Muzikant, publicista, čerstvě i spisovatel a hlavně otec! To je Vašek Votruba, další zajímavý host „rodičovsko-metalové“ rubriky. Jak Vašek zvládá rodinný život s tím uměleckým? Kterak tráví s rodinou volný čas? A jak tohle všechno jde dohromady s metalovou hudbou? To jsou všechno témata, která jsme spolu probrali. Příjemné čtení…

Vašku, vítej v sekci metalových fotrů. 🙂 Jaké máš z toho pocity? Tzn. patřit do sekce hudebníků/rodičů?
Ahoj, začínám si zvykat. Doktorka mi nedávno řekla, že pomalu vstupuju do středního věku, tak už nemůžu čekat, že se objevím třeba v rubrice „mladí a neklidní“. (smích)

Jaké bylo tvoje dětství. Zkus zavzpomínat např. na léta ve školních lavicích? Už tehdy tě metalová hudba oslovovala? Kterak na tvé hobby reagovalo okolí?
Na základce jsem byl takový ten klasický metalový podivín. Myslím, že to měl stejně úplně každý, kdo začínal s metalem už v dětství. Po škole jsem chodil v tričku HELLOWEEN, kraťasech CRADLE OF FILTH, s dlouhým hárem a říkal jsem si, jaký jsem drsný frajer. Užíval jsem si určitou „jinakost“. Některé nezbedníky jsem dokonce strhl i na svou stranu. (smích)

Chlubil ses doma s prvními hudebními pokusy? Kdy jsi třeba dospěl do bodu, kdy sis byl jistý tím, že jednou budeš hudebníkem, který bude hrát koncerty a vydávat alba?
Kdyby jen doma. Pamatuji si na svou úplně první kapelu. Nic jsme neuměli, ale po dvou měsících už jsme měli kruté blackmetalové (to jsme si aspoň mysleli) demo. Rychle jsem ho pálil všem v mém okolí. Nikdo se na to moc netvářil a starší udíleli rady: Hraj zábavovku, tu lidé chtějí.

Představuješ svoje produkty i lidem, kteří s metalem nemají vůbec žádné zkušenosti?
Ne, vůbec… Co jsem začal brát muziku vážně, měl jsem naštěstí soudnost a naši kapelu nikomu nevnucoval. Tedy myslím lidem, kteří metal či rock neposlouchají. Řada kapel má ze začátku podporu spolužáků, kamarádů, rodiny. Ti všichni chodí na jejich koncerty a děsně paří. Jenomže pro mě je to jen prázdná bublina, která brzy splaskne.

Když ses stal rodičem, jak moc se tvůj život změnil? Je něco zásadního, co je od té doby u tebe jinak?
Změnil se mi naprosto zásadně, ale myslím, že to není důsledek toho, že jsem se stal rodičem. Spíš je dítě důsledkem mé životní změny. Býval jsem krapet neřízená střela, hlavně koncerty byl jeden obří mejdan. Ale to je minulost. Beru všechno podstatně zodpovědněji, jsem cílevědomý a neztrácím čas kravinami. (smích) Pro některé kamarády jsem samozřejmě také podstatně nudnější. Holt už po střechách dodávek neběhám, co se dá dělat. (smích)

Kterak vypadá tvůj běžný pracovní den? Skládá se jen z nutných povinností? Jsi člověk velmi aktivní, takže počítám, že si dokážeš časově všechno rozložit tak, že všechno stíháš…. 🙂
Je to tak. Mám den rozplánovaný dle schůzek a priorit. Když nejsem v terénu, tak píšu. Zajímalo by mě, kolik A4 měsíčně napíšu. (smích) A večer, kdy půlka národa zasedá k Ulici a Ordinaci v růžové zahradě, tvořím muziku.

