Trio WYRM má na scéně odkrouceno takřka čtvrtstoletí a momentálně patří ke služebně nejstarším blackmetalovým spolkům u nás. Tou nejzásadnější zprávou ale bezesporu je nedávné vydání alba „Purge“, které si nijak nezadá ze západní či polskou konkurencí. 🙂 Ano, i toto téma jsem s pány muzikanty (Mormo – kytara, baskytara, vokály a Bális – bicí) probral v příjemném rozhovoru, na kterém si nyní můžete s chutí pošmáknout.
Vítejte u rozhovoru pro Rumzine! WYRM působí na scéně už bezmála třiadvacet let. Dá se vaše biografie nějakým způsobem rozdělit do etap s ohledem na rozdílnost? Jak se vaše hudební tvář měnila v průběhu času?
Mormo: Zdravíme RumZine! Ano, máš pravdu, je to neuvěřitelné, letos v listopadu to bude právě 23 let od založení. Jako všechny kapely, tak i WYRM prošel nějakým vývojem – v úplných začátcích byl spíše takovým bočním projektem, kde jsem chtěl uplatnit nápady, které nebyly použitelné v mé tehdejší thrashmetalové bandě. To se změnilo se začátkem roku 2001, kdy jsem původní skupinu opustil a z WYRMu se stala regulérní kapela. Jinak bych asi nějaké zásadnější rozdělení do etap neviděl, a to ani řekněme z hlediska nějakých významných personálních změn. V podstatě jádro sestavy WYRMu se zformovalo už někdy kolem roku 2000, kdy dorazil Alsius. Od té doby fungujeme v sestavě Alsius, Bális, Mormo, přičemž z počátku ještě fungoval vokalista Guldur, který někdy kolem roku 2008 ukončil veškeré své hudební aktivity, a na postech druhé kytary se vystřídalo několik dalších lidí. Pokud máš na mysli etapy z hlediska hudební tvorby nebo stylu, tak WYRM se nikdy příliš striktně nedržel jednoho směru.
Bális: Když jde o ty etapy, tak jako WYRM jsme se v tom daném roce nebo období skládání nikdy nedrželi striktně danému stylu nebo aranžmá skladeb. I když WYRM byl, je a pravděpodobně bude mít jako hlavní nosný styl black metal, na kterém jsme stavěli, někdy víc a někdy víc po svém. Co se týče našeho ksichtu, tak je jasné, že jsme se jako každá kapela postupně vyvíjeli. Jak hudebně, tak zvukově. Počátky byly víc o true black metalu, což je hodně cítit na demu „The Glyph“, které bylo nahráno v tehdejší zkušebně. Je tam cítit opravdová syrovost. Na našem prvním albu „Wandering Northwards“, které bylo nahráno v Ústeckém Rozhlase, je určitý posun z poloh black metalu, kde je z mého hlediska cítit i trochu vlivu DEATH. Zvuk byl ale pořád do jisté míry syrový. U alba „Seven Gates of Apocalypse“ je hlavně slyšet opět black jako hlavní motor celé desky, která byla spáchána opět ve zkušebně. Na našem předposledním albu „Rune Rider“ jsme šli po čistém zvuku a propracovaném aranžmá. Technicky je asi nejvyspělejší a zní trochu „heavy“, což byl záměr. No a náš poslední kousek „Purge“ je hodně energický a nadupaný, je tam trochu od všeho, co máme rádi. Black, death, melodie a poprvé i trocha progrese. Ale z našeho hlediska se pořád jedná o black metal.
WYRM byli vždy věrní syrovější blackmetalové odrůdě. Jak byte charakterizovali vývoj tohoto žánru napříč časem? Vzpomínáte s nostalgií na „zlaté devadesátky“? Vnímáte dnes např. to, jak se postupem času mění (nebo se už možná proměnily) poměry na scéně? Přece jen, 23 let, to je „obrat“ celé jedné generace.
