Jsem velice rád, že vám mohu na stránkách R.U.M.u představit osobnost, jejíž životní příběhy a osudy jsou barevné, úsměvné, dramatické i dobrodružné. Český Kanaďan, Wally Kolman, je prototypem člověka, který zažil velké úspěchy i pády na dno. Hudební fajnšmekry budou však asi nejvíce zajímat zážitky, které Wally spojil s působením v kultovní EBM formaci VANESSA. Proto berte tento rozhovor jako takové volné pokračování k článku, který jsem sepsal již před časem. Zároveň však nezůstalo jenom u minulosti. Udělejte si proto u počítače prímovou atmosférku, otevřete si nějaký dobrý drink a můžete se dát do čtení…

Ahoj Wally! Mohl by ses našim čtenářům v krátkosti představit? Především těm mladším ročníkům. Jak ses vlastně k hudbě dostal? Často se o tobě hovořilo jak o Čecho-Kanaďanovi. Co je na tom všem pravdy? Sleduješ jako správný Kanaďan také hokej?
Ahoj Aleši a čtenáři! Na základní škole jsem byl přihlášen do tehdejší LŠU (Lidová škola umění). Tam mě vybrali, že bych mohl být dobrým adeptem na violoncello a pod vedením pana profesora Fišera jsem zažíval pravá muka :-). Strašně špatně jsem to nesl, vůbec mě tento nástroj nebavil a po třech letech jsem toho nechal. Přibližně kolem roku 1986-1988 jsem byl na zkoušce na Zeleném pruhu v punkové kapele MODRÝ TANKY u Patrika Elera, tehdejšího bubeníka kapely. Vyzkoušel jsem si řev do mikrofonu, pár chaotických úderů na bicí a neuspěl jsem. Bylo to období kolem Rock-festů. S pražskou elektronickou hudbou jsem přišel do kontaktu až v triu projektu skupiny NOW v roce 1986-1987 (Radek Šrámek – klávesy, Wally Kolman – zpěv, Jan Toužimský – druhé klávesy). S tímto projektem jsme tenkrát vystoupili v oblíbeném Pražském klubu na Strahově 007. Kapela byla experimentálního charakteru. Neměl jsem žádné texty, proto jsem zpíval skatem, oba klávesáci měli základ naprogramovaný na seqencerech, ale celkově to byla improvizace. Musím konstatovat, že to naše vystoupení se moc nepovedlo. V šatně před vystoupením nám totiž někdo z jedné části kláves vymazal bicí a samozřejmě nacvičené skladby ze zkušebny zněly úplně jinak a jako zpěvák jsem se ve skladbách bez vymazaných bicích vůbec neorientoval. Do toho všeho nám přispěl nepříliš kladně tehdejší zvukař ze skupiny JABLKOŇ. Proto jsem asi tak po pěti písních zklamaný odešel z podia. Musím doplnit, že ten večer hrálo v klubu 007 více kapel, rockových, punkových a mezi nimi i ČÍNSKÁ ČTVRŤ (Samír – zpěv). Bylo to naše první společné vystoupení. Kapela však neměla dlouhého trvání. A teď k mému původu. V roce 1968 emigrovali moji rodiče do Rakouska a z Rakouska se pak dostali do Kanady. O rok později jsem se v Kanadě, ve městě Kitchener (okres Ontario – Canada), narodil. Z rodinných důvodů si mě pak babička v šesti letech vyžádala přes Červený kříž zpět do tehdejší ČSSR, kde mě vychovávala do mé plnoletosti. Jako prcek jsem dva roky hrál hokej za Uhelné sklady. Ze zdravotních důvodů jsem toho pak bohužel musel nechat. Pokud dávali v TV mezinárodní hokejový zápas Česko – Kanada, fandil jsem týmu, který zrovna vyhrával, nebo jsem pro jistotu raději televizi vypnul. Možná zklamu skalní hokejové a sportovní fanoušky, ale masové multimediální sporty mě z důvodů komercionalizace a jiných nekalých praktik, úplatkářských afér a v potaz vezmu i neukázněné fanoušky, násilí a jiné delikty, odrazují a bohužel nezajímají.

