Projekt WIJLEN WIJ se ustálil na tříčlenné spolupráci zkušených belgických bardů, kteří již mají na scéně ledacos za sebou, ovšem tenhle projekt jakoby představoval spíše nechtěnou ruinu, než pečlivě udržované stavení. Po sedmileté odmlce však přecejen dozrál k čas k oprášení neobvykle pojmenovaného projektu, který v současnosti tvoří vrchní skladatel Kostas Panagiotou (PANTHEIST), bubeník Kris Villez a vokalista Lawrence van Haecke (jinak SOLICIDE). Zpoza rohu poté vystrkuje růžky i novic Geert van Mook, jenž se shodou okolností zasadil o vznik obalu alba.
Pokud promo text od Solitude Productions hovoří o tom, že WIJLEN WIJ produkují surový druh valivého funeral doom metalu, lze s tím naprosto souhlasit. Nicméně toto rádoby jednoduché označení je třeba navýšit ještě o nějakou tu další charakteristiku, která vás dost možná přesvědčí o tom, že právě tito Belgičané jsou ve svém hudebním tažení až nepochopitelně osobití. Jednoznačně je totiž neuspokojuje pouhá ponurost, ale spíše touha po experimentování, a to i navzdory tomu, že tenhle subžánr nenabízí příliš manévrovacího prostoru.WIJLEN WIJ se však kupodivu podařilo vytvořit něco, o čem si ostatní kapely mohou nechat leda tak zdát. 
Obklopeni středověkými aspekty, produkuje kapela v podstatě filmovou hudbu k imaginárnímu filmovému snímku, jenž pochopitelně nebude imaginární tehdy, když si pod tíhou hudby začnete cokoliv představovat. A věřte mi, že tady skutečně nelze si jen tak něco nepředstavit! Prim sice hrají opravdu hutné kytarové riffy, ale zároveň hodně překvapí celá řada melodických vyhrávek a motivů. Ostatně celá řada elementů jakoby byla sejmuta jaksi odjinud a pokud některé úseky působí značně depresivně, tak ty další naopak tíhnou k abstrakci přeplněné otazníky. A možná pocit zanechat posluchače v mírné nejistotě je přesně ten záměr, o který se Belgičané nejvíce snaží.
Pokud však má být má charakteristika ucelená a definitivní, nemohu z produkce WIJLEN WIJ vynechat další zásadní element, kterým je tradiční klávesový orgán, jehož party činí hudbu mnohem přitažlivější. Pokud totiž existuje nějaký detail, jež na této nahrávce spatřuji, týká se poněkud nedostatečného zvukového zahuštění, a to především tehdy, když ústřední úlohu bere na svá bedra pouze kytara (úvod dlouhosáhlé kompozice „Laying Waste to the City of Jerusalem“). Jako kdyby chtěla kapela ještě více zvýraznit onen přechod od syrovosti a minimalismu k noblesní gradaci za přispění orgánu, kytarových melodiích a dalších nasamplovaných zvuků, kterých tu je opravdu velká spousta. Určitým pól dobrodružnosti však spatřuji i v absenci jakéhokoli opakování čehokoliv. Hudba zkrátka pluje a mění se v čase jako počasí. Pestrost na druhou pak ještě podtrhují rozličné palety vokalů, přestože převládá tradiční doomový murmur, jenž ovšem neplní funkcí dalšího nástroje, ale plně se soustředí na zprostředkovávání slov a vět.
Hodinové hudební menu, čítající celkem pět skladeb, rozhodně stojí za objevení. Dokonce se domnívám, že právě tato nahrávka má větší šanci se dostat do širšího povědomí, lépe řečeno, její kvality mohou dost dobře ocenit i ti posluchači, kteří se až tak často nebrodí těmito žánrovými kanály. WIJLEN WIJ zároveň přispěli do zkázonosného mlýna vkusnou a do jisté míry i osobitou špetkou hudebního marastu, jenž obsahuje celou řadu delikatesních úseků. Doporučuji vyposlouchávat s kvalitními sluchátky někde hezky v přítmí. Nikterak složitá, ovšem naprosto fungující záležitost!
ALL