Mormo: Tak na tuto otázku rozhodně nebude snadné odpovědět, budu muset trochu zapátrat v paměti… Změnilo se asi dost věcí, osobně mám dojem, že dnes funguje mnohem méně BM kapel, než dříve (pamatuji si doby, kdy pomalu v každé vesnici fungovala nějaká lokální black/death/thrash/grind banda), ostatně 90‘ byly, dle mého názoru, zlatou érou BM. Když se podíváš zpětně, zjistíš, že v té době vycházela alba, která jsou dodnes nepřekonaná – jen namátkou pro mě jsou kultovní nahrávky z té doby od kapel jako DISSECTION, ENSLAVED, EMPEROR, MAYHEM. I v naší malé zemi vznikaly kapely velkých jmen, které dnes osobně považuji za legendy: MANIAC BUTCHER, DARK STORM, UNCLEAN, AVENGER, INFERNO, AGMEN, SEKHMET (ti sice vznikli někdy v roce 2002, ale řadím je do té éry). Lidé v té době byli hladoví po metalu, víc chodili na koncerty, víc kupovali nahrávky, řekl bych, že tím undergroundem víc žili. Tohle je už dávno pryč. Upřímně, kdybys po mě chtěl jméno nějaké novější BM kapely, tak se mi moc jmen nevybaví – řekněme KRAAKE, CULT OF FIRE, kteří fungují někdy od roku 2010-11. Nicméně když se podíváš na jejich členy, jsou to všechno vesměs ostřílení muzikanti, kteří už v nějakých významnějších bandách fungovali. Ale, řekněme, nějakou opravdu fungl novou bandu… tak to teď fakt asi nedám.
Bális: Jéje, devadesátky! Moje nejlepší životní etapa! Jen a jen metal! Jak koncerty, a to doslova nekonečně koncertů, tak samí kamarádi a pařby, úžasná doba. Moje aktivní začátky, kdy jsem začal hrát na basovou kytaru (ve WYRMu hraju na bicí) jsou spjaty s kapelou UNCLEAN… Šestkrát týdně zkoušky a potom hospoda. Bylo to naprosto parádní, žili jsme jen metalem a bylo nám jedno, jestli heavy, speed, thrash, death, grind, black… prostě jsme pořád něco poslouchali a blbli. Samozřejmě se vyvíjel i metal. Zvukem, strukturou, techničností, aranžemi a dalším miliónem věcí, ke kterým patří i image. Ta je v každém stylu naprosto jedinečná.
Začátky českého metalu byly nekonečnou řadou demáčů, postupně následovalo čím dál víc studiovek, které byly na úrovni doby a zručnosti zvukařů, hlavně jejich uší. Ze začátku nikdo neřešil, kdo jaký styl metalu hraje, hlavně že se hrálo. Postupem času se to ale začalo štěpit na black, death – grind, heavy – speed atd., takže byli postupně ochuzováni fanoušci na koncertech. Buď jsi šel na deathový, nebo třeba blackový koncert. Je škoda, že vznikla rivalita mezi styly. Namíchaný zůstávají fesťáky, což je dobře.
Když v současnosti zavítám na nějaký koncert či festival, mladších posluchačů příliš nepotkávám. Je podle vašeho soudu undergroundový metal záležitostí maximálně třech generací? Jakou tomu všemu dáváte budoucnost?