Mohl bys prozradit, na jakých hudebních kapelách si vyrostl? Kde se vzal ten největší impuls, kdy sis řekl: „budu dělat tu a tu hudbu…“? Patřil jsi hned od začátku k příznivcům elektroniky, a nebo ses k tomuto stylu dostal přes punk, jak je to třeba patrné z vašich dobových fotografií?
Teprve na učilišti se můj hudební vkus začal formovat. Těch kapel bylo poměrně dost, ale mezi mé základní patřily beatové elektronické kapely jako GRAND MASTER FLASH, AFRIKA BAMBAATAA, WEST STREET MOB, RUN DMC, LL COOL J, THE BEASTIE BOYS, KURTIS BLOW, 2LIWE CREW atd., atd. Pak také DEPECHE MODE, THE CURE, LAIBACH, DEAD KENNEDYS, THE MISSION, SEX PISTOLS, DEAD CAN DANCE a mnoho a mnoho dalších kapel, které jsem nejmenoval. Časem jsem se však zaměřil na užší scénu. Na elektronické kapely – EBM jako např.: FRONT LINE ASSEMBLY, KRAFTWERK, MINISTRY, FRONT 242, SKINNY PUPPY, THE YOUNG GODS, NITZER EBB, REVOLTING COCKS, ART OF NOISE, SIGUE SIGUE SPUTNIK. Ihned po příjezdu z Kanady mi československé úřady zabavili kanadský rodný list. Tehdejší matrika pro cizince byla v Brně. Na základě kanadského rodného listu mi vystavili český rodný list. O tomto kroku se zmiňuji proto, že jsem kvůli tomu (jako Kanaďan) musel na dva roky na vojnu :-(. Měl jsem dva roky odklad, ale stejnak to nepomohlo. Kolem roku 1990 jsem měl služební cestu do Prahy – do Vojenské nemocnice ve Střešovicích, využil jsem příležitosti a osobně jsem zašel za panem prezidentem Václavem Havlem na Nábřeží, kde bydlel a měl svoji tehdejší kancelář. Bohužel jsem s panem prezidentem osobně nemluvil, ale jeho právníci a lidé kolem něj mi sdělili, že v jakém státě žiji, takovým zákonům se musím podrobovat :-(. Mohu mít klidně více občanství, ale vojnu jsem povinen v Československé republice absolvovat a dokončit. Pár měsíců poté jsem podepsal civilní službu a z rodinných důvodů mne z ní zprostili. Po vojně jsem měl obtížné rozhodnutí, čemu se dále věnovat, protože krom snahy prosadit se na hudební scéně jsem v té době šest let závodně tancoval „Break dance“ (na přelomu roku 1988-1989 jsem byl mistr republiky). Tancoval jsem u paní Hanzelové za tehdejší ÚKDŽ – skupina TAKT. Po návratu z vojny jsem neměl skoro s kým trénovat, protože kamarádi, s kterými jsem trénoval, šli na vojnu a mně nezbylo nic jiného, než trénovat a učit mladší kolegy, což mě vůbec nebavilo a bral jsem to v té době jako velkou přítěž. Znovu jsem se sešel s kapelou NOW, ale v té době mě také kontaktoval Samír Houser z VANESSY a zeptal se, zda s nimi nechci hrát. Byl jsem dost nerozhodný, ale po návštěvě v domácím studiu Dana Rodného jsem se rozhodl, že nabídku beru. Asi to tehdy bylo pro Radka Šrámka a Jana Toužimského ze skupiny NOW zklamání. V té době jsem po dědovi zdědil velký finanční obnos a Radek Šrámek naznačoval, že by se za ty peníze mohl pořídit dobrý hudební aparát (skupina NOW v té době vlastnila dvě poloprofesionální samohrajky Yamaha). Dan Rodný vlastnil v té době vysoce profesionální aparaturu, což se o naší skupině říci nedalo, navíc jsem nevěděl, jaké hudební nástroje – mašinky by se měly koupit a jaké se používají. S Radkem Šrámkem a Honzou Toužimským jsem podrobnou a vážnou diskuzi o konkrétních hudebních nástrojích nikdy neřešil.

