Recenzi píšu jenom proto, že nejsem v projektu nikterak zainteresován. Já jsem se neptal a kapela se nenabídla. Nevím nakolik budu objektivní, protože kluky znám (znám?), jejich muziku snad trochu také. Vypíchnu proto zejména mé prvotní pocity při prvním setkání s touto deskou. Mám to dobré, už jen proto, že si do každé písničky připravili jakési oživení.Hotelový pokoj č. 332 – úvodní kus, ve kterém se Vám kapela prostě představí. Ne, že by to byla jen uvítací vatička, ale jdou na nás/Vás opatrně. Bonus: Arnoštovy vokály – zde hodné, živě strhující.
Ukrajinská Copacabana – Jestli vám tohle Rusko nevyrazí dech, nepřipnutí tancovat nebo minimálně podupávat si, tak jste mrtví Homolkové a není Vám absolutně pomoci! Bonus: halekačky, hejkačky, dumky a tralalajky. Čarodějka z mámení – pohanský nápěv, víření kolem ohňů, trochu i lidovka, eroticky chtivé vzývání vášnivého chlapíka, opatrná koketující dívka. Bonus: vzácný host Jana Koubková, která mohla dát „více“… tedy skladbě samozřejmě. Pantomima – poklidný skvost, silně melodické tahání, milostná píseň jinak. Zajímavé echo na zpěvu, chtěl jsem říct ct ct. Bonus: falzet páně Anderleho Mrtvá zóna – typický ZDARR s refrénem, za který by se nemusel stydět ani Traband. Ha! Bonus: vibrafon
Sussi Luccenta, Amore Mio – příjemná změna a oživení desky sólovým zpěvem Romana Paška. Refrén se splétáním vokálů na pokraji halekačky. Bonus: Tuba.
Je to jen problém peněz – to jsou celí Zdarr. Vezmou housle z Jedové chýše, akordeon z Francie a smontují je. Silná melodie, které snad musí rozumět každý. Musí ji spolknout s navijákem i tetřev hlušec mého kalibru. Bonus: tuba, housle.
Píseň o mé lásce – říkačka, lidovka, Rusko. Sevřená směs radostného smutnění. Veselá balada. Zajímavý klarinet i když je schoulený pod nánosem ostatního. Bonus: přizvukující tuba
Příteli – Slzy do očí mi vehnala tahle síla. Ano i chlapi pláčou. Míra Vlček, můj kamarád a spoluhráč odešel v tomto čase před pěti lety. Ne všechno z textu pro nás dva platí, ale to není podstatné. Zdarr nejsou najmuté plačky, proto výraz není divadelně přehnaný, ale seriózní – smutný. Tíha tragédie je nahrazena lehkostí vzpomínky, snaha o podporu pozůstalého vynikne při lkavých nebo rozlétajících se sborech a nejvíce při jazzovém návalu. Díky, Zdarre i Míro! Bonus: vibrafon
Když šašek spí za zdí krásné dámy – jarmareční píseň doprovázená obrázky. Ty nejsou přítomny, ale text je plně vynahradí. Bonus: flétny
Koleda – Pro mě asi nejslabší píseň na desce. Přesněji, působí obyčejně, normálně. Vlastně, proč ne? Blíží se konec desky, je potřeba tlumit vášně. Pokud je to rozloučení, pak říkám ano. Bonus: chlapácké sbory
Skutečným albovým přídavkem je Hotelový pokoj č. 322. Výtečné písni neuškodilo ani několik vad na kráse. Technický kiks v čase 2:27 se prostě přihodil a někdo neuhlídal, co mi však vadí víc je divný mix celku. Pokud si srovnáte nahrávku kapely v sólové verzi a v té s orchestrem, je na Vás, ke které se přikloníte. Mě se líbí ta první. Ve druhé je výraz mostecké čtyřky přidušen a jazzíček litvínovského orchestru, který měl být oživením, jakbysmet. Kde je břisknost, výraznost, valchování patnácti lidmi? Pravda, je to jenom můj názor, neznám záměr, ale Junior Big Band měl Zdarr „zlikvidovat“, rozdrtit a převálcovat. Tenhle výsledek je opatrný, jalový, za který nese „zodpovědnost“ producent tohoto pokusu, který nevyšel. Ale pro mě, jako posluchače není nic jednoduššího, než desku naprogramovat od 1 do 11. V tomto rozmezí se nachází skvostné album, jímž se „divná parta z Mostu“ posunula o notný kus dopředu.
Chválím vynikající texty, za které však „nemohou“ Zdarr, ale jejich kamarád, spisovatel a básník v jedné osobě – Pavel Brycz. Přetištěné básně z novinky plus pět kousků z předchozích dvou desek – v dřívějších dobách nezbytnost, dnes neocenitelný, skoro vymodlený, doplněk. A není to jen kvůli formátu knížečky – básnické sbírky. Společně s grafickým listem na obálce, tak dostáváte tři v jednom: muziku, básně a obrázek.
ZDeněk, ARnošt, Roman a PAVEL pospolu tvoří kvartet, který funguje jako celek s prostorem pro užitečné muzicírování každého jednotlivého člena. Celek je tak chytrý, nevykalkulovaný, inteligentní, přirozený. Mě osobně připadá muzika Zdarr v dobrém slova smyslu až přepestrá, zajímavá, neotřelá, ale nevěřte mé zaujatosti! Doporučuji Vám navštívit koncert a konfrontovat dojmy z desky se skutečností. Omlouvám se všem hostům, kamarádům a přátelům kapely, které jsem nezmínil. I oni jsou součástí tohoto díla, jehož křest se uskuteční(-il) 27.2.2009 v mosteckém Divadle rozmanitostí.
RadeK.K.