Co se týče hudebního hledání, experimentování a všemožných avantgard, nacházejí si současní metaloví příznivci zalíbení především v končinách, kde vládne rozdivočelý galský kohout. Ano, francouzská scéna v posledních letech chrlí jednu talentovanou partu za druhou a její nedílnou součástí jsou i neoblomní inovátoři WHEELFALL. Ti na 2CD „Glasrew Point“ představují neobyčejný soundtrack k vlastní hororové knize, a to prostednictvím industriálního marasmu, jež který zastřešuje post-metalové lynčování posluchačova ega. Ovšem v zachyceném prostoru zbývá i něco málo na doomové zaklínání. Hudební trip do uměle vytvořeného lesa Blair vám nyní zprostředkuje skladatel, kytarista i zpěvák Fabien W. Furter, pod jehož taktovou nedávno vyšla horká novinka „The Atrocity Reports“. Ta je pak rozhodně zvrhlejší než předchůdce, přičemž zastoupené kompozice jsou ještě o poznání komplikovanější. „I cesta (po horkých střepech) může být cíl…“
Fabiene, na scéně se pohybujete téměř osm let. Vypíchl bys nějakou věc, na kterou jsi v souvislosti s WHEELFALL nejvíc pyšný? Co všechno se za tu dobu ve vašem táboře změnilo?
Je to divné, že už je to osm let, co jsme se rozhodli založit WHEELFALL! Čas opravdu letí… myslím si, že můžeme být pyšní na to, že jsme stále přáteli jako v době, kdy jsme kapelu zakládali. I navzdory tomu, že došlo k určité změně sestavy. Spokojeni však rozhodně můžeme být s tím, že nás dopředu žene hudební vášeň. V tomhle ohledu je to stejné jako na začátku. To je nesmírně důležité. Bez zápalu a vášně to zkrátka nejde.
Co bylo tím pravým hnacím motorem pro realizaci tak náročného projektu, jakým 2CD „Glasrew Point“ bezesporu je? Tušili jste už při psaní materiálu, že máte v rukou něco opravdu zvláštního? Asi tě hodně potěší, když uvedu, že „Glasrew Point“ je opravdu zvláštní abizarní album.
Děkuji t, moc si vážím těchto skvělých komplimentů! Ono to celé byl tak, že ještě než jsem začal na albu pracovat, říkal jsem si, že bychom mohli udělat nahrávku, která by nějak souvisela s knihou, přičemž součástí alba by mohly být originální malby a fotky. Cílem bylo vytvořit komplexní umělecké dílo, které by míchalo literaturu, hudbu a vizuální umění, Bylo to trošku ztřeštěné, když se k něčemu podobnému odhodlala undergroundová kapela, a to ještě po dílčí pauze. Album ovšem znamenalo velký posun v naší hudební identitě. Skládali jsme ho doslova týden po týdnu. Nakonec jsme ho i vydali pod vlastní značkou, abychom měli všechno podstatné pod kontrolou. Po hudební stránce jsme si nenechali do ničeho mluvit. Tvořili jsme absolutně svobodně a nepřipouštěli si žádné hranice.
Vyznění nahrávky je opřeno o rozmanitou směs sludge, post-metalu, doomu atd. Opravdu není jednoduché 2CD někam přiřadit. Do tohoto žánrového stádia jste se dostali přirozenou cestou, nebo bylo z vaší strany nutné se odříznout od starší tvorby a začít v podstatě od znova?
Myslím, že se jednalo o přirozený proces. Jednoduše jsem skládal hudbu a svou kreativitu jsem nikterak nebrzdil. Naopak jsem se obklopoval různými vlivy odjinud. Záměrem bylo nebýt ničím svázán a sázet na uměleckou svobodu. Myslím, že to vyšlo. Zároveň bych měl uvést, že celé 2CD vychází z příběhu (přímo z knihy, kterou jsme napsali), čili potřeboval jsem spoustu vlivů, abych mohl hudebně ilustrovat. A kam bych naši tvorbu zařadil? To je fakt těžká otázka. Každopádně často říkám, že jsme industrial post-metalová skupina, přestože označení post-metal je trošku vágní. Ale chápu to tak, že tento termín označuje evoluci žánrů, jako jsou postcore, doom metal, experimentální věci atd. Osobně to mám však nastaveno tak, že do tohoto ranku řadím i věci avantgardní, moderní a neustále se vyvíjející. To je v podstatě to, co mě těší na naší hudbě.