Dostáváme se k tvému působení v kultovní formaci VANESSA. Jak na tuto dobu vzpomínáš?
Tuto dobu hodnotím jako pozitivní a rád na ni vzpomínám. Byl jsem si vědom toho, že díky VANESSE jsem se stal členem kapely, která produkuje hudební styl, který na naší hudební scéně a především v Praze není. Nikdy jsem nedoufal, že se na takovéto hudební produkci budu podílet osobně. Jelikož nejsem žádný muzikant, tak jsem se těšil, že mne Dan Rodný zasvětí do práce s počítačem, ale bohužel se tak nestalo. Přesto jsem doufal, že k tomu někdy dojde. S odstupem času chápu, proč mě Dan do programování nezasvětil. Je to záležitost na delší dobu, ne na pár hodin, což jsem v té době moc nechápal. Proto jsem se snažil nějakým jiným způsobem v dobré víře podílet na našich tajemných působivých a sugestivních show. Nakoupil jsem v rybářských potřebách moučné červy, které jsme pak házeli po lidech. Stříkali jsme po sobě i lidech netoxický fosfor atd., .atd.… Snažil jsem se pro VANESSU vytvořit i nějaké video projekce. V tomto směru jsem u Dana nesklidil velký úspěch. Z mého pohledu mi připadalo, že Dan Rodný byl v těchto mých aktivitách velice obezřetný. Nechtěl, aby se jakýkoliv další člen VANESSY jiným způsobem zviditelnil a v dalších uměleckých záležitostech angažoval. Pro mne to znamenalo zklamání a nepochopení. Bral jsem to tak, že když nemohu přispět po audio stránce, tak bych mohl vypomoct po vizuální stránce. K mému samotnému hraní jen podotknu, že dost zvukařů umělo celkem dobře nazvučit kapely (v té době byl nedostatek kvalitních zvukařů) z rockové scény, punkové, ale neměli žádné zkušenosti s elektronickou scénou. Podle toho to pak také znělo (bohužel v náš neprospěch). Z těchto důvodů jsme hodně koncertů jeli na Half-playbeck. Osobně jsem si pak někdy připadal jak cvičená opice :-). Rytmické variace, které jsme s Miguelem Zahrádkou prezentovali, by zvládlo i malé děcko. Pokud zvukař a technické podmínky byli přijatelné, bicí byly zapojeny přes midi-interface do externího modulu nebo sampleru a vše bylo OK. Z těchto důvodů jsme si v brzké době obstarali vlastního stálého zvukaře.

Rovněž ses podílel na možná nejkultovnější desce „Flashback“. Jak bys tohle album zhodnotil s odstupem času? Proč zrovna tohle album mělo takový velký úspěch?
S odstupem času hodnotím desku „Flashback“ jako jednu z nejlepších desek, co u nás z elektroniky v porevoluční době vzniklo. VANESSA se po právu stala průkopníkem české EBM scény. Pravděpodobně to bude znít hloupě, ale v té době tady žádná jiná tak kvalitní deska z tohoto hudebního žánru oficiálně nebyla a nevznikla. Pokud ano – nevím o ní. Úspěch desky „Flashback“ vidím v jasné nadčasovosti. Tvůrce a programátor Dan Rodný použil v té době velice neobvyklé samply, dynamické zvuky a rytmy, a to vše doplnil Samír svým nekompromisním osobitým zpěvem. Vysokou laťku „Flashbacku“ dalo i technické zázemí, v jakém byla deska vytvořena. Nemalou měrou k desce přispěl i producent Dušan Vozáry, J.Vozáry a David Koller.

