Kam až se dostal žánr zvaný post-metal?Co všechno do tohoto kyblíčku ještě spadá? A není občas od věci se vrátit do doby, kdy to všechno začalo a zároveň si vyklestit cestu k cíli poněkud vachrlatějším způsobem? Post-metal je v dnešní době určitým trendem, lákadlem pro mnoho hudebníků, kteří se nedokáží smířit s tím, že už se v hudbě nedá nic nového vymyslet. WHEN ICARUS FALLS by o této problematice mohli přednášet na světových univerzitách.
Od roku 2007, byť s notně proměněnou sestavou, přiblížili se Švýcaři hudebnímu edenu na dohled už prostřednictvím předchozí desky „Circles“, aby na začátku letošního roku představili v pořadí čtvrté řádové albu s názvem „Resilience“. Jak už to u produktů Czar Of Revelations bývá, tak i tady se lze setkat s osobitým ztvárněním grafiky v součinnosti s obalem, a když se např. podíváte na ústřední obrázek obalu, třeba se Vám i v hlavách rozproudí představy o tom, kterak by hudba Švýcarů mohla asi tak znít. Pokud zhodnotíme obal tak, že je „rozplizlý“, tak vlastně obdobný charakter má i samotná tvorba. Možná to bude vypadat poněkud bizarně, ale v případě WHEN ICARUS FALLS se jedná o jednu z velkých předností. Tou další je bezbřehá rozvětvenost všech pěti kompozic, ve kterých se jednotlivé motivy v podstatě vůbec neopakují. Posluchač tak s každou další minutou dostává nové a nové penzum nápadů, ovšem i s tou poznámkou, že některé z nich jsou často monotonní a oslovit dokážou „pouze“ pocitově.
Hned úvodní skladba dostatečně obsáhle rozbaluje to, co jsem popsal výše a ve svém pojetí je spíše meditativní. Ostřejších kytar se posluchač dočká až v samotném závěru, kdy se ze tmy náhle vynoří jakýsi post-hardcoreový předpoklad, pocházející z předchozích nahrávek. Obdobně jemný začátek má však i další skladba „Into The Storm“, která patří k dalším poloinstrumentálkám. WHEN ICARUS FALLS vůbec vokály šetří, a když už se jich dočkáme, je to v ostřejších sekvencích, jejichž povaha dává vzpomenout na činnost předních post-hardcoreových představitelů. Je nesmírně pozitivní, že tyto postupy nepůsobí nikterak prvoplánovaně, ale naopak účelně a stylově. Např. v třetím tracku „The Lighthouse“ se dokonce vyskytuje jasně zřetelná crossoverová pasáž, kterou bych si dokázal přestavit na těch nejlepších nahrávkách amerických HELMET. To ale opravdu zmiňuji pouze jednu konkrétní pasáž, neboť Švýcaři i v dalších minutách zůstávají věrni melancholii s nádechem progrese – viz skladba titulní. Styl „pomalu rozvíjejícího se vějíře“ je posléze obsažen i v závěrečné elegii „A Blue Light“, kde proti sobě opětovně stojí komorní atmosféra doom metalu vůči hardcoreovým riffovačkám a útrpnému řevu vokalisty. WHEN ICARUS FALLS jsou vládci kontrastů ve všech ohledech a je rozhodně skvělé, že nahrávka má co nabídnout až do samotného finiše.
„Resilience“ je CD, které mě velmi mile překvapilo i potěšilo. Přestože na nahrávce nenajdete žádnou vyslovenou hitovku, působí kolekce uceleným dojmem. WHEN ICARUS FALLS už zkrátka mají dostatek zkušeností, které zde maximálně zúročili. Na dalším počinu se pak mohou vydat do různých žánrových oblastí, nebo jejich stávající hudební rozkročení působí jako dokonalá výzva. Na pokračování jsem opravdu zvědav!
ALL