Někteří hudebníci mi v rámci této sekce prozradili, že doma už hudbu prakticky vůbec neposlouchají. Jak je to u vás? Zůstalo vše při starém, nebo si nyní vychutnáváš hudbu více ve sluchátkách?
U nás je vše při starém. S manželkou, která se mnou hraje i ve všech mých kapelách, posloucháme muziku neustále. Jsme prostě stejně posedlí. Že se protiklady přitahují? Ale houby! Můžu ti říct, že občas je to u nás vtipný, když mně z obýváku hraje něco klidnější – třeba jazz – a z kuchyně se ozývá death metal. Do toho si chodí malej a zpívá „prší prší“. (smích)

Je pro tebe rodičovství v něčem inspirativní? Je podepsáno třeba pod nějakou konkrétní skladbou?
Synátor hraje na poslední desce AFTER RAIN! Nahrál to už ve dvou letech. Vážně, mrkni do bookletu…

Jaký je tvůj názor na hudební i ideologické formování dětí? Jsi zastáncem „přímočarého ovlivňování“? Nebo si myslíš, že by si děti měly vybírat oblíbence dle vlastního vkusu? Takový malý fanoušek skupiny ORTEL by ti doma nevadil? 🙂
Vůbec. Ať si najde svou cestu. Osobně mám tak rozmanitý vkus, že ani nevím, co bych mu měl radit. Žádná hudba není ta pravá, každý musí otevřít své srdce a zjistit, co mu brnká na emoce. Spíš by mi bylo líto, kdyby byl celkově vůči hudbě imunní. Kdyby ji necítil. Většina konzumních posluchačů hudbu skutečně „necítí“. Podle mě je smutné, když člověk přes den poslouchá v práci třeba Evropu 2, aniž by věděl, co v ní vlastně hrají, pak přijde domů a okamžitě zapne například TV Nova. Ale to už zacházím do jiné oblasti…

Domníváš se, že existuje nějaké stádium, ve kterém by mohla mít metalová hudba opravdu negativní vliv na děti a mládež? Jak blízko či daleko máš např. k punku a hard coru?
Metal je v první řadě pózou, stejně jako většina jiných žánrů. Samozřejmě se v každém subžánru najde pár ortodoxů, kteří svou hudbu a texty myslí smrtelně vážně, ale to je fakt minorita. Každopádně tito muzikanti mohou někoho ovlivnit, viz třeba norský black metal v první polovině 90. let (i tady ale samozřejmě byla celá řada pozérů). Celkově si ale myslím, že neexistuje závadná muzika. V době sociálních sítí a internetu je to vlastně i celkem vtipná myšlenka. A punk a HC? Vůči těmto stylům jsem emočně prázdný, nijak mě neuráží, ale ani se mnou nic nedělají. Snad je mi jen líto, že zrovna tyto dvě zprvu velmi undergroundové záležitosti v průběhu let nabraly tak komerční směr. Být žánrový fanoušek, asi by mě takový vývoj znechutil. I když třeba u black metalu je to také už dost na hraně… Nedávno jsem viděl koncert české „blackmetalové“ kapely, která měla pod pódiem jen holky! HOLKY!!!

Jaký máš názor na autoritativní styl výchovy a „přiměřené výchovné prostředky“? Ptám se především z toho důvodu, že učitelé často hovoří o tom, že dnešní mládež má ponejvíc problém s respektováním autorit. Co o tom soudíš?
Asi s tím souhlasím. Vidím to i ve školách, kam často chodím pracovně. Je to hrozně složitá problematika… Zároveň si ale nemyslím, že výchova starších generací, kdy se prohřešky řešily klečením v rohu, nekonečným domácím vězením nebo dokonce fyzicky, byla úplně to pravé ořechové.