Jádro VANESSY tvořil vždy Samír a vrchní skladatel Dan Rodný. Jak bys charakterizoval tyto dvě vcelku kontroverzní osobnosti?
Na Samíra vzpomínám rád. Obdivoval jsem jeho elán a energii, a především to, s jakou vytrvalostí vždy zvládnul víc jak hodinová hudební a hlasová JATKA. Samír a Dan byli však naprosto odlišné osobnosti. Když jsem byl osobně v kontaktu se Samírem, projevoval se jako klidný a tichý člověk. Byl dobrým kamarádem na pařby a různé akce. Na veřejnosti působil opačným dojmem, až exhibicionisticky, tak jak ho posluchači a diváci znají z koncertů. Dana Rodného mohu charakterizovat jako osobu velice tichou, nevýraznou a svým způsobem nespolečenskou (moc s námi nepařil). Byl takovým tichým leaderem kapely.

VANESSA se stala legendou také především díky různým excesům, které provázely její koncerty. Četl jsi můj článek, ve kterém se objevuje popis některých neskutečných událostí? Dá se tomu všemu opravdu věřit? Mohl bys zároveň vzpomenout na nějaký šílený zážitek, který dodnes nosíš v hlavě?
Těch excesů ve VANESSE bylo až dost. Pokud to šlo, tak jsem se snažil různým skandálům vyhýbat. Když se Samír někdy dostal do extáze :-), byl podle mě tak bezprostřední, že neměl žádné zábrany, a proto některé jeho chování působilo pro lidi dost atypicky, i když některé historky by se měly brát trochu s rezervou. Jak jsem již zmiňoval, těch skandálů a historek kolem VANESSY bylo dost. Aleši, většina historek se nedá pro svoji drsnost a neomalenost ani prezentovat, ale na jednu softovější malou vtipnou historku si přece jen vzpomínám. Byli jsme pozváni do Rádia 1 na rozhovor a Samír ulétnul na diskuzi o tom, proč mají mravenci obřízky. Diskuze byla tak vehementní, že jsme se nikdo krom Samíra nedostali ke slovu. Mně i ostatním členům VANESSY připadala diskuze velice komická a myslím si, že i redaktora Rádia 1 tento rozhovor velice zaskočil. Také si pamatuji, kterak nám po koncertě přinesla jedna ředitelka nejmenovaného kulturního domu kroniku, kam se podepisují hosté – umělci, kteří u nich vystupovali. Samír kroniku otevřel a s hrůzou si prohlížel, jaké hosty v kronice měli vyfocené. V.Neckáře, H.Vondráčkovou, Hložka s Kotvaldem, M.Žbirka, atd.… Kronika připomínala post-komunistický pomník těchto umělců. Samíra kronika velice rozčílila, a proto přes celou dvojstránku kroniky nakreslil dva překřížené falické symboly s podpisem naší kapely. Když si místní ředitelka kulturního domu přišla po koncertě pro kroniku, s údivem a úlekem viděla, jak ohořelá kronika ještě doutná a válí se v koutě místnosti.

VANESSA byla v té době naprosto originální formací. Prakticky nepatřila do žádné škatulky. Zajímalo by mě, jak v té době na vás hleděly např. jiné kapely, případně promotéři koncertů? Přece jen jedna scéna byla orientovaná na metal, druhá na punk a HC, a VANESSA tak nějak stála proti všem…
Reakce kapel byly různé, vesměs kladné. Spousty kapel tenkrát ani pořádně nevěděla, co to ta elektronika je, a tak na nás chodili ze zvědavosti. Vzpomínám na některé kapely, které se nám posmívaly, že za nás všechno hrají počítače, že to není žádné hraní, že by to zahráli levou zadní, že to není žádná muzika atd. No a teď tyto známé kapely, co se nám posmívaly, používají ty samé a podobné mašinky, které jsme používali před 10-15 lety. To je asi holt vývoj :-). Měli jsme ale také hodně přátel, kteří byli v pohodě. Všechny spojovala muzika, bylo jedno, jaká muzika a jaký styl hrají. Hlavní pro nás bylo, že to byli naši přátelé, se kterými jsme se mohli vidět, mohli pokecat a být spolu.

