Je libo splitko funeral doomových kapel? Pokud se alespoň trochu zajímáte o dění na této scéně, určitě jste museli narazit na celou řadu partiček z východoevropské líhně, resp. přímo z Ruska, kde tenhle žánr naprosto zdomácněl. A právě touto pěšinou se nyní vydáme i při rozboru tohoto kotoučku, dost možná i o něco dál, jelikož ENNUI pocházejí z Gruzie a jednoznačně patří k tomu nejznámějšímu co tenhle z našeho pohledu nenápadný stát, prozatím vyprodukoval. Ale o tom někdy jindy, prozradit mohu, že již nyní mám s touto kapelou předjednaný rozhovor…
Co se týče samotného splitka, tak to je rozděleno poctivě na dvě části, přičemž obě kapely dodaly pro tento účel dvě kompozice, jak už samotný žánr velí, pochopitelně dostatečně dlouhé. „An Ode To The God’s Fool“ je pak první z nich a spadá do dílny ruských zástupců, kteří prošli za svou kariéru pozoruhodným vývojem (vždyť mají na kontě hned čtyři řadové desky), od totálně pochmurného funeral doomu, až k o něco jednodušeji zpracovatelnému pojetí, které nelpí jen na ortodoxním vedení hudby, ale snaží se do své tvorby infiltrovat i další prvky, jež činí hudbu mnohem barevnější.
A právě tahle nějak lze i charakterizovat úvodní tesknotu, postavenou pochopitelně na funeralové pomalosti, ale také na překvapivé kulminaci – čistými sbory, jež dokonale vyostřují pointu celé téhle (takřka) dvanáctiminutovky, z poloviny namočené do gothických bažin (klávesy). Druhá záplata na nekonečnou bolest, nesoucí rozpitou cedulku s názvem „Schizotherica“, není až tolik ponořena do experimentů, více se drží při zdi, ovšem zdaleka nelze tvrdit, že by se v ní nic nedělo. V umrlém tempu mě ponejvíc zaujaly hlavně vkusné kytarové melodie a v komplexním měřítku i stylová práce s klapkami kláves. Pokud necháte tvorbě ABSTRACT SPIRIT prostor, dovolíte si otočit volume doprava, prožijete s touto kapelou příjemných dvacet minut.
Sílu na obloudění teskných duší má však i dvojice hudebníku z projektu ENNUI. Zvuk oproti ABSTRACT SPIRIT sice není až tolik dynamický, ovšem jinak je úvodní světabol („Where the Common Sense Is Ruined“) dokonalou trefou do všech černých srdcí, holdujících obdobnému druhu 
hudby. Při strohém poslechu se vám sice může zdát hudba ENNUI naprosto jednotvárná, ale když se začnete trochu více soustředit, rázem objevíte spousty interesantních momentů. Především kytarové postupy, melodie, skličující hrubost, jsou přesně tím, co by posluchače mělo připoutat k pohovce.
Pytel depresí a krásných melodií však nekončí ani s „The Day of Abandonment“, která je v tomto ohledu ještě košatější. Melodie za melodií, jako nádech a výdech. V podobném režimu pluje tahle píseň dál a dál, tu a tam nějaká odbočka či přestávka, jako kdyby ENNUI zkoušeli co je posluchač schopen si z hudby odnést. Skutečná krása!
Tohle splitko se moskevskému vydavatelství opravdu povedlo! Sice na něm neobjevíte nic extra neslyšeného, ale o tom v tomto žánru vůbec nejde. Zde se hraje s uměním uchopit atmosféru, vtáhnout posluchače do děje, vyluxovat mu duši a posléze ho vrátit do reality. Přeji nerušený poslech a oběma kapelám blahopřeji k počinu, jež si nezadá s celou funeral doomovou špičkou!
ALL
http://abstractspirit.bandcamp.com/