Před sebou mám společný projekt dvou veličin japonské experimentální scény. Prvním hybatelem je Yasutoshi Yoshida jako Government Alpha a druhým článkem žena, o které jsem se zmiňoval v recenzi minulé, tedy Reiko A. Společnými silami na koncertech v období 2006 až 2008 vytvořili a pro nás zaznamenali tři plochy extrémní elektroniky. Dvě barevně vyvedené, protahující se kočičky na kolážovaném podkladu tiše předou a mžourají. U prvního archivu Ängstlich /29.9.07/ (1) jim zvuk dozajista prospívá. Sedm minut lehkého bzučení, broukání a cvrlikání elektroniky zvládnou nejen tato mourovatá zvířátka, ale i nováček. To vše ale jen do okamžiku, než skočí na displeji druhý záznam Sher aufgeregt (2) /21.9.06/. Ihned po kratičkém náběhu vyvalíte oči jako druhé dvě čičinky na vnitřku A5 obalu. Motají kolem sebe ocásky a čumí! Zvuk je sice stále houkající, svištící ale nabral na síle jako čerstvý luft z hor, který pohání ledové krystalky a ty se zasekávají do tváře, nosu, uší. Poslední kus na disku Nicht zu rasch (3) /22.2.2008/ je kmunikační manipulací, kde nechybí dynamika v kombinaci dlouhých tónů a variabilnějšího efektování.

Minutu před závěrem je ponechán krátký potlesk a ještě kratší přídavek. Dobrý titul a důkaz o spolupracování, komunikaci, spojování se. Také lze dílko předkládat všem samovydavatelům jako doklad o tom, že se dá disk vypravit skromně, levně, přesto vkusně. Ani jedna možnost není málo. Tleskám!

<!– @page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } –>

[yt-black]zZD6Fw_05vo[/yt-black]

RadeK.K.