„Flashback“ byla „drogová“ deska, jak se o ní Samír později vyjádřil. Jestli texty VANESSY vypovídaly vždy o vašich životech, tak je skoro s podivem, že jste to vůbec všechno přežili! Měly drogy opravdu tak velký vliv na váš život?
Do doby, než jsem se setkal s VANESSOU, jsem s drogami žádné zkušenosti neměl. V období VANESSY jsem chvilku experimentoval s LSD (ale nikdy jsem si nic neaplikoval), ale po mé klinické smrti, kterou jsem měl v roce 1994, jsem si vyjasnil, že tudy cesta nevede. Na základě mého zážitku jsem si přehodnotil žebříček životních hodnot a jedním z krůčků u mě byly meditace. Trvalo mi tři měsíce, než jsem pochopil, co to meditace v praxi vůbec znamená a další dva měsíce, kde jsem zdokonalil svoji techniku, kterou zdokonaluji až doteď. Bylo pro mne velice těžké pochopit a uvědomit si, že to není jenom slovo „MEDITACE“, ale že to má hlubší význam. Pomocí meditací se mohu dostávat do stavů, které otvírají podvědomí a experimentovat s mimo smyslovými stavy, či pracovat s energií. Osobně jsem rád, že jsem se dopracoval tak daleko. K navozování těchto stavů už nepotřebuji žádné chemikálie, či jiné náhražky :-). Vlastně jedna věc je při meditaci docela potřebná a špatně se hledá a shání. Je to klid. Takže „MEDITACE“ :-).

Deska „Fleshback“ je opravdu nehorázně drsná. Mám pocit, že v podobné verzi by dnes prostě nemohla vyjít. Domníváš se, že jste tak trochu využili „uvolněnosti“ doby po pádu železné opony?
Mně deska „Flashback“ drsná nepřipadá. Samozřejmě je to jen můj názor. Je jen reakcí na dobu, změnu, která nastala, a s kterou jsme nikdo nikdy nepočítali. Nikdy jsme nepočítali, že by podobná doba mohla přijít. Pro nás všechny to byl pouze tajný nesplnitelný sen. S příchodem této historické změny se samozřejmě odvíjí i spousta jiných problémů, věcí, životních názorů, politika, filosofie a mnohé záležitosti, o kterých se nesmělo mluvit. Proto některé věci, které VANESSA prezentovala, se jevily jako drsné. Na druhou stranu takové to chování VANESSY bylo jen zrcadlem a reakcí na danou společnost, která se doteď snaží vyrovnat se svojí minulostí a učí se pohybovat v naší mladičké panenské patnáctileté svobodě. Snad mohu mluvit za všechny členy VANESSY. Všichni jsme byli svým způsobem myšlení, jednáním, oblékáním, navštěvováním klubů za éry komunismu hodně „independent“. Navštěvovali jsme nekomerční kluby 007 na Strahově, Jaurysovi a snažili se vyhýbat veškerým konzumním kulturním záležitostem. Veškeré takové ty záležitosti, co tehdejší režim vnucoval a nabízel, jsme se snažili odmítat a nějakým způsobem bojkotovat. Nás tací budovatelští umělci žádným způsobem neoslovovali a nenaplňovali představu o české kultuře, potažmo hudební scéně. Většinou se jednalo o umělé vytvořené socialistické idoly. Umělce, popstars a svým projevem obsahem a kvalitou nás znechucovali a uráželi. VANESSA byla partičkou rebelujících nadšenců, která prezentovala své myšlenky, názory pěkně surově, reálně a nahlas. Na základě takovéto prezentace jsme v očích některých jednotlivců byli asi zařazeni jako drsná – skandální kapela.

