„Vždycky říkám, pojďme neomezovat sami sebe a svůj hudební vkus, pojďme si vše udělat podle svého a neztrácejme čas nad tím, jestli se pohybujeme v rámci stylu, nebo mimo něj.“
Tohle je úryvek z rozhovoru s běloruskou kapelou WOE UNTO ME, který najdete ve stejnojmenné sekci, a protože tahle myšlenka jednoznačně symbolizuje tvorbu této mladé formace, rozhodl jsem se použít hned na úvod recenze. Na těchto Bělorusech rozhodně něco je, ostatně Solitude Productions po nich neskočili jen tak bez důvodu. Pokud vás stále dokáže zajmout truchlivý doom metal, rozhodně si název WOE UNTO ME zaznamenejte do svých diářů.
Než se však ponoříme do tajů hudebních, rozhodně musím pochválit precizně a především originálně zpracovaný přebal, jemuž vévodí frontální cover sebevražedného charakteru. Ovšem i fotomontáže uvnitř bookletu jsou doslova neskutečné a sám za sebe se přiznávám, že už hezky dlouho jsem podobnou parádu neviděl. Stačí si knížečky několikrát prolistovat a člověk má hned o dost větší chuť si CD pustit. Pokud byste si však mysleli, že WOE UNTO ME patří do galerie kapel, které dokáží šokovat prostřednictvím image, ale po stránce hudební toho příliš nepřinášejí, tak vás pro tentokrát musím vyvést z omylu. „A Step Into The Water Of Forgetfulness“ je zhudebněná bolestivá rozkoš, lavina smutných emocí, rozprostřená pod uměleckými křídly svobody. Ne, tihle Bělorusové nepatří k žádným Kryštofům Kolumbům, ovšem cizí jim je i žánrové klišé, jenž se na funeral doomové kapely samovolně nabaluje – samozřejmě jak u koho.
WOE UNTO ME zkrátka chtěli vytvořit příběh člověka, kterému zjevně něco schází. Přes jiskřičky naděje a víru v lepší život, se však dotyčný znovu propadá víc a víc do bahna, aby se v úplném finále zřekl vlastního života. Tradiční funeral doomový námět sice vypadá na oko předvídatelně, ovšem nápaditá hudební forma hovoří o opaku. Mimožánrové sekvence působí na funeral doomový základ jako živá voda na suchem rozpraskanou zeminu. Za jistých okolností sice mohla kapela vše postavit na tradičním SHAPE OF DESPAIR modelu, ale k čemu by to bylo? Ano, základ je sice z 60% tradiční, ovšem ostatní prvky jsou vskutku pozoruhodné a kapela jich využívá, aniž by byla nucena zrychlovat tempo. Celé tohle divadlo se odehrává v pomalosti, ačkoliv ony art-rockové pasáže, jenž prostupují v podstatě všemi pěti kompozicemi, jsou bolestivé a uhrančivé zároveň. Klíčovým faktorem budiž i nezvykle často využívaného vokálu Sergeye Puchoka, jehož schopnosti (ve vší počestnosti) překračují hranice metalového undergroundu. Součinnost kytarové hutnosti s citlivě zvolenými party klavíru a jeho smuteční hlas, to je opravdu know-how k nezaplacení!
Ovšem i příznivci tradičního growlingu si přijdou na své, to jako rozhodně ano! Vězte, že hned první kompozice „Slough of Despond“ slučuje oba umělecké proudy v jeden a především při deklarovaném mottu: I was left by everyone – And I left everyone / Memories are all I have mi doslova naskakuje husí kůže na zádech. Jak už jsem výše uvedl, hudba WOE UNTO ME je vskutku emoční lavinou, která předpokládám někomu vysloveně pokroutí nerva, ovšem milovníci melancholické hudby budou chtě nechtě nadšeni! U mě sice slovo „nadšení“ není úplně stoprocentní, ale vážně se mi zamlouvá, jakou cestu si tihle nováčci vybrali. Necelých šedesát minut je co poslouchat, je pro co se nadchnout, je co obdivovat, vždyť závěrečná čtvrthodinka „Angels To Die“ je doslova slovutná třešnička na dortu! „ A Step Into The Water Of Forgetfulness“ je parádní deska s hlavou a patou a promyšleným konceptem. Vězte, že tohle album stojí minimálně za ochutnání! Jo, když mají hoši „pod čepicí“, to se to poslouchá. Svěží lehkost!
ALL