Mormo: To je pravda, osobně mám podobný pocit. Moc „mlaďasů“ na koncertech nevídám. Nechci být nějak staromódní, ale myslím si, že jedna z příčin je, že se změnil způsob, kterým se lidé baví. A to díky počítačům a hlavně internetu, díky kterému lidé zlenivěli. Dnes si sedneš ke kompu, veškerou muziku si pustíš online – alba, živáky, koncerty, rozhovory… už to je bráno jako samozřejmost, běžná věc, chce se mi říct, že se z toho stal tak trochu konzum. Vše máš na dosah po kliknutí myši. Mám takový ten pocit, že se z návštěv akcí vytratilo takové to kouzlo, kdy se člověk těšil na koncert celé týdny předem, byl to vyloženě takový svátek. Co se týká nějakého pohledu do budoucna, tak v nejbližší moc naděje nevidím. Stačila chvilka a podívej se! Koncerty v podstatě skončily. A kdo ví, jestli se to vrátí do původních kolejí, o čemž pochybuji. A jak už jsem uvedl: my jsme zvyklí od mládí na živé akce chodit, ale pokud se v mladé metalové generaci nevypěstuje tento návyk, tak už pak moc šancí není.
Bális: Souhlasím s Mormem, za nás bylo vše o setkávání se s kamarády na koncertech, případně třeba v hospodách. Neexistoval internet ani mobily, takže logicky vše bylo o tom zvednout prdel a někam vyrazit. Doma jsi toho fakt moc nezažil. Navíc v současnosti, když už mladý dojdou na koncert, tak dotáhli k dokonalosti rozštěpení stylů. Například nejdou na death metal, ale na deathcore, matchcore, gothic-black a já nevím na co všechno se to rozdělilo. Chápu, muzika se postupně vyvinula tak daleko, že je potřeba ji konkrétněji popisovat a rozdělovat (škatulkovat), ale čeho je moc…
Přiznám se, že jsem dlouhou dobu o WYRM neslyšel. Poslední album „Rune Rider“ vyšlo před osmi lety, což je docela dlouhá doba. Zároveň se mi nezdá, že by o vás bylo nějak extra slyšet. Ale třeba jsem neměl to štěstí… Kdy jste začali znovu naplno tvořit a připravovat album „Purge“?
Mormo: Je fakt, že o nás tak nějak moc slyšet není, a frekvence nových alb by jistě mohla být lepší. Nicméně situace je taková, že všichni jsme poměrně dost časově vytížení. WYRM asi holt nikdy nebude kapela, která chrlí každý rok dva novou desku. Na „Purge“ jsme začali pracovat zhruba rok po vydání „Rune Rider“, tedy 2013. Rozhodně to nebylo tak, že jsme si řekli: „Teď začneme makat na nové desce“. Vznikly nějaké skladby, některé jsme nakonec ani nepoužili, protože jsme tentokrát chtěli opravdu udělat album, které by bylo úplně odlišné od předchozí tvorby. Což se nám, doufám, docela podařilo.
Bális: U nás jde hlavně o to dělat muziku tak, aby se líbila hlavně nám. A je jedno, jak dlouho to bude trvat. Je fakt, že jsme chtěli udělat poměrně jednodušší, ale zároveň do určité míry energické a pestré album, což se podle našeho mínění povedlo. Jsme stále se spokojení, od riffů, aranží nebo, a to hlavně, zvuku! Po albu „Rune Rider“ přišlo v našich životech období změn, které bylo potřeba řešit, takže jsme hráli a skládali nové skladby, ale nikam jsme to už nehnali.
Album „Rune Rider“ jsem určitě okusil, ovšem zdaleka mě neupoutalo natolik, abych ho opakovaně poslouchal. Naopak „Purge“ je počin, který mi sedl. Skoro se zdá, že jste vytvořili album „staré školy“ a zcela záměrně jste ho zabalili do zvukové podoby, kterou často „potkávám“ u současných polských či francouzských formací. Je přesně zvuková stránka to, čím se vaše tvora liší od té starší? V čem myslíš, že jsou současní WYRM lepší kapelou?
