Jelikož mám neustále rád živou muziku, tak páteční večer rozhodně nehodlám trávit doma na zadku. Zvláště v případě, když kralupskou Ponorku navštívilo hudební těleso, více než zajímavé. Parta mladých hudebníků si říká VOTCHI a na svém kontě má už dvě céda, přičemž to aktuální (nese název „Unicorn“) je vskutku velmi vydařené…
Pokud jsem před týdnem žehral na návštěvnost při JOLLY JOKER, nyní byla situace ještě mnohem horší. Když kapela zvučila, připadali jsme si s kolegou Payem jako v nějakém obýváku a ne rockovém klubu. VOTCHI přijeli pravděpodobně povzbudit pouze jejich známí, případně věrní fanoušci, kteří soubor doprovázejí na každém kroku. Velice sympatické…
.
Asi by vás ale zajímalo, jakou že VOTCHI produkují hudbu. Dámy, pánové…jedná se o čistý hard rock, podpořený příčnou flétnou a v neposlední řadě klávesy. Na tomto popisu by nebylo nic tak zvláštního, kdybych nepřidal poznámku o naprosté instrumentální vyhranosti a především schopnosti vyprodukovat vskutku naléhavé písně. Z „VOTCHÍ“ čiší velké zaujetí pro hudbu, která v dnešní době až tak neletí. Kapela však dokonale spojila odkaz starých DEEP PURPLE, JETHRO TULL s nynějším moderním soundem. Celkový efekt, prezentovaný tedy především na albu „Unicorn“ je více než pozoruhodný. A jak VOTCHI potěšili živě? Inu potěšili. Největší prostor dostaly pochopitelně skladby z aktuálního počinu. Mezi největší hity patří především „Save My Friends“, teskná titulní skladba a rovněž podzimním nádechem oplývající, „It´s Over“. Právě pomalejší skladby se mi v podání VOTCHÍ líbí nejvíce. Jediným 
výraznějším problémem byl zvuk. Ne ani tak kvalita, jako časté nepopulární „skřípání“, které ještě pan „zvukař“ ochucoval (a to během hry!) a můžu vám říci, že už některým posluchačům docela slušně pochodovali nervy. Tenhle rádoby odborník totiž všem dotyčným chtěl ukázat, jaký že je borec a místo toho, aby kluky nechal „rozjet“, tak jim do toho nekonečně šťoural a některé pasáže vysloveně „vykurvil“ jenom on sám. Docela mě překvapuje, že tak skvělí hudebníci mají někoho takového zapotřebí. Kytarista Eda Fišer je asi hodně klidná osobnost…Jinak ale není nic, co by se dalo koncertu vytknout. Kapela působila naprosto přesvědčivým dojmem a to i přesto, že se za mikrofonem objevil novic Petr Kutheil (známá osobnost z muzikálu „Galileo“), který tak nahradil dosavadního pěvce Marka Hnilicu.
Ale nebyl to jen vokál ,který nás tento večer zaujal. Nešlo nepřehlédnout kytarovou ekvilibristiku Edy Fišera a nenapodobitelnou basu Pavla Bartoše. Jeho nástroj je opravdu z jiné planety! Jednou taková basa, doslova „obří krk“. Jeho prsty však po silných strunách 
létaly jako o závod…jen jsme čuměli! Pokud jsem zmínil darebnou návštěvnost, tak musím zmínit i fakt, že nakonec se situace malinko „vylepšila“ (to slovo hodně v uvozovkách…naštěstí tu však ale byli lidé, které tenhle koncert opravdu zajímal). Závěr večera gradoval za podpory skladeb z prvního alba „Scary Woman“. Dostalo se i na cover od legendárních JETHRO TULL a závěrem došlo i na předělávku od SANDRY, která počátkem devadesátých let doslova ničila žebříčky všech možných hitparád.To byl první přídavek, a protože posluchačům bylo stále ještě do skotačení, došla také řada na klipovku „Nightmare“, která udělala povedenou tečku za celým koncertem. Hodnocení je jasné. Kdo dorazil a alespoň trochu VOTCHI zná, musel být rozhodně spokojen…(viz. já a Payo!).
VOTCHI are:
Petr Kutheil – zpěv
Eda Fišer – kytara
Pavel Bartoš – basa
Miroslav Mužík – klávesy, zpěv
Libor Barto – příčná flétna
Tomáš Stloukal – bicí
Diskografie:
Dreaming (demo 2000)
Scary Woman (Kmotr rec. 2002)
Unicorn ( Barrandov rec. 2004)
ALL