Album „Glasrew Point“ je plné mystiky a okultních symbol. Jak ukazuje grafika 2CD kompletu, tak si velmi potrpíte i na vizuální stránku díla. Tvoří hudba společně s image celistvý umělecký komplet?
Je to primárně o umělecké koncepci. Pro mě musí být vizuál vždy podstatnou součástí hudby. I to je způsob, jak dotvářet nápady, vnášet do příběhu určitou mytologii a vymýšlet celkový koncept. Když skládám hudbu, představuji si, že de facto točím film. K jednotlivým obrazům následně přidám slova, pohrávám si s atmosférou a na vznikající produkt následně nahlížím z různých úhlů. Tento způsob práce se mi skutečně hodně zamlouvá. Libí se mi, že mohu takto vnikat do atmosféry thrilleru/hororu, mystických příběhů a nechávat fantazii dělat svou práci. V tomto ohledu je „Glasrew Point“ jednou z nejupřímnějších věcí, jakou jsem kdy udělal.
Koresponduje grafická stránka kompletu přímo s texty, či konkrétní skladbou?
Nevím, jestli vše sedí úplně perfektně, ale mám pocit, že grafická stránka desky opravdu inklinuje k hudbě i textům. Kniha, kterou jsme pro album napsali, ještě není přeložena do angličtiny, ale ti, kteří ji četli, uvedli, že konkrétní písně skvěle pasují k některým odstavcům či kapitolám. To mě opravdu potěšilo! Jinak celkově grafická stránka alba pochopitelně pomáhá posluchači v tom, aby se ještě více ponořil do světa „Glasrew Point“.
Symbolika, jež je vámi prezentována, má hodně blízko k okultismu. Co pro tebe toto mystické odvětví představuje? Považuješ okultismus spíše za filozofický směr, případně symbol spojený s vlastním životem, anebo ho používáš jen jako prostředek k uměleckému vyjádření?
U mě je to tak, že mě především přitahuje skutečnost spojená s tím, že některé věci jako lidstvo v podstatě neznáme. Jsou to jevy ukryté našim očím, jednoduše nejdou zachytit v důsledku našeho způsobu myšlení. V mém životním stylu je skutečnou hnací silou určitý druh filozofického skepticismu. Myslím si, že je důležité, aby všichni lidé byli schopni určitého vývoje a snažili se vytvářet závěry na základě vlastních zkušeností i pochyb. Všechno tohle jsem se snažil zakomponovat nejen do samotné hudby, ale i do textů. Myslím si, že právě tohle je cesta k tomu, aby se z hudby stalo opravdové umění.
Domnívám se, že nejste daleko od toho, abyste na základě „Glasrew Point“ zrealizovali vlastní filmový snímek. Je to tak? Existují např. i další filmy, které tě inspirují a ke kterým bys byl ochoten vytvořit silný hudební doprovod?
Vůbec o tom nepochybuj! Opravdu doufám, že se v budoucnu dostaneme k možnosti realizovat film na základě „Glasrew Point“. Ale kdybych si měl vybrat nyní, určitě bych zvolil nějaký temný thriller s nádechem hrůzy. Třeba nějaké snímky od Davida Finchera, nebo skvělý Kill List režírovaný Benem Wheatleyem. Mám rád filmy, u kterých nevíš, odkud může pocházet ona hrozba. Filmy jsou jednoduše skvělou inspirací, protože s sebou nesou komplikované obrazy, pohyby, zvuky a také určitý druh hudby.
Je pro WHEELFALL prioritní vývoj, nutnost se posouvat třeba i do odlišnějších hudebních končin? Co soudíš o kapelách, které si zakládají na odkazu „staré metalové školy“, velebí retro sound, nemluvě o image daných nahrávek? Spousta kapel dnes hodně těží právě z dob dávno minulých.
