Ke kapele WHORLS jsem se dostal docela zajímavým způsobem. Kamarád mi koupil jejich triko na jedné jejich zastávce, kterou bylo mimochodem město Kladno. Tehdy mi říkal, že tahle dánská formace je opravdu zajímavá, a to nejen jadrnou kombinací black metalu a hard coru. WHORLS tehdy ještě neměli na kontě žádnou zásadní nahrávku, byli klasickými nováčky, kteří se jen tak potulují po Evropě a užívají si život. Po vydání debutového LP „Petrichor“ to ovšem vypadá, že se kariéra WHORLS pozvolna roztočila do mnohem větších obrátek a právě o tom jsem v krátkosti podebatil s vokalistou Thomasem Moisenem. Vítejte ve světě WHORLS!
Předně blahopřeju k vydání debutové desky! Co je u vás aktuálně nového? Počítám, že veškerou důležitost na sebe bere právě novinkový počin…
V současné době se všechno točí kolem našeho debutového alba, přesně jak říkáš. Práce na něm nám zabrala skoro celý rok. Posledních šest měsíců roku 2013 jsme strávili pouze prací na desce, takže žádné koncerty ani koncertní šňůry, nic takového. Totéž se týkalo i roku 2014, ale nyní se už těšíme, vždyť jsme opravdu dlouho nehráli. Navíc určitě představíme víc jak polovinu skladeb právě z „Petrichor“. V současné době tedy připravujeme a zkoušíme koncertní program a těšíme se na to, až si zahrajeme se skvělými kapelami a skvělými přáteli z LLNN, ÉGLISE, NO FEALTY a PISS VORTEX. Pokud tyhle kapely ještě neznáte, rozhodně se po nich nezapomeňte poohlédnout.
Vaše hudba je takovým mixem mezi mezi black metalem, hard coreem a crustem. Jaké jsou přední vlivy, které vás nejvíce ovlivňují? Co si třeba myslíš o blackmetalové scéně a jejím tvrdém jádru? Do jaké míry jsou WHORLS součástí obou táborů?
WHORLS jsou rozhodně součástí obou bloků, protože všichni pocházíme z různých hudebních prostředí. Já sám např. z hardcore/crust scény, ostatní mají v zádech deathmetalovou minulost. O hlavních vlivech úplně netuším, každý z nás má své vlastní oblíbence. Jak už bylo řečeno, děláme hudbu jak chceme a moc o tom všem nepřemýšlíme, přestože v tomhle nejsme rozhodně jediní. Jsou tu např. kapely jako CELESTE, HEXIS, THIS GIFT A CURSE a jiní další. Samozřejmě nezdá se, že by tyhle dvě scény měly spolu co do činění a co se týče ideologie a postojů, tak spíše stojí proti sobě. Já si ovšem myslím, že obě dvě scény sdílí podobnou brutalitu, jasné sdělení s hudební tváří, ve které se zračí určité hodnoty. U nás v Dánsku je stále víc patrná určitá spojitost mezi metalovými a hardcoreovými kapelami. Hardcoreové akce jsou třeba pořádány tam, co dříve bývaly jen ty metalové a naopak.
Album „Petrichor“ bylo vydáno opravdu nedávno. V čem spatřuješ největší progres, když srovnáš novinku s předchozími dvěma nahrávkami?
No, kvalita nahrávky je pochopitelně mnohem lepší než ty předchozí. Materiál na „Petrichor“ byl zaznamenán už profesionálním způsobem, nikoliv v naší zkušebně. Deska je taky mnohem soudržnější. Po stránce hudby i textů jsme chtěli udělat něco odlišnějšího, než bylo ke slyšení na našem EP a demu. Záměrně jsme třeba chtěli, aby texty tvořily jeden velký celek. Došlo k tomu v podstatě tak, že hudba i texty byly vytvářeny naprosto odděleně. Lépe řečeno, na hotovou hudbu byly postupně texty nasazovány, ovšem po stránce logistiky to byla spíš taková noční můra. I když je výsledek myslím dobrý, nemyslím si, že tímto způsobem budeme postupovat i příště. Celkově se však naše hudba posunula od našich počátečních inspirací. Nyní je v ní víc grindu a hard core prvků, než tomu bylo na „Lvmen Natvrae“.
Jak důležitá je pro vás textová stránka? Má deska ucelený lyrický koncept?