Prozradil si, že z VANESSY si odešel ne zrovna v dobrém. Mohl bys alespoň lehounce naznačit, co se tenkrát stalo?
Moc dobře si pamatuji den, kdy jsem byl z VANESSY vyhozen :-(. Měli jsme v Rock Café koncert. Čtrnáct dní dopředu jsem to věděl, tak jsem na koncert pozval dost známých a ten den, když jsem šel na zkoušku, mi bylo sděleno, že jsem nedal na klávesy 80.000,-Kč, a tak už s nimi nehraji. Bohužel Samír ani Miguel se mne tenkrát nezastali, a to mě velice mrzelo :-(. Jak jsem se již zmiňoval, zdědil jsem tehdy větší finanční obnos a 80.000,-Kč jsem tehdy vlastnil. Nějaké peníze už jsem do techniky kapely investoval (baskytara, mikrofon atd., různé fosforové efekty atd.). Pro sebe jsem si ale řekl, do té doby, dokud nedostanu třeba jen symbolicky zaplaceno, alespoň za jedno vystoupení, tak do VANESSY peníze více investovat nebudu. To se nikdy nestalo, tak proto to dopadlo tak, jak to dopadlo. Po mém vyhazovu mě pak vystřídal Zoran Stehlík z Rádia 1. Ten byl pro VANESSU snad lukrativnější osoba :-).

Ve VANESSE si prožil možná jedno z nejslavnějších období. Co se s tebou dělo v následujících letech? Působil si ještě v nějakých dalších kapelách? Jak se ti vlastně líbila další „vanessovská“ alba?
Nejslavnější období ve VANESSE… to se takhle nedá říct. Ještě před VANESSOU jsem se šest let věnoval „break dance“ a rozhodně těch šest let mi zanechalo více vzpomínek a „slávy“, než jeden rok ve VANESSE. Break dance jsem začínal s dvojčaty Martinem a Michalem Bulínovými, pak 3 roky v PBS – PLASTICK BREAK STATIONE, jednu dobu jsem tancoval s Petrem Ježkem, no a pak jsem zakotvil v UKDŽ TAKT u paní Hanselové. Samozřejmě se k šestiletému tancování váží desítky vystoupení, soutěží atd. A rozhodně se to s VANESSOU nedá srovnat, i když tanec a hudba se prolínají v jednom. Společné bylo to, že v obou případech to byla elektronická hudba. Mé šestileté snažení jsem nakonec v roce 1988-89 završil jako mistr ČSSR. Občas mě mile překvapí některé poněkud starší generace, které si vzpomenou na to, že jsem tancoval, a to potom člověk kouká jako blázen. Ale jak se říká, „SLÁVA – POLNÍ TRÁVA“ :-).

Stýkáš se ještě nyní s některými členy VANESSY?
Před rokem a půl jsem se sešel se Samírem v kavárně Sedmé nebe. Dost jsme se zasmáli tomu, kterak jsme teď oba pěkně buclatí. Zavzpomínali jsme a každý z nás šel svou cestou. Nedávno jsem potkal také Radka Šrámka na I.P.Pavlova. O ostatních členech nic nevím.

VANESSE dokázali v té době konkurovat pouze pardubičtí GUN DREAMS. Znáš jejich nahrávky?
S Mirkem Papežem jsem se osobně setkal krátce, když měla VANESSA koncert v Pardubicích. Pamatuji si jen to, že po velice náročném koncertě jsme jeli k Mirkovi domů, kde mi pouštěl nějaké skladby z roku 1985-1990 a působily na mě dost nadčasově. Byl jsem mile překvapen, že to v té době složil.

A jak vypadá současnost Wallyho Kolmana? Na tvých prozatímních stránkách jsem nalezl některé tvé nové skladby. Znamená to, že se znovu pustíš do hudebního kolotoče?
Mé prozatímní stránky vznikly jen tak spontánně. Naučil jsem se malilinko pracovat se softem pro tvorbu webu a vůbec, že jsem pochopil trochu princip tvoření web stránek. Na stránky jsem umístil co jiného, než mé pokusy. Do budoucna bych rád zrealizoval nějaký malý elektronický projekt experimentálního charakteru, ale prozatím jsem nenašel ty správné spolupracovníky (-ce). Musím se přiznat, že není žádná legrace takový projekt realizovat. Před dvěma lety jsem se pokoušel projekt realizovat s kamarádem Markem Horvátem, ale náš přístup byl asi dost bohémský, takže to moc nefungovalo :-). Člověk je pak nucen položit si otázku, co od takového projektu vlastně očekává. Podle toho pak musí jednat. Jinak občas nějakou skladbičku, kterou složím nebo vyhrabu v mém archivu, věnuji kamarádům. Z posledních věciček, které jsem vytvořil, tak našly místo v kadeřnickém a tetovacím salonu Joshua, pak u kamarádky Nikkity Jarošové, která se zajímá a produkuje módní přehlídky. Také občas něco složím nebo smixuji pro nynější Breakaře – B.Girls a B.Boys a poslední dobou jsem vytvořil pár Backgroundů pro Českou televizi.

