Recenze, recenze, recenze… subjektivní názor autora, jenž přichází s vlastní kůží na trh, aby byl následně pochválen či nemilosrdně zatracen! Protože mě napadlo další anketní téma, kontaktoval jsem osoby, kterým tímto děkuji za odpovězenou otázku, která zní:

Vzpomenete si na nějakou vaši recenzi, kterou jste nějakým způsobem ohodnotili (kladně či záporně) a po nějaké době jste zjistili, ze recenzované album by si zasloužilo zcela či částečně jiné ohodnoceni ? Jak často se vám případně toto stává?

Petr Korál (Rockshock, Rádio Beat…atd.) – Možná to bude znít namyšleně, ale tohle se mi téměř nestává. Maximálně bych své hodnocení občas jen lehce poupravil. Desek, u nichž by dnes vyznění mojí recenze bylo zřejmě dost odlišné, je naprosté minimum. Napadá mě třeba první album skupiny Titanic „Metal Celebration“, na které jsem kdysi v Melodii byl dost tvrdý, ale dnes, s odstupem více než dvaceti let, jsem k němu mnohem vstřícnější a říkám si, že jsem byl zbytečně, až nespravedlivě kritický…

Dufaq (Mortem zine) – mno po pravdě se mi to často nestává. Spíše vyjímečně. A popravdě si ani nevzpomínám, kterou desku bych mezi ně zařadil. Jde spíše o náhodu, že mě tlačí termín a tak desku neustále poslouchám a něco přeslechnu. Jinak opravdu ne.

Ifa (Fobia webzine) – Co se týče nízkého hodnocení, tak zde se mi to stává velice zřídka. Občas se ale nechám unést když mě nahrávka chytne za srdíčko. To se mi pak stane, že ztratím soudnost a kapelu nadhodnotím. Když si nahrávku pustím po čase, tak si pak řeknu, že možná jsem ji dal více bodů, než si zasloužila. Vybavuji si tento případ u nahrávky Free Fall – Garden Of Depression. Na druhou stranu, ta nahrávka si ty vysoké body i tak zaslouží. Byla to přece ona, která mě svého času dostala na kolena, která mně nutila otáčet CD pořád dokola a na pár dní dala zapomenout jiné muzice. To, že to kouzlo časem vypršelo je věc jiná. Nicméně v ten daný moment to bodování bylo adekvátní.

Johan (Fobia webzine, PAŘÁT, VINYL DISK MUSICK) – Samozřejmě, že občas se mi něco takového stalo, hlavně v začátcích, kdy jsem byl příliš velkorysý. Napadá mě teď třeba recenze na album My Turn To Die od skupiny AGONY. Když si dnes tu recenzi přečtu a desku pustím, hodnotil bych minimálně o 2, možná i o 3 body níž – v roce 2005 jsem dal 8. V podstatě ale u 99 % recenzí neměním stanovisko ani s odstupem doby, a když, tak nikterak výrazně, ale řekněme +/- 1 bod, což není zásadní. Tady je ta největší „minela“: 🙂
http://www.fobiazine.net/article/730/agony—-my-turn-to-die/

Puskhin (Fobia webzine) – No, občas se to stane… zvlášť ve chvíli, kdy už se to album docela oposlouchá, to bych pak šel klidně o dva body dolu.

Radek Kopel (R.U.M. zine) – V globálu bych řekl, že se mi to doposud nestalo. Pravda vkus se mění i zkušenosti, ale většinou desku „jen“ popíšu a krapet přimíchám svůj názor. Myslím, že pokud je to takhle není nutno zásadně měnit názor o slyšeném.

Václav Votruba (METALFOREVER) – Dost těžko říct. Většinou si za svým hodnocením stojím i po letech. Z posledních recenzí bych třeba jeden bodík ubral poslední desce NEGATIVE FACE. Nijak zásadně bych ale nic neměnil…

Viktor Palák (Abyss) Je-li „částečně jiným“ ohodnocením míněn rozptyl maximálně do 20%, pak některé z kapel, které jsem recenzoval v mladistvém a začátečnickém nadšení,dostaly o něco více bodů, než si z mého pozdějšího pohledu zasloužily. Opačný problém – tedy že jsem nahrávku výrazně podhodnotil – si neuvědomuji. Recenze je samozřejmě o jedinečném autorově pohledu (ona tolik omílaná subjektivita), tento je však nutno zasadit do určitého argumentačního rámce (a tak ji učinit do jisté míry „objektivní“). A pokud ho máte vyjasněn,podobným výrazně odlišným zpětným pohledům na dříve hodnocené desky se dá celkem úspěšně vyhnout, protože recenze pak není jenom o „blogískovém“ líbí – nelíbí.

RIP (Metalopolis) – Já po sobě recenze moc po zveřejnění nečtu, takže ani nemám příliš šancí se s tímto druhem změny hodnocení v časovém posunu setkat. Samozřejmě se mi ale v průběhu času vztah k jednotlivým deskám mění, něco se postupem času oposlouchá,něco naopak poslouchám stále raději a raději. Přijde mi, že je to naprosto přirozený vývoj.

Václav Votruba (METALFOREVER) – Dost těžko říct. Většinou si za svým hodnocením stojím i po letech. Z posledních recenzí bych třeba jeden bodík ubral poslední desce Negative Face. Nijak zásadně bych ale nic neměnil…

ALL