Francouzská kapela TOUMAÏ zatím není v Česku úplně známá, ale pokud jste pravidelnými návštěvníky našeho webu, jistě jste si všimli recenze na jejich pozoruhodný debut „Sapiens Demens“, na kterém posluchači naleznout ojedinělý mix hned několika metal-rockových žánrů. Za sebe mohu konstatovat, že mě hudba TOUMAÏ skutečně oslovila, je plná umělecké svobody a hraní si z protipóly, které pálí i mrazí zároveň. K tomu všemu si ještě připočítejte pozoruhodnou image, které na vás dýchne nejen z krásně zpracovaného CD kompletu, ale také z oficiálního webu. Zkrátka TOUMAÏ nechtějí na vytyčené cestě vůbec nic podcenit a je evidentní, že touží s muzikou vyrazit do širého světa. Ovšem podstatném jsem vedl rozhovor se vstřícným chlapíkem, basákem Chrisem Applanatem.
Ahoj Chrisi ! Jak se ti v současné době daří?
Dobrý den! U mě všechno v pořádku, děkuji! A co ty?
U mě taky dobré, leč jarní typ zimy mě osobně příliš neinteresuje. Ale pojďme k vaší vypečené formaci. TOUMAÏ je vskutku pozoruhodný název pro kapelu. Vysvětli nám význam tohoto slova?
Název kapely pochází z názvu kostry, která byla nalezena v Čadu někdy před dvěma tisíci let. Tato fosílie (zkamenělina) je jednou z nejstarších předků člověka vůbec. Máme rádi tuto myšlenku spojenou se společnými a starověkými kořeny, týkajících se celého lidstva. Zároveň si myslím, že to zní dobře.
Hudba TOUMAÏ je bezpochyby dosti specifická. Jedním slovem „blázinec“! Jak bys charakterizoval vaši pozici v metalovém světě? Co soudíš o tzv. undergroundové komunitě současných kapel?
Jsme kapela z Francie a teprve nedávno jsme vydali naše první album s názvem „Sapiens Demens“. Jak to bývá i u ostatních kapel: psaní, zkoušení, nahrávání, koncerty, nic výjimečného. Dnes existuje tolik kapel, že my jsme jen další položkou toho dlouhého seznamu. Možná, že jsme jen trochu jiní v tom, co děláme. Není to jenom metal, snažíme se, aby naše hudba zahrnovala i další vlivy, ovšem ani v tomto ohledu nejsme zdaleka jedinou kapelou, která kombinuje žánry. Někteří lidé nám třeba řekli, že naše hudba není tak elegantní, jak to u mnohých bylo v 90. letech, ale abych byl upřímný, my se nestaráme o trendy, děláme jen to, co máme rádi. Pokud jde o undergroundovou komunitu, tak ta se vyvíjí tak intenzivně, že je nemožné poslouchat úplně všechno. Jsem však ochoten připustit, že spousta mladých umělců je velmi talentovaná. Nové technologie otevřely dveře mnoha kapelám (včetně nás ). Dnes není vůbec problém zařídit, aby se hudba dostala ke konkrétním lidem, ovšem jen mnohem obtížnější si v takové konkurenci vydobýt nějakou pozici. Během posledních měsíců jsme měli možnost setkat se s jinými kapelami díky kompilaci, na kterou byla vybrána jedna z našich skladeb. Díky tomu jsme se dostali do kontaktu s některými kapelami a a následně jsme podnikli společná vystoupení s kapelou DIRTY SHIRT z Rumunska, a to byla hodně pozitivní zkušenost. Doufáme, že něco podobného se nám v budoucnu znovu podaří zrealizovat. Buďto s nimi nebo s australskými OSAKA PUNCH.
Existuje několik kapel, které mě vždy napadnou při poslechu „Sapiens Demens“. Ve vaší tvorbě slyším komplikovanost CARNIVAL IN COAL, rozpustilost MR. BUNGLE, agresivitu THE DILLINGER ESCAPE PLAN…, nehledě na zřetelné ovlivnění RED HOT CHILLI PEPPERS či SYSTEM OF A DOWN. Trefil jsem se?