Sleduješ dnešní hudební scénu? Jak se ti líbí nové kapely, případně nové hudební směry?
Soudobá hudba a soudobý hudební trh na mě působí dost složitě a chaoticky. Z jednoho stylu se rodí x jiných podstylů a osobně se přiznám, že už v tom ztrácím přehled. Je to samozřejmě vývoj, ale opravdu se v tom už moc nevyznám. Kvalitní muzika se ale nikdy neztratí – teď budu asi sám proti sobě: píseň, kterou si bude moct kdokoliv vybrnkat a zazpívat bez elektrické energie, ta přežije jakoukoli dobu. Otázkou jen je, zda budou dotyčné skladby kvalitní a stanou se šlágrem.

Náš hudební web se orientuje především na metalovou hudbu, přičemž se samozřejmě dotýkáme také dalších podobně laděných žánrů, jako třeba EBM nebo industrial. Máš z řad metalových kapel nějakou oblíbenou? Mám pocit, že dříve byla electro scéna od té metalové docela silně oddělena, což v dnešní době rozhodně neplatí. Setkáváme se s termíny jako electro-metal, EBM metal či cyber metal. Jak se díváš na fúzi těchto stylů?
Doufám, že mi to příznivci vašeho webu odpustí, ale s metalem jsem nebyl nikdy moc konfrontován. Když jsem byl malý kluk, asi tak rok 1983-84, šel jsem s kámoškama (Rabeou a Miškou :-)) na taneční zábavu a koncert. Bylo to ve Strunkovicích nad Blanicí v Jižních Čechách, samozřejmě ještě za hluboké totality a bohužel mě jejich vystoupení nikterak neoslovilo. Ale asi nejvíce se o tom zasloužil tehdejší aparát dotyčné kapely. Asi v té době žádná sláva – (přemýšlím, co to bylo za kapelu… myslím, že tam byl nějaký bubeník ze skupiny DOMINO???). Fááákt nevím, to bych kecal. To bylo mé první setkání s československou metalovou živou kapelou. Takže žádné moc pozitivní dojmy. Moc mě to tenkrát nenadchlo. Všeobecně bylo známo, že na venkově byly máničky. Kluci mimo město přece poslouchali metal, jasně! No a kluci z měst (veksláci poslouchali pop)… a punkeři punk :-). Jinak ten metal… jednou jsem si dal SEPULTURU a bylo to opravdové peklo! Nějaká studiová nahrávka a ty sequencery plus kytary jim tam taky dobře šlapaly. Byl to nářez a ten pekelný hlas toho zpěváka :-)! Baví mě také MINISTRY, ale to není přímo metal. Slyšel jsem i jiné kombinace různých stylů, metalu s elektronikou a bylo to super. Mám rád, když je vše v hudbě čitelné a není to slité do jednoho pytle (pokud to ovšem není umělecký záměr). A to je pak vlastně práce zvukařů.

Jaké máš plány do budoucna? Kdyby ti nějaká EBM formace dala nabídku ke spolupráci, přijal bys?
No jasně, pokud bych měl čas a ta EBM formace by mne zaujala, proč ne? Kdyby mne občas mezi sebe vzali jako nějakého ucmrndávače samplů a efektů :-).

Moc ti děkuji za odpovědi! Závěrem můžeš nějakým způsobem pozdravit naše čtenáře… zdraví ALLeš!
ALLeši, rád bych ti poděkoval za otázky a za tvoji trpělivost semnou :-)). Díky tobě jsem zavzpomínal na staré časy :-). Ještě jednou díky! Všem ostatním na tomto webu bych chtěl popřát jen samou dobrou a kvalitní hudbu! Ahoj… Wally Kolman.

ALL