Švýcarská doom metalová formace WOLF COUNSEL zažívá v posledních dvou letech nesmírně plodné období. Během takto krátké doby dokázala vyprodukovat hned dvě řadové nahrávky, přičemž s tou aktuální vás nyní velice rád seznámím. Jedná se totiž o materiál veskrze dosti zajímavý, přestože mě osobně až tolik neoslovil. Ale proč o tom takto začínám. Album totiž otevírá vskutku interesantní kompozice „Pure As the Driven Snow“, jež nabízí doslova unikátní spojení tradičního doomu se stoner metalem, ovšem z produkce je jasně patrné, že se nejedná o žádný retro sentiment, ale soudobý pokus o prolnutí několika časových dekád do sebe.

Ten old school ve stylu CANDLEMASS je tam sice cítit, ovšem je to jeden z mnoha prvků. Tím dalším je kupříkladu melancholie a naléhavost ve stylu pozdějších WOODS OF YPRES, a to nejen díky imponujícímu vokálu Ralfa Winzera, vrchního skladatele kapely. Přiznávám se, že po této skladbě jsem byl skutečně jako omámený a nesmírně jsem se těšil na zbylých šest kousků. Titulní „Ironclad“ už však nabídla o něco méně pikantní show, neboť se hodně rychle přeměnila v čistě stoner rockovku bramboračku, místy hodně bezzubou – s výjimkou závěrečné melodické pasáže, která by našla uplatnění na lecjakém melodic deathmetalovém albu.

Bohužel ani v následující „Shield Wall“ to z hlediska zajímavých nápadů není kdovíjak vábné představení. Opravdu jsem nepochopil, proč se WOLF COUNSEL nevydali cestou prvotní skladby? Proč zaměnili to, v čem jsou dobří, za takřka impotentní odrhování a ještě k tomu bez výraznějšího nápadu? Skutečně velká škoda, protože určitý potenciál tito Švýcaři rozhodně mají. Vždyť i samotný zvuk alba je naprosto špičkový! Ale co je to proti onomu „divnému žánrovému rozkročení“? Ono by tedy za daných okolností nebylo úplně divné, ale WOLF COUNSEL se tak nějak ztratili sami v sobě a do finiše doklopýtali se značně pošramocenou vizitkou. Těžko říci. Je možné, že se mezi vámi najdou nadšenci, kteří kapele porozumí, ale v mém případě tomu tak není. Album mi připadá jednoznačně nedotažené, vše je tak nějak nesourodě poskládáno… zkrátka velká škoda.

WOLF COUNSEL podle mého soud dokáží mnohem víc, než předložili na své druhé nahrávce. Když se vydají cestou první skladby, nemusíme mít o jejich budoucnost obavy. „Ironclad“ je ale nahrávka hodně uspěchaná, nezajímavá, křečovitá a bez známky jakékoliv image. Mám takové nedobré tušení, že se okamžitě ztratí v záplavě tisíců kapel…

ALL

https://www.facebook.com/thewolfcounsel/