
VEK$LAŋ je vskutku hodně zvláštní pojmenování pro blackmetalovou sebranku. Co to slovo znamená? Dostupné zdroje zatím mlčí. Nicméně jak je samotný název podivný, nikterak pikantní je hudební zaměření, kterému VEK$LAŋ holdují. Tradiční a poměrně jednoduchý black metal trpí celou řadou nemocí, ovšem to se u „vstupní prohlídky“ dalo při vší úctě předpokládat. Proto tenhle počin dost dobře nejde řadit vedle legitimních alb, jelikož se jedná výhradně o DIY záležitost. Zajímavé ovšem je, že zvuková kvalita není z celkového pohledu úplně špatná, lépe řečeno, nejde o žádnou katastrofu, ovšem uši mi trhají především tragicky nazvučené bicí, jejichž „ťukot“ je vpravdě úsměvný.
Klasicky nemocný je pak způsob frázování vokalisty Slávka, který trpí „Štormovským syndromem“… zkrátka ve svém vlastním zrcadle se ještě jaksi nenašel. Snad jen ty efekty vypadají malinko k světu, jelikož tím samotná síla hlasu získává alespoň tímto způsobem na intenzitě. Další problém ovšem spočívá v dosti bezzubých slovních obratech typu: “…není čas na modlitby/ úsměv smrti do tváře/záblesk bílých zubů/u hořícího oltáře…“ (skladba „Ve stínu vlka“). I tady by to chtělo notně poladit, přeštelovat, předělat…
Přes všechna negativa, jež jsem výše uvedl, spatřuji základ skupiny VEK$LAŋ jako velmi zdravý. Domnívám se totiž, že tenhle promáč je opravdu zkouškou vlastní sebereflexe, zjištěním, zdali- to mezi kluky bude a může fungovat. Rozhodující chvíle přijdou až s počinem oficiálním a tímto kapele přeji, aby se k němu dopracovala cestou co nejméně klikatou.
PS: V době napsání recenze se na Bandzonu kapely objevila zpráva o rozpadu, ale to všechno ukáže až čas…
ALL