Pokud mě paměť a vyhledávač nešálí, tak o skupině THERAPY? jsme toho zatím na stránkách R.U.M.u příliš nenapsali, a když tak v ruce dřímám jejich nové CD, tak si říkám, že je třeba tuto zdánlivou chybu odčinit. Kdo že jsou vlastně THERAPY? s velice známým otazníkem? Metal / rockovou kapelu tohoto jména založila dvojka ze Severního Irska už v roce 1989. Byli jimi zpěvák a kytarista Andy Cairns a bubeník Fyfe Ewing. Později se k nim přidal baskytarista Michael McKeegan. Ewinga za bicími vystřídal v roce 1996 Graham Hopkins a ke skupině se přidal i violončelista Martin McCarrick. Oba však skupinu opustili v roce 2004 a dnes za bicími sedí Neil Cooper. Hudební kariéru THERAPY? bych rozdělil do tří etap. Ta první gradovala v polovině devadesátých let, kdy Irové vydali legendární album „Troublegum“, které obsahuje spoustu nezapomenutelných hitů jako např. „Nowhere“, „Isolation“, „Trigger Inside“…

Kapela svůj statut potvrdila také následujícím albem „Infernal Love“ a upevnila si tak neotřesitelnou pozici na metalové scéně. Následující období však už patřila k těm méně povedeným. Formace se potýkala s interními problémy a nebylo žádným tajemstvím, že Cairns a spol. dost silně ujížděli na tvrdých drogách. Období „temna“ rozčeřilo až výběrové CD „So Much For The Ten Year Plan – A Retrospective 1990-2000“, uzavírající deset let existence. Když už se zdálo, že THERAPY? nevytvoří už nic „extra“, přichází rok 2003 a s ním skvělá deska „High Anxiety“ (mezitím ještě v roce 2001 vyšla deska „Shameless“). THERAPY? zřejmě nebudou dosahovat popularity jako cca. před třinácti lety, ovšem právě tahle podařená deska přitáhla zpět některé staré fanoušky a ti museli uznat, že nová éra THERAPY? je ještě mnohem rozmanitější, než tomu bylo v minulosti. A právě tímto albem byla nastartována třetí etapa a výsledkem bylo hned další, neméně kvalitní album „Never Apologise Never Explain“, a to i přesto, že zní úplně jinak, než jeho předchůdce a spíše se zaměřuje na pocitovost a zadumanost.

Novinka „One Cure Fits All“ přichází s docela zajímavou kombinací dvou předchozích počinů, z čehož ale vyplívá, že zde zastoupené skladby rozhodně nejsou určeny širokým masám. Na své si přijdou především příznivci kytarové muziky a precizních vokálů. Deska na první poslech není nikterak vábivá, ale jakmile se do ní zaposloucháte, už ji z hlavy nedostanete. Přiznávám se, že jsem tuhle placku poslouchal v jednom hudebním baru a shodli jsme se na tom, že některé melancholické skladby jakoby vypadly z dílny legendárních PYOGENESIS. Především skladba „Deluded Son“ je z hlediska vokálů naprosto úžasná a určitě nebudu za lháře, když prozradím, že to rozhodně není jediná kvalitní píseň. Skvěle sekundují také přímočařejší kousky jako např. „Lose It All“. Jinak převládají přece jen středně rychlé „kytarovky“.

Celá deska se opravdu moc pěkně poslouchá a osobně na ní nenacházím slabého místa. THERAPY? jsou zkrátka opět plni vitality a dle mého soudu jsou jejich ranné nahrávky výrazně překonány těmi současnými. Irové si zkrátka jedou po své lajně a nehledí přitom nalevo ani napravo. Kdo rád poslouchá hudbu v autě, nechť se po této desce rozhodně podívá.

ALL

http://www.therapyquestionmark.co.uk/