Vyrůstali jsme na poslechu MR. BUNGLE, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, INFECTIOUS GROOVES, následně na RED HOT CHILLI PEPPERS, FAITH NO MORE, PRIMUS …. ( ten seznam by mohl pokračovat dál a dál … ), takže myslím, že každý, kdo je obeznámen s těmito kapelami, bude mít nevyhnutelný pocit, že jejich vliv je v naší hudbě cítit. Náš styl označujeme jako psycho-fonk-metal, jelikož máme tendenci fixovat přesně to, co jsme chtěli: hutný zvuk, zasekávačky, atmosferické a melodické úseky, regé… Myslím si, že naše hudba může být klidně definována jako PRIMAL SCREAM na vrcholu složité architektury a s osinami v zadku, ať je to zábava. Chceme zabránit struktuře sloka – refrén – sloka – refrén -bridge – sólo – refrén, protože takhle je to o dost vzrušující a hlavně máme rádi výzvy. Co se týče nějaké techniky, tak v tomto ohledu zůstáváme i nadále skromní, protože rozhodně nejsme žádní virtuosové, navíc technika sama o sobě není úspěch sám o sobě, je to jen způsob, jak vyjádřit vlastní nápady, ale v případě, že linie vyžaduje jednoduchý riff, dáme ho tam. Nikdy se nesmí zapomínat na to, že někdy i vymyšlení nejjednoduššího možného riffu není jednoduché, právě někdy je to ještě mnohem složitější a ne každý to dokáže.
Ve vaší hudbě jsem našel spoustu zajímavých úseků, nemluvě o častých změnách. Skoro se zdá, jakoby se v jedné skladbě setkalo hned několik kapel naráz. Máte v úmyslu pokračovat tímto způsobem i nadále, anebo se od vás můžeme dočkat ještě něčeho úplně jiného?
V tomto okamžiku je na všechno příliš brzy, protože teprve stojíme na začátku nového tvůrčího procesu, byť tedy mohu už nyní říct, že máme nachystáno několik zajímavých nápadů, nicméně stále nevíme, jak s nimi přesně naložíme, a jak do toho všeho zasadíme další myšlenky. Máme totiž tendenci dělat věci instinktivně a až následně se zabýváme kosmetickými úpravami či dodělky. Naším cílem je rozhodně skládat dohromady, protože v nedávné minulosti se nám stalo, že někdo přinesl nějaký v podstatě zajímavý nápad, začalo se na něm pracovat, ovšem jak si každý z nás začal přidávat své vlastní experimenty, dopadlo to tak, že jsme to celé museli nakonec úplně vyhodit či zrušit základní struktury a pochopitelně v konečné fázi se stalo i i to, že výsledná skladba zněla úplně jinak, než bylo plánováno prvotními nápady. Kdo ví, co se v našich myslích objeví v následujících měsících?
Z jakých pramenů čerpáte inspiraci pro komponování hudby? Teď mě vůbec nenapadá kapela, která by se nějak zásadně blížila vašemu vyznění, především co se týče atmosféry…
Díky, bereme to jako kompliment! Každého z nás ovlivňuje trochu něco jiného, všichni v kapele máme své vlastní oblíbence a pochopitelně posloucháme velké množství hudby bez ohledu na žánry. Rock, metal, klasika, funky, hip-hop, jazz, elektro, world music…vždycky je z čeho si vybírat. Seznam kapel či umělců však po mě nechtěj, byl by příliš dlouhý, navíc každému z nás se nelíbí to, co se třeba líbí tomu druhému.
Pokus se našim čtenářům povědět něco o vašich textech. Musím říct, že rozhodně nejsou nezajímavé…
Naše slova mají tendenci odrážet různé éry, ve kterých žijeme, přičemž většina z nich se zabývá různými druhy šílenství, ale také moudrostí. Např. skladba „Bankster“ je o chaosu našeho finančního světa, „ Anachron and Birds“ pojednává o apokalypse , Petit Punk en Ut # Mineur je naší odpovědí na všechny ty hudební televizní pořady, které krmí masy lidí to svojí „junk – music “ ( jinými slovy: hovny a blbostí ). „Sapiens Demens“ je o kolektivním úsilí a zabývá se dualitou člověka který je schopen vytvářet úžasné nástroje, ale bohužel k tomu, aby ničil své bližní. Většina našich písní je postavena na příbězích, kde hlavní postavou je vypravěč, jež je záhy konfrontován s různými situacemi. Jeho pocity jsou pak v postupném pořadí pomalu rozbalovány a z nich poté vyvstává konkrétní příběh. Nedorozumění, zlost, vztek, zoufalství a konečně nějaká ta naděje, to jsou všechno pocity, které se v našich písních objevují. Hlavní věcí je ovšem to, že se snažíme, aby se ten či onen text co možná nejblíže přibližoval samotné povaze hudby, od které očekáváme patřičné sdělení. Proces psaní písní je opravdu dlouhý a složitý, i když na desce jsou i písně, které jsme napsali poměrně rychle. Patří sem „Prey Of Birds“ nebo „Petit Punk en Ut#mineur“. Obvykle všechno začíná několika sezeními nad kusy papíru, kdy se snažíme hledat různé přístupy, kterak konkrétní téma uchopit. Některé dobré věci, říkejme jim „Vibes“, se při těch našich sezeních vynoří, a pak je potřeba všechno důkladně přepsat, aby to jako celek dostalo nějaký určující význam a tvar.
Už znáte první reakce na vaše album? Věř mi, že tohle mě opravdu zajímá…
Zaznamenali jsme pozitivní zpětnou vazbu od přátel, medií i lidí, které potkáváme na cestách. Někteří lidé, o kterých netušíme zhola nic si kupříkladu koupili naše album z webových stránek, takže v tomhle ohledu jsme docela v pohodě. Naše hudba byla dokonce umístěna na dvou mezinárodních kompilacích a některé songy byly dokonce odvysílány i v rádiu. Ovšem největší radost máme z příznivých recenzí, které vyšly na různých hudebních webech. Některé subjekty nám už nyní navrhují spolupráci, slibují, že nás podpoří v té či oné věci, ovšem my jsme stále spíše zdrženliví. Hudební byznys nás totiž naučil obezřetnosti. Kapela si nemůže být ničím jistá do té doby, než se ta slibovaná věc opravdu stane. My se zkrátka bude snažit dělat nové věci a uvidíme, co se stane pak.
Brožura zasazená do digipacku je opravdu oku lahodící, navíc má rekordních 24 stran! Jak jste s konečným výsledkem spokojeni? Kdo je autorem všech těch šílených kreseb?
Naším cílem bylo dát hudbě další rozměr. Mnoho lidí hudbu dnes stahuje, a tak jsme si usmysleli, že by bylo dobré, kdyby každá naše píseň byla podložena nějakou kresbou. Tenhle nápad se zjevil v době, kdy jsme se potkali s francouzským moderním umělcem Nicolasem Cluzelem, se kterým jsme si padli do oka a zanedlouho jsme zjistili, že máme dohromady mnoho společného. Naše spolupráce tedy začala tak nějak přirozeně. Dali jsme mu nějaké věci k poslechu a on všechno namaloval při tanci za zvuků TOUMAÏ. Ve finále jsou všechny jeho věci o něco temnější, než jsme my sami, ale myslím si, že i tak se mu podařilo vytvořit skvělou vizuální tvář. S konečného výsledku máme velkou radost. Na jeho práci se můžete podívat zde www.nicolascluzel.com
Působí členové TOUMAÏ ještě v jiných kapelách či projektech? Čemu se kupříkladu ještě věnujete kromě hudby samotné?
Ano, já hraju v kapele SPËCULONS ( www.myspace.com / speculons ), ovšem s hudbou TOUMAÏ to nemá vůbec nic společného a už vůbec to není o metalu, je to hodně písničková hudba. Ovšem i tady se snažíme míchat žánry, každá píseň je jiná, něco je do rocku, funku, tanga , world music, disco… V podstatě všechny tyhle skladby byly hrány v rámci divadelních her, ze kterého poté vznikly základy naší kapely. Texty jsou hned v několika jazycích, zpíváme francouzsky, anglicky, španělsky, italsky a taky německy. Právě jsme vydali pěti skladbové EP, které jsme si vydali sami. Jsme staří přátelé, kteří se zkrátka baví hudbou. Pro mě osobně je velice zajímavé hrát v několika kapelách různých žánrů. Přináší mi to určitou rovnováhu, která mi umožňuje se jako hudebník neustále zlepšovat.
Clement, náš bubeník, je napak zapojen do fotografického projektu. Musím říct, že na sobě tvrdě pracuje a v budoucnu se od něho můžeme dočkat skutečně velkých věcí. Máte-li chuť, rozhodně navštivte jeho webové stránky www.cmahoudeau.fr a udělejte si sami obrázek o jeho práci. Jules , náš pán kytarista, je web designer a také velký dříč. Je to on, kdo je zodpovědný za webové stránky TOUMAÏ a zajišťuje vše, co se týká komunikace. Celia, náš milovaný hráč na klávesové nástroje, hraje s různými lidmi, ale příliš informací o tom nemám. Jediné, co k němu ještě mohu říci, je to že hodně cestuje a rád poznává nová místa. Posledním do výčtu je pak zpěvák Antoine, který tráví většinu času se svou masérkou, do které vkládá tolik energie, že si mezi jednotlivými koncerty vždycky potřebuje odpočinout. Stručně řečeno, všichni v kapele jsme velmi zaneprázdnění.
Máte nějaké konkrétní vize nebo cíle, kterých byste chtěli během své kariéry dosáhnout?
Naším cílem je zkrátka fungovat jako kapela a pokračovat ve vyjadřování sebe sama, To znamená dělat přesně to, co nás baví a co se nám líbí. To je úplně to nejdůležitější. Hned dalším motivem je hrát před pořádně rozdováděnými davy, potkávat spousty lidí a sdílet s nimi naši radost z hudby. To je vždycky hodně vzrušující. Myslím, že tyhle postupné kroky patří ke každé rockové kapele. My jsme rádi, že ve své jeskyni můžeme kutit nové skladby, pak přichází nahrávací proces a následně hraní koncertů. Pokud naše hudba na lidi zabírá, je to jackpot!
Co si myslíte o evropském a francouzské životním styl ? Jste spokojeni s životem ve vaší zemi?
No, Francie není úplně to nejhorší místo k životu, určitě jsou místa, kde se lidé ani zdaleka nemají tak jako my, i když už i tady je cítit sociální napětí, důsledky recese a vliv extrémistických sil. Jinak já sám se necítím být hrdý na to, že jsem Francouz. Možná jsem pesimista, ale příliš se mi nezamlouvá formování budoucnosti. V hodnotách naší země už dávno nelze spatřit motto: svoboda, rovnost a bratrství. Tohle všechno zkrátka někam zmizelo ve prospěch individualismu a lhostejnosti. Vrcholem všeho jsou potom všechny ty hloupé žvásty, kterými jsme každodenně zasypáváni. To je také důvod, proč nemám vůbec chuť se dívat na televizi.
Fanoušky bude určitě zajímat, jaké jsou vaše nejbližší plány. Připravujete pro ně nějaká překvapení?
Když vám řeknu, co v budoucnu chystáme, už to nebude překvapení, takže si všichni budete muset počkat! Pokud chceme překvapit lidi, myslím, že budeme muset překvapit nejprve sami sebe a udržet tak proce skládání nových věcí stále vzrušujícím. Pracujeme na nových skladbách a postupně se je budeme snažit začleňovat do našeho repertoáru. V současné chvíli je však nemožné říci, kdy přesně to bude.
Máte ještě nějaký vzkaz pro lidi, kteří si přečetli tenhle rozhovor?
Děkuji za možnost představení kapely a našeho alba. Čtenářům RUMzinu a lidem v České republice přejeme jen to dobré! Rozhodně podporujte místní kapely, choďte na koncerty jak jen můžete a především nevěřte všemu, co slyšíte nebo čtete. Rozsekat a vyhodit tu televizi! Naše album lze poslouchat na našich webových stránkách www.toumai-music.net, pošlete nám zprávu, nebo sdílejte hudbu a další věci, které se vám líbí. Doufejme, že si někdy budeme moci zahrát ve vaší zemi. Bavte se a šťastný nový rok!
ALL