Myslím si, že všichni se nějak vyvíjíme a hudba je jen způsob, jak se vyjádřit. Pokud se člověk nějakým způsobem vyvíjí, hudba s tím jde ruku v ruce. Když tomu tak není, člověk jednoho dne zjistí, že v podstatě zrazuje sám sebe. Myslím si, že upřímnost je v tomto ohledu nezastupitelná. Nikdy jsem neporozuměl kapelám, které dělají stejné věci po dobu dvaceti let. A když mluvíme o té glorifikaci nostalgie, myslím, že to je věc nepochybně špatná. Můžeš sice použít nostalgii k tomu, abys vytvořil novou věc, ale oslavovat to, že se kapela přenesla strojem času do minulosti, to se mi nelíbí. V minulosti psali umělci hudbu pro časy, v nichž žili a je v podstatě nemožné chtít to udělat dnes stejně. Zkrátka a jednoduše žijeme v úplně jiných časech. Navíc pokud chce člověk poslouchat kapely napříč desetiletími, dokonale si vystačí s tím, co už bylo vytvořeno.
Mnohé kapely mají ale tendenci přicházet s drastickými kroky v rámci svého vývoje a často končí v úplně jiném žánru. Myslíš si, že to jednou bude i váš případ?
Období mezi deskami „Interzone“ a „Glasrew Point“ bylo docela drastické, ale na druhou stranu i přirozené. Vlastně jsme ani nijak nechtěli přemýšlet tak, že když změníme žánr, budeme moci vyzkoušet nové věci. Tak jak hudba přicházela, tak jsme s ní pracovali. Člověk pak najednou zjistil, že je s tím vším úplně jinde. Nicméně já osobně respektuji všechny umělce, kteří se snaží vyzkoušet něco nového. Myslím, že mezi ně patří 90 % mých oblíbenců. Pokládám za důležité zkoušet různé a neobvyklé věci. Za naši kapelu mohu slíbit, že pro nás ani jiná cesta nepřipadá v úvahu. Jestli s tím vším budeme nakonec spokojeni, to je věc druhá. Chyba by však byla to nezkusit!
Fabiene, prozraď mi, jak vypadá takový obyčejný život metalového hudebníka ve Francie? Jak moc složité je sladit umělecký život s životem civilním? Je snadné se např. dostat k tomu, aby hudebník nemsuel žít „dvojím životem“, tzn. Jen hrát a nemuset chodit do práce? Zkus nastínit ideální podmínky v souvislosti s působením WHEELFALL?
Ideální podmínky pro WHEELFALL by nastaly tehdy, kdybychom mohli vyrážet na evropské koncertní šňůry kdykoliv se nám zachce a nemuseli přemýšlet nad tím, kdo nám zaplatí účty. Myslím, že v tomto ohledu nejsme asi ničím výjimeční od ostatních, ovšem je to tak! Na druhou stranu ale musím upřímně přiznat, že třeba já sám na tom nejsem nijak špatně. Asi mi úplně nepřísluší, abych si na něco stěžoval. Mám práci, jejíž výdělek hravě pokryje všechny nutné náklady a co se týče času, tak toho se mi s ohledem na skládání hudby také dostává, celkově jsem tedy šťastný a spokojený chlápek. Další krok už je jen o tom, aby se člověk dostal do stádia, kdy už pracovat nepotřebuje a může se věnovat jen hudbě. To ale pochopitelně není nic jednoduchého. I moji spoluhráči musí chodit o práce, jakýsi „dvojí život“ se pro nás stal běžnou rutinou. Každopádně naše vášeň pro hudbu nás nutí všechny komplikace překonávat. V našich životech už je tak nějak přirozené, že si na kapelu dokážeme udělat čas.
Jaký je tvůj názor na neustále rozrůstající se francouzskou metalovou scénu? Jsi spokojený s tím jaké poměry na domácí scéně panují?
Francouzská scéna je úžasná. Funguje tedy spousta skutečně špičkových kapel, které dosáhly mezinárodní úrovně. Problém ovšem spočívá v tom, že velká většina z nich nemá kde hrát. Je to fakt hodně divné. Tolik skvělých kapel, ale udělat koncert, to je problém. Někdy vidím, jak místní kapely hrají v zahraničí pro tisícovky lidí, ale když mají koncert ve Francii, dorazí maximálně stovka fanoušků. Francouzský systém kultury je věc, která musí projít změnou, a to v celkovém ohledu zlepšování politiky (než bude pozdě). V mém městě byly před lety opravdu skvělé kluby. A dnes? Kdybych chtěl teď doma hrát, nemám tušení, kde bych ten koncert udělal nicméně stále jsem optimista, neboť si myslím, že vždycky existuje cesta ke zlepšení.
ALL