Máš ve své hudební sbírce obal CD, které svým dětem hned tak neukážeš? Jak se např. dívali tvoji rodiče na všemožné stvůry, které jsou dodnes součástí metalových CD?
Hladově… Táta by mi je nejraději ukradl do své vlastní sbírky. (smích) Pamatuji si, jak jsme se kolikrát dohadovali, kdo si co koupí. Oba jsme to chtěli mít na své poličce. Furt jsem mu takhle záviděl jedny DEEP PURPLE. Po odstěhování jsem si je hned koupil, takže je to v pohodě. (smích) A který obal bych neukázal vlastnímu dítěti? Asi o takovém nevím. To před ním radši vypnu zprávy na komerčních televizích. To je větší peklo než všechny obaly MORTICIAN a CANNIBAL CORPSE dohromady.

Je to několik dní, co jsi vydal knihu s názvem „Na Pokraji“. Jak dlouho jsi na ní pracoval? Zkus poodkrýt způsob práce a veškeré náležitosti, které se týkají samotné realizace?
Pracoval jsem na ní zhruba rok. Šlo to dobře, protože jsem si stanovil pevný řád. Nejtěžší byla postprodukce – škrtání, doplňování a tak dále. To bylo až unavující. Ještě bych měl dodat, že když jsem knihu dopsal, odložil jsem ji a vrátil se k ní až po několika letech, kdy jsem se zakousl, že ji připravím k vydání. Asi jsem potřeboval větší dávku sebevědomí, nebo možná spíš odstup. Těžko říct. Musím ale říct, že prvotní odezva mě převálcovala. V pozitivním slova smyslu. Samozřejmě jsem byl nervózní, jak kniha dopadne. Kniha je něco jiného než muzika nebo novinařina. Mám z toho velkou radost.

Cílová skupina posluchačů tvých CD je jasná. Jak je to ale u knihy? Máš představu, komu by se mohla tvá spisovatelská práce líbit? Budeš v psaní knih pokračovat i nadále?
Cílovkou je defacto kdokoliv. Román se pohybuje na pomezí dramatu a thrilleru. Má i romantické prvky, zároveň je syrovější… Věřím, že dokáže potěšit jakéhokoliv běžného čtenáře. A jestli budu pokračovat? Jednoznačně! Už teď mám narvaný kalendář na další rok. Užívám si toto životní období na maximum!

Ale zpět k předmětu rozhovoru. Jakým způsobem tvá rodina relaxuje? Je nějaké místo, kam pravidelně docházíte?
Relaxujeme u našeho Onkya, odkud se na nás valí tuny muziky. Ne, vážně… Vždycky jsem býval pecivál, co se zdržoval hlavně doma, ale Péťa ve mně probudila alespoň malého turistického ducha. Každý rok se snažíme vyrazit do jedné evropského metropole a prožít tam několik dní. Rád nasávám tamní atmosféru. A také rád hledám bazary s CD, i když v tom je manželka snad ještě větší maniak. (smích) Jinak dobrý relax také je, když vyrazíme k našim na víkend do Domažlic a necháváme se rozmazlovat. (smích) Ještě bych neměl zapomenout, že když se cítím skutečně přepracovaný, čapnu kytaru a hraju. To je činnost, při které dokážu úplně vypnout…

Vánoce jsou přece jen ještě za dveřmi, ovšem máš představu, jak je letos bude trávit? Jak probíhá ideální vánoční relax u Votrubů? 🙂
Přes den bude hrát vánoční Frank Sinatra, v televizi možná proběhne finská Legenda o Vánocích (doporučuji, úžasný film), pak dáme kapra a nakonec budeme hrabat dárky až do padnutí. (smích) Mám vánoční atmosféru moc rád, Péťa jí dokonce žije už týdny před Vánoci. Je to skvělá doba…

Vašku, díky za rozhovor! Ať se ti daří na všech frontách. A samozřejmě se i nadále těším na spolupráci mezi Tebou a Rumzinem 🙂
Já ti moc děkuji. Upřímně obdivuji tvou práci a zapálení! A k Vánocům ti přeji něco od SWALLOW THE SUN.

ALL