Jak přichází nová muzika, sice ji poslechnu, ale nestačím zařadit a hromadí se a tvoří komín(y). Je však dostupnější, o chlup snazší k přehrabávání a třídění. Při jednom z takových úkonů, jsem (znovu)objevil pár titulů, které jsou zaštítěny stejným vydavatelstvím. Přesně se jedná o japonský label Three Plugs. Tento nejen vydává své vlastní tituly, ale současně distribuuje okrajové extrémní žánry. Neváhejte a napište jim : www.threeplugs.com
Plug-001 MOTHRA – Remains of Life (CD, 2002, Three Plugs Records)
Kovy kam se podíváš! Divoká improvizace industriálního rocku. Ovšem ne nějaký bigbítek oživený samplem, nebo pár údery do plíšku. Baskytara těžká jako hrom, živelné bicí, neurvalé kovové perkuse a všudypřítomná elektronika. Bubeník drží osu, basák podporuje a tvrdí muziku, barevné kovy se přesně či náhodně přidávají, efekty a elektronika šílí. Zpěvák mluví a deklamuje. Industriál vyšlechtěný rockem, improvizací, experimentováním. Chvílemi slimácky rozplizlé jindy pelášící jako zajíc. Za zmínku stojí, že všechny píně byly nahrány na koncertech v průběhu roku 2002, jedna dokonce za podpory nekompromisního harsh noise projektu GUILTY CONNECTOR. Zvuk je syrovější, ale naprosto čitelný a velmi poslouchatelný. GODFLESH bez automatu, staří SWANS s větší porcí drzosti. Zkáza a zmar. Obrázky z historie, fotky z koncertů. Zbytky života!
Plug-002 SCRELOMA – Dirt (CD, 2004)
Stará továrna. Larva. Vrakoviště. Brouk. Lebka s prostřeleným čelem. Pokud tohle všechno ve stříbrně-černém ladění má připomínat Špínu, pak o nic více, než než hudba samotná. Precizně nazvučené, uši rvoucí útoky rytmů nejkovovějších elektronických zvuků. Ve volnějších pasážích více vystupují na povrch rytmické figury, kde se hlukové složky jen přelévají, ale při společných nájezdech vše organicky pulzuje. Když o tom přemýšlím, tahle deska mi neasociuje slovo techno. Asi proto, že rytmy nejsou jednoduché, ani překomplikované. Zvukový všehomír zdrsněn jako plech rašplí, ač ta k tomu není určena. V poslední kompozici se ozve rovnější náznak digital hardcore, i s typicky elektronicky zprzněným vokálem, přesto máte pocit jakéhosi industriálního útulna. Vynikající deska!
www.07.upp.so-net.ne.jp/mothra
Plug-003 MOTHRA – Dööm Engine (CD, 2005, Three plugs records)
Jestli na předchozí debutové desce japonských úderníků jsem cítil zbytky a náznaky bigbítu, zde po nich není ani slechu. Muzika to však pořád, ač se mnou budete souhlasit, nebo ne. O tři roky později jsou stále přítomny rytmické elementy, ale jsou více úderné, masivnější, volněji hrané, vsazeny co hlukovějšího celku. Na tom se nemalou měrou podílí intenzivnější elektronika, zahuštěná basa. Zpěvákovo šeptání, křik a jiné hlasové výrazivo, podobně jako basa, má snahu proniknout ven, na což je potřeba hodně energie. Klidné pasáže jsou kombinovány s hutnými. Soupiska souboru nabízí změny ve složení, ale skutečným příchozím je pouze Noz za bicími a kovovým odpadem. Dříve uváděnou Majiko, nahradila Kojima-pro, což je totéž, jen slabikově pozpátku.
Co tedy MOTHRA hraje? Surový, metalově znějící industrial s klidnějšími experimentálními náladami. Pokus o vystižení podstaty jejich muziky je stejně divný jako muzika sama. Vnitřek bookletu s černobílými fotografiemi kapely na pódiu Vám bude dobrým pomocníkem při hledání vlastního názoru. O muzice nepochybujte!
http://www007.upp.so-net.ne.jp/mothra
Plug-004 MOTHRA – There is a Capital under the Sea (CD-R, 2007, Threeplugsrecords)
Vydavatelská činnost labelu pokračuje a v roce 2007 to vypadá na publikování desek v podobě vypalovaných disků. Velmi pěkný titul, vydaný sice jen v omezeném nákladu padesáti kusů (41/50), je umístěn do malé, oboustaranně průhledné DVD krabičky. Ze všech desek kapely Mothra je tato zatím nejdelší, i když jsou vypáleny pouhopouhé dvě skladby. První je cca. 27 minutová, druhá má bezmála minut dvacet, obě jsou záznamy z koncertů.