Mormo: Tak primárně: záměr přiblížit se tvorbě současných polských a francouzských kapel vůbec neexistoval. Zvuková podoba tak nějak vyplynula z nálad a kompozic skladeb. Navíc všichni jsme příznivci starého death metalu! Podladěné kytary, hutný zvuk, úderná rytmika… no a po prvních skladbách, které pro „Purge“ vznikly, bylo jasné, že to je směr, kterým se nový materiál bude odvíjet. A jestli jsme lepší kapela, než v minulosti? Asi tam nějaké zlepšení patrné bude. 🙂 Ne, to si prostě musí zhodnotit posluchač…
V pitvání desky budeme pokračovat. Přijde mi, že aktuální skladby jsou opravdu hodně chytlavé, řekněme posluchačsky vděčné. Lze se vůbec při tvorbě hudby zaměřit na to, aby skladby měly v sobě sílu oslovit posluchače prakticky okamžitě? Samozřejmě, myšleno bez účelového podbízení se.
Mormo: Jak jsi už zmínil ve své otázce – tak lze. Můžu říct, že při skládání nových věcí se vysloveně řídíme pár pravidly: 1. jestli nás to chytne hned na první dobrou, 2. jestli se nám líbí i po měsíci, dvou, roce a 3. jak dopadla při zkušební nahrávce. Pokud řešíme nějakou kompaktnost alba, pak samozřejmě hraje i velkou roli konzistentnost skladeb, jestli tam není něco, co vyloženě bije do uší. Upřímně, když to vezmu kolem a kolem, tak ve skutečnosti vzniklo zhruba o polovinu více skladeb (nebo spíše konceptů), než kolik jich ve výsledku je na albu. To je ostatně jeden z důvodů, proč nám to prostě trvá. Nechci pustit desku ven jen proto, aby něco bylo.
Mohl bys nyní trochu rozvést, o čem pojednávají texty na „Purge“? Jsou skladby nějakým způsobem svázány jednou koncepční linkou?
Mormo: Texty na „Purge“ mají společný koncept, který je víceméně na každém našem albu. Tedy misantropie, pohanství, prastaré kulty. Inspirace k nim je v podstatě všude okolo – život, literatura, svět kolem. Velmi stručně: texty popisují myšlenky a vize člověka, který je zhnusen současnou realitou světa a děním v něm do té míry, že začne hledat cestu, jak ho změnit. Nakonec mu z toho vyjde, že je nutné vyvolat prastaré entity, které vrátí světu jeho řád… bez lidí.
Mnoho kapel se ve svých textech zabývá apokalyptickými pohnutkami, líčí příběhy spojené s pozvolným koncem světa atd. Domníváte se, že třeba koronavirová situace v našem světě je jakýmsi předznamenáním toho, co jednou nepochybně přijde? Je pro vás toto období nějakým způsobem umělecky inspirativní?
Mormo: Ohledně apokalyptických pohnutek v našich textech jsem tak nějak mluvil v předchozí otázce. Když texty vznikaly, o koronaviru nebylo ani slechu, takže konkrétní inspirace v tomto nebyla. Pokud bych se měl vyjádřit svými osobními názory, podotýkám, jedná se čistě o můj vlastní pohled, který nikomu nechci a ani nebudu vnucovat. Očekávám, že bude následovat něco, co si nikdo z nás, kdo nezažili II. světovou válku, dosud nedovede představit. Od jakési formy hyperinflace, nepokojů, po válečné konflikty ve světě. Mohl bych to rozvést, ale bylo by to dlouhé… Inspirativní mi toto období momentálně moc nepřijde. Spíše to člověka znechucuje a odrazuje od jakékoliv tendence nějak tvořit. Ostatně o tom je i přísloví: „Inter arma silent Musae“ –„Když mluví zbraně, Múzy mlčí.“
Bális: Je tu jen jediná možnost, jak nastolit opět řád a rovnováhu! Příchod prastarých Bohů… lidstvo se už ukázalo.
Album jste vydali právě v onom koronavirovém marastu. Jak zásadně vám toto nepřehledné období překazilo další záměry? Stihli jste např. přes prázdniny odehrát nějaké akce?
