Tomáš Procházka alias Tyrael, bývalý člen industrial blackmetalového projektu GORGONEA PRIMA, se na Rumzinu představuje premiérově s projektem THE WANDERING. Jak asi správně tušíte, jedná se zcela o jinou „písničku“, ostatně tento rozhovor mnohé naznačuje. Samozřejmě bylo však nezbytné zastavit se u Tomova předchozího působiště, které je úzce spjato s jeho tehdejším kolegou Karlem Křížem (Hogath), jenž dobrovolně opustil tento svět před necelými dvěma lety…

Tome, asi pro tebe nebude překvapením, když tento rozhovor začneme u tvého působení v kapele GORGONEA PRIMA. Stál jsi u zrodu debutového alba „Black Coal Depression“… Jak ho zpětně hodnotíš? Přece jen, už je to deset let zpět. Jak na toto období vzpomínáš?
Zdravím! Hele, čím jsem starší, tím víc to období pro mě znamená. Hrozně rád na to vzpomínám. Tenkrát mi bylo kolem dvaceti, a bylo to strašně fajn období. Bylo to prostě něco, na čem jsme makali a věřili tomu. Lidi tenkrát chodili na koncerty, kupovali CDčka a trička, vyhráli jsme tenkrát Břitvu a dokonce se s náma chtěli lidi fotit. To nám samozřejmě lechtalo ego. Taky jsme se podle toho i chovali haha.

Co se „Black Coal Depression“ týče, není to tak dávno, co jsem si to pouštěl a furt mě to hrozně baví. Přiznám se, že po těch letech mi některý pasáže přijdou úsměvný, ale mám k tomu pořád silný vztah. Není to tak dávno, co jsem čistě náhodou otevřel nějakou recenzi na českém webzinu a autor té recenze tam zmiňoval jak jediná kapela, která dokázala v ČR profesionálně skloubit metal s elektronikou, tak to byla GORGONEA PRIMA. Kdyby ten autor viděl, jak jsme to tam plácali dohromady na Karlově počítači, tak by asi koukal. Do toho tam tenkrát vešla Karlova máma a sjela ho za to, že nepověsil prádlo haha. Pro mě osobně to bylo asi nejlepší období v mém životě. Nejen kvůli té kapele, ale taky určité mladické naivitě, se kterou jsme si s Karlem razili cestu. Chtěli jsme se nacpat všude, hrát všude a všechny oslnit. Ničeho jsme se nebáli a díky tomu asi i hodně dostali. Dneska už je to dost jiný. Nějaký: „Hele kašlem na to, vždyť to nikdo nezajímá…“, to pro nás tenkrát vůbec neexistovalo. A teď, v mých třiceti, pro mě neexistuje nic jiného než pochyby a nejistota. Člověk tak jde s věkem z extrému do extrému.

Dlouho dobu o tobě nebylo slyšet. Čemu ses po celou dobu věnoval? Stále jsi sledoval, co se v hudebních kruzích děje?
Je to sedm let od poslední nahrávky THE WANDERING, to je pravda. Tenkrát mě hodně bavilo vrstvit kytary a přehánět to s delayem a reverbem. Hodně mě v tomhle ovlivnila první nahrávka kapely ROSETTA – The Galilean Satellites. Zkoušel jsem pak najít lidi pro novou kapelu, ale nebylo to úplně ono. Všechno to pro mě tak nějak postrádalo smysl. Chtěl jsem to úplně zabalit. Nakonec jsem se přestěhoval do Norska za studiem s tím, že kytaru pověsím na hřebík a budu se věnovat čistě vědě. To mi vydrželo asi měsíc, takže po měsíci v Norsku jsem si pořídil kytaru a začal úplně od začátku. Neměl jsem sebou téměř nic na nