Dvojice německých hudebníku se přestěhovala do Polska a k tomu vyprodukovala toto debutové EP. Protože pod titulem není podepsán žádný label, sází VAMACARA na své vlastní síly v rámci propagace (a to je možná důvod, proč se ke mně dostalo album trochu později). Ale opravdu to stojí za to!
Zcela neznámé jméno na metalové mapě přináší košatou dávku hudebního dobrodružství, kterému je dobře v metalovém extrému i doomové atmosféře. Do toho všeho prostupují takřka crustové sypačky, ovšem jejich odér zapáchá black metalem. Uřvané vokály do všeho ideálně zapadají, ovšem totéž lze tvrdit také o temných nápěvech, které připomínají sbory mnichů (kteří si dali lajnu). VAMACARA se i přes snadnou zařaditelnost neutápí ve zbytečných složitostech, a přestože je jejich crossover totálně bizarní, všechny skladby jsou v podstatě „punk“. S notnou dávkou představivosti se dá „Mantras fot the Manifold“ přirovnat k začátkům jistých KVELERTAK, ovšem onu rozpustilost zde nahrazuje spíše vážnější výrazivo.
VAMACARA zkrátka nejsou až tolik poddajní a svým způsobem působí jejich skladby „udržitelněji“ (z hlediska užitku). Všechny čtyři kousky jsou dostatečně zábavné a většině posluchačů jistě neunikne snaha o co nejširší členitost. Mimochodem dvě skladby mají anglický text, druhá v pořadí je pravděpodobně v hebrejštině a neposlední řadě tu máme také polštinu. Na velké soudy je ještě příliš brzy, ovšem toto EP je opravdu velmi solidním počinem. Uvidíme, co přinese budoucnost, a jestli budou VAMACARA přesvědčiví i na „velkém albu“.
Skladby: Jak Damajanti Placze Po Nalu, Ola Einai Tipota, The Unending Ascent, The Serpent Temple
Sestava: A – kytara, baskytara, zpěv; N – bicí
ALL