Texty se postupně staly víc a víc důležitou součástí naší hudby, a to čistě proto, že jsme se na ně začali mnohem víc soustředit. Hlavním tématem alba „Petrichor“ je to, čemu se říká teodicea, nebo-li přítomnosti zla ve světě (když je tedy Bůh všehomoucí, jak může dopouštět všechno to zlo?). V důsledku toho zkoumá „Petrichor“ především pokrytectví křesťanství. Textově je album rozděleno na stranu A, která řeší otázky spojené s křesťanským Bohem a strana B se vztahuje na všechny věřící. Obecně se pak téma týká počáteční historie křesťanství a jeho dobytí Evropy, jak už napovídají samotné názvy skladeb. Album začíná skladbou nazvanou „Va’Eira“, což je hebrejské slovo, první slovo, které Bůh kdy vyřkl. „Parusie“ znamená řecky příchod (tzn. druhý příchod Ježíše Krista), „Pax“ pak latinsky představuje mír. To je v podstatě i jedna taková naše blackmetalová část. Kromě toho si myslím, že má nahrávka emancipační zaměření i s ohledem na soustřednost posluchače, které je posíleno tím, že hned několik skladeb končí stejným způsobem. „Není boha – proto trůn zůstává prázdný.“
Jaký je tvůj názor na takové ty pokusy o sloučení hudby a politiky?
Už jsme o tom s klukama mluvili snad tisíckrát, ale nikdy jsme nedošli k žádnému závěru.
Ok, teď trochu zpět. Před nějako dobou jste odehráli svůj koncert na Kladně! Jaký jste si z toho všeho odnesli zážitek? V Česku jste tou dobou hráli určitě prvně! Jaké to bylo?
Tour, které zmiňuješ, se odehrálo v říjnu 2012 a koncert na Kladně byl pro nás druhým v pořadí, který jsme jako kapela odehráli mimo Dánsko. Bylo to tenkrát v nějakém Sportbaru, že? Protože jsme tenkrát hráli v úterý, příliš lidí se tam neukázalo. Já se tomu ale nedivím, já sám mám problémy s tím, abych na nějakou akci došel takhle v týdnu, takže nic ve zlém. Koncert jsme odehráli společně s MUCK, se kterými jsme byli na turné a taky s místními KolHal (KOLEKTIVNÍ HALUCINACE), kteří celou akci organizovali. Musím říct, že byli opravdu hodně milí a pamatuju se, že hráli snad něco od Boba Dylana, nějaký protest songy, alespoň tedy myslím, protože zpívali česky. Po koncertě nám pak dali jídlo a travku, nemohli jsme být šťastnější.
Kde všude jste vlastně už hráli? Existuje v současnosti nějaká země, kde byste se chtěli vypravit?
S WHORLS jsme doposud uskutečnili jen pár kratších zájezdů, převážně na sever Evropy. V létě loňského roku jsme pak dokonce navštívili Island, což by pro nás obrovský zážitek. Rozhodně bychom se tam chtěli zas někdy vrátit. Taky bychom chtěli odehrát pár koncertů v Norsku, což má hlavně žánrové důvody a taky je tu malá naděje, že tam uvidíme hořet nějaký ten kostel.
Vaše album vyšlo na vinylu, a tak by mě zajímalo, jestli patříš ke sběratelů vinylů právě ty sám? Já třeba znám spoustu lidí, kteří považují vinyly dávno za mrtvou záležitost. Co si o tom myslíš?
Pro mě je to jasný. Tenhle formát znovu ožívá, LP desky slaví renesanci. Když jsme s WHORLS připravovali „Petrichor“, hned bylo jasné, že ho chceme vydat právě takhle. Nechtěli jsme udělat jen osm prostých skladeb, ale osm skladeb, které tvoří koherentní album.
Už jste vůbec stačili získat na desku nějaké reakce?
Zatím ne moc, ale většina z toho vypadala dobře. Zatím jsme ale stále v procesu rozesílání materiálu k ohodnocení.
Existují dnes nějaké kapely, jejichž tvorba se vám obzvlášť zamlouvá?
V poslední době dávám přednost spíš starším kapelám, které už zpravidla nejsou aktivní. Nicméně před několika týdny jsem narazil na kapelu DODECHAHEDRON a jejich stejnojmennou desku, za kterou jsem skutečně rád.
Jak vlastně vypadá váš každodenní život? Práce, škola, koníčky…atd.
Jako jeden ze členů WHORLS, se zabývám studiem urbanistiky a plánování. Hodně taky maluju tetovací obrazy a vlastně od doby, kdy jsem součástí WHORLS, tak jsem vytvořil všechny naše kresby. Někteří z našich kluků pak mají ještě svou další kapelu s tajnými identitami, myslím, že se jedná o black metal. Kromě toho Emil (náš kytarista) pracuje jako kuchař. Co dělá bubeník Rasmus, to si teď opravdu nedokážu vybavit, ale jisté je, že nějak funguje. Náš basák Sebastian nyní dokončuje studium na vysoké škole. Jak tedy vidíš, nic výjimečného, docela obyčejné životy.
Jaké jsou vaše plány pro příští rok? Kam se zas vydáte na cesty?
Doufáme, že se budeme moct brzy podívat do některých dalších evropských států. V současnosti to asi nejvíc vypadá na jaro 2015, kdy bychom se měli podívat do Německa. Hned potom začneme pracovat na skladbách pro naše druhé album. Ale nic z toho zatím není vytesáno do kamene.
Díky za vtvé odpovědi! Nechť se WHORLS daří, a to nejen v hudebním životě…
Děkuji ti za tvůj zájem o naši kapelu!
ALL