Francie je plná všemožných obskurních projektů a part, ostatně na Rumzinu jsme jich za poslední dobu představili desítky. Jedním takovým jsou i jistí ULUUN, jež si to na můj recenzentský stůl přikvačili přímo z Paříže, a to rovnou s debutovou deskou (když pominu demo „The Eternal Winter“ z roku 2011). Podle emotivně laděného obalu jsem se domníval, že ULUUN budou s největší pravděpodobností o ponurém či avantgardně laděném doom metalu, avšak hned prvotní kompozice mě tak trochu vyvedla z omylu. Album totiž startuje poněkud rozpačitou obdobou sklepního black metalu, jemuž chybí v podstatě všechno důležité, na první místě pak potřebné fluidum.
S druhou položkou „L’Étincelle“ však už přichází ono předpokládané zvolnění, přestože syrově znějící kytary stále velmi intenzivně vzdávají hold blackmetalové tradičnosti, nemluvě o skřehotavém vokálu. Pokud je v této skladbě něco „francouzsky nestandartní“, pak jsou to překvapivě hodně chytlavá kytarová sóla, která sem pasují-nepasují. Zkrátka typický francouzský vzorek současnosti. „Désillusion“ následně nabízí mix dvou předchozích skladeb, a protože má něco málo přes dvanáct minut, tak v čiré nahotě představuje části zajímavé, ale také ty poněkud liché a nezáživné. Domnívám se, že v těch pomalejších sekvencích, mi ULUUN přijdou mnohem silnější v kramflecích, zvláště pak když se pustí do experimentování a vykreslování monotonních vzorců. Kompozice „Désillusion“ tedy stojí za poslech…
S „Danke Dreiser“ se však opětovně vrací blacmetalový řád střední rychlosti, a především úvodní part vůbec nenasvědčuje tomu, že bychom poslouchali produkci jedné a té samé kapely. Po stránce kvality se ULUUN znovu posunuli směrem k naprostému průměru, a tak nějak mě ještě více ujistili v tom, že ten „pravý black metal jim spíš nejde“. Nicméně „Danke dreiser !!!“ není nahrávka ani tak špatná, jako spíše rozporuplná. Dokonalým důkazem budiž pohřební procedura „Sepulture“, zhudebněná báseň prokletého zlosyna Charlese Baudelaira, ke které ULUUN přistoupili skutečně s bytostným respektem a úctou. Těžko říci, jak moc se nechali inspirovat temným zaříkáváním v textu, avšak hudební podkres opětovně nabízí nebetyčně temnou strnulost a nihilisticky zkostnatělý proces hniloby s dlouhosáhlou dvacetiminutovou stopáží. Poslední track se tedy rozhodně povedl, ovšem těch dvacet minut je opravdu hodně dlouhá šichta… 🙂
„Danke dreiser !!!“ – občas slunce, občas trakaře. Najdete zde dost zajímavých a promyšlených momentů, ale také spoustu nepotřebné vaty, kterou byste nejraději vzali a někam zahodili. Člověk by se tak alespoň snáze dostal k tomu lepšímu, co je na tomto opusu k mání. Za poslech tohoto díla rozhodně nic nedáte, avšak přehnané čáry a kouzla od něho neočekávejte. Nějaký ten potenciál však v těchto mladících přece jen dřímá. Uvidíme, co nám předvedou na další nahrávce…
ALL