je dobré si sáhnout. Jinak jsem pochopitelně zvědav, jestli právě toto EP odrazí ARKHON INFAUSTUS do dalšího tvůrčího levelu. Domnívám se, že pánové mají rozhodně co nabídnout, a to neprodukují tvorbu nikterak revoluční a zázračně osobitou. I tak zde ale vše potřebné funguje.
ALL