Mormo: Upřímně, tuhle otázku jsem tak trochu čekal. Celá situace kolem koronaviru nám absolutně překazila vše, co bylo naplánováno. Byla připravena řada akcí, nějaké festivaly… vše padlo nebo bylo odloženo na neurčito. Znesvěcení desky jsme místo března spáchali až v prvním možném termínu, někdy v srpnu. Takže živé hraní je letos totálně v řiti. Podobné to bylo i s propagací – rozhovory, recenze apod. Oslovili jsme docela dost zinů a přišlo mi (až na výjimky), že z jejich strany jako by ani nebyl zájem.
Bális: Všeho okolo koronaviru už mám plné zuby!
Na metalovou scénu ve světovém měřítku jsem se vás už ptal. Jak ale vnímáte tu tuzemskou? Co vás na českých kapelách baví a co naopak považujete za největší deficit?
Mormo: O naších kapelách jsem se už na začátku trochu zmínil. Spousta z nich je velmi originálních, tvoří muziku na úrovni světových kapel, navíc se snaží mít svůj vlastní ksicht – ne jen napodobovat zahraniční úspěšné bandy (jak už to tak bývá). Co naopak považuji za deficit? Řekl bych, že by mohla být lepší prezentace do zahraničí. Až na výjimky se naše UG kapely drží toho „místního“ rybníku. Nevím proč, ale přijde mi jednoduše, že se moc neumíme prosadit „tam venku“.
Jak byste definovali podstatu slova „úspěch“ ve spojitosti s WYRM? Co je momentálně tou vysněnou metou, které byste chtěli v budoucnu dosáhnout?
Mormo: Tak opět poněkud obtížnější otázka. Každý považuje za úspěch něco jiného. Za mě je úspěch asi ten, že fungujeme v kuse již 23 let a stále nás baví dělat muziku. Momentálně je naším cílem dostat nové CD do povědomí lidí a pokud bude zájem, vydat i LP verzi! Dlouhodobě bych to viděl asi tak: připravit další album za dobu kratší než 8 let… No a samozřejmě dál hrát!
Bális: „Úspěch“ je určitě to, že jsme společně v kapele vydrželi až do těchto dnů! Mám za to, že o nás ještě uslyšíte. Jak naživo, tak s novým materiálem, na kterém momentálně začínáme dělat. Ale určitě si ještě nějakou dobu počkáte! A asi i pár let, jak je u nás zvykem.
A váš další vývoj? Co lze od WYRM v tomto ohledu očekávat?
Mormo: Plány a cíle jsem už nastínil v předchozím dotazu. Doufám, že tentokrát ta doba nebude tak dlouhá, už máme rozpracovaných několik nových věcí, tak uvidíme, jak to půjde. Rozhodně nechci jít cestou nějakého horkou jehlou šitého materiálu. V první řadě s tím musíme být spokojení my. Co se dalšího vývoje týká, tak WYRM se nikdy příliš nedržel nějaké jedné konkrétní formy black metalu, v tom bych rád pokračoval. Jedna z nejhorších věcí, které fungující kapely po dlouhá léta dělají, to je to, že začnou vykrádat samy sebe nebo se zaseknou. Máme tu výhodu (nebo nevýhodu?), že hudba není náš jediný zdroj příjmu (spíš je to taková černá díra), takže můžeme fungovat svým vlastním tempem tak, jak se nám hodí a ne podle nějakých kontraktů s vydavatelem. Tudíž nemusíme během krátké doby vychrlit mraky skladeb. Považuji za normální, že třeba půl roku nevznikne ani jedna věc, i když se na spoustě z nich pracuje. Ale prostě pak se shodneme, že tudy ne…
Bális: Vydržet! Hrát, skládat a kdo ví, třeba to nebude za dalších osm let. 🙂
Děkuju moc za rozhovor, ať se daří na všech frontách!
Také díky za fajn rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů i v této ne příliš příznivé době. Hlavně vydržet!
ALL