Pohádka o mocném kouzelníku Temnarodovi pokračuje, tentokrát s počinem „ Сымбалi Нязбытнага“, který Bělorus poslal do oběhu už před dvěma roky, ovšem Gardarika Musikk znovu přispěchali s výraznou pomocí a také tento komplet zabalili do digifile přebalu a hovořit snad už nemusím ani o originálním front obrázku, jež naznačuje, že tentokrát o žádnou romantiku směrem k přírodě, nejspíš nepůjde. Temnorad navíc svůj produkt představuje takto: „Jedná se o nejvíce divoký a nekompromisní album od ZAKON. Žádná zbytečná poetika, romantismus a pseudo-depresivita. Jen studená temnota a smrt v náručí hořkého mrazu.“
Těžko říci, která parketa ZAKLON nejvíce sedí, ovšem osobně bych si dovolil přidat nějaký ten hlas právě k tomuto „zimnímu počinu“, a to čistě z toho důvodu, že právě tenhle matroš vyznívá mnohem profesionálněji, lépe řečeno, na hudbě jako takové, si osobně pošmáknu mnohem a mnohem více. Čtenář však musí mít rozhodně stále na paměti, že i nyní se pohybujeme v zatraceně hlubokých kolbištích undergroundu, čili není všechno zlato, co se třpytí. Pokud však budeme hovořit o vývoji ZAKLON, tak rozhodně tento projekt má své opodstatnění. Temnarod zkrátka chtěl zkusit trochu něco jiného a pokud tedy mohu srovnávat, dostal se svým uměním někam na pomezí KHORS a DRUDKH – alespoň tedy samotným hudebním výrazivem. Slavné ukrajinské kapely jsou samozřejmě ještě o nějaký ten kilometr dál, ale i tak se ZAKLON za svůj dílek do mozaiky nemusí vůbec stydět.
Vítací „Кліч“ je ztělesněním východoevropského blacku. Palčivá a mrazivá atmosféra, strhující tempo a nemohu si pomoci, slyším zde i skrytý slovanský feeling, což je něco, s čímž se posluchač třeba u skandinávských kapel rozhodně nesetká. Vlastně ani nelze dost dobře určit, co je lepší, nebo horší, jednoduše se jedná o stylistiku tohoto řádu. „Сымбалі“ posléze začíná takřka deathmetalovými riffy, byť kytary mají pochopitelně stále hodně „načernalý“ zvuk. Působivá skladba navíc ukazuje, že někdy stačí opravdu jen dva podařené riffy a skladba dostává úplně jiný rozměr. Škoda jen toho fádního konce, ale takhle to zkrátka někdy v black metalu chodí. „Таўро“ mi asi nejvíc 
evokuje starší tvorbu našich MANIAC BUTCHER, vyjma pomalejšího úvodu, jež obsahuje i jakési folkové intermezzo, jehož ústředním nástrojem jsou klávesy. Něco obdobného je poté ke slyšení i v následující „Праз Паўночныя Сны“, která není tolik nekompromisní, ale opírá se právě o pomoc kláves, jež sice nejsou přehnaně výrazné, ale rozhodně dopomáhají k vytváření poněkud odlišnější atmosféry.
Druhá polovina alba je tvořena hned dalšími čtyřmi kusy, přičemž intenzitu poslechu mi poněkud překazil poněkud prázdný song „Цемнарод“, v jehož nitru se v podstatě neděje vůbec nic zásadního. Hudba jednoduše odtéká a odtéká a najednou je tu konec. Naopak mnohem výraznější nápady v sobě skýtá „Разам Зь Зімой Крочыць Сьмерць…“, dost možná i vůbec nejlepší kompozice. Kytary sice pulsují tak nějak pořád stejně, ovšem klávesy tentokrát dodávají celé této pohádce na působivosti – kytary evokují venkovní mráz, klávesy pak teplo domova, takže tak. Závěrečný hodokvas („Молат Зімы“) následně přináší vítr a s pompezním využítím blackmetalové hudby, podtrhuje krásy i krutosti velké zimy…
„Сымбалi Нязбытнага“ rozhodně nepatří k nejoriginálnějším vzorkům black metalu. Totéž se však týká i samotného námětu. ZAKLON si zkrátka rozhodně můžete splést s desítkami jiných kapel z celého světa. Na druhou stranu se ovšem nedá říci, že by Temnarodovo snažení bylo úplně bezpředmětné. Jak jste poznali, také já sám jsem si na albu našel několik podařených momentů, čili jako bernou minci berte info, že toto album má rozhodně svoje kouzlo a krásu, a jestliže patříte k milovníkům podzemního black metalu, neměli byste být zklamání, přestože musíte brát v potaz to, že všechno zde uvedené, tu bylo už daleko dřív, a to i v lepších alternativách.
ALL