I přes rozsáhlost hrací doby a intenzivnější zvukovou produkci je slyšet, že hudební podklady byly připraveny a nacvičeny. Nejde tedy o bezhlavou improvizaci čtyř lidí. V sestavě se za kovovým bordelem objevuje Juni-toku, ostatní tři členové si ke svým již známým nástrojům přibrali něco navíc. Basák a bubeník elektroniku a elektrikářka pásky. Když jsem psal o intenzivnější zvukové produkci, měl jsem na mysli více hlukového zabarvení a ještě industriálnější údery. Může to být díky sejmutí nahrávky, i když v takovéto podobě a pro hlučně-industriální kapelu to není vůbec na závadu. Jako posluchač jsem nadmíru spokojen.
Mírná nekvalita zvuku je znát už na počátku druhé skladby, kdy je pouštěna a manipulována hudba (ruská hymna?) z pásky. Poté se nastoupí smršť, ze které umí odečítat jen zkušené ucho a otrlý posluchač. Tento záznam není dobrý. Celek je hodně nabořen a z této skrumáže vystupují na povrch hlavně vyšší tóny činelů, zbytek monoliticky pulsuje. Vypadá to na záznam z videokamery, tedy oficiální bootleg (pirátskou nahrávku). Zvuk se o moc nezlepší ani ve volnějších sekvencích, i když je o chlup snazší rozpoznat kovy nebo třeba baskytaru hrající čisté figury. Dvě fotografie na obalu představují obří továrny. Na jedné rozlehlou montážní halu s pózující skupinkou dělíků, na druhé velká strojovna s třemi sedícími dělníky. Malí človíčkové, které obklopuje, převyšuje a požírá industriál! Osobně to znám velmi dobře nejen z fotografií, jako jsou tyto, ale i z každodenního reálu – životoního, pracovního i kulturního. Pokud jsou Defektro moc mechaničtí a mechanizovaní a Eisenrost příliš precizní a umělecky dotažení, pak MOTHRA je průsečíkem, který vás dozajista naplní.
Plug-005 LINEKRAFT – The Man Who Was Plugged In (CD-R, 2008, ThreePlugRecords)
Dalším titulem japonského vydavatelství je opět nahratelný disk, vypalovák, CD-R. Zdá se, že vícekusové edice jsou pro underground neužitečné. Takto lze lépe a operativně ragovat na počet eventuálních příznivců a zájemců. Disk je znovu vsazen do malé plastové DVD krabky na jejímž čele je přišroubovaný malý plech. Není označeno v kolika kusech byl vydán. Obal, introdukce a název např. první skladby napovídají něco málo o tématickém směrování nahraného hluku. Otázkou zůstává, zda je válečná „image“ pozitivní, či negativní. Hluk je však forma natolik abstraktní, že nám bude postačovat její zevrubný popis a zde navíc nemáme dalších čitelnějších indicií o propagandistických tendencích.
Šest skladeb je souměrně rozprostřeno na plochu 45 minut, tedy celkového času více zabírající jednu stranu devadesátky kazety. Ještě vzpomínám, jak u mých kolegů nahrávačů byly takovéto hrací doby desek ve velké oblibě, Nemuseli řešit dilema co na volný čas dohrát, nebo co naopak vyseknout.
Linekraft je pravděpodobně boční projekt kapely MOTHRA, nebo její následnická podoba. Má několik společných bodů. Destruktivní baskytara a zabíjející porce hlukových a ruchových příměsí. Vše nekompromisně se valící, zvukově obklopující. Rozmazané, zkreslené kovy nejsou přítomny kvůli stavbě rytmů, ale kvůli dalšímu zahušťování zvuku. Nálada je spíše volnější s pomalu vystupujícími erupcemi a měnícími se úrovněmi upomínající škrábající plech, sypající sklo, řezající nože. Je-li tato nahrávka někomu nepříjemná, je mi ho líto. Já si vrním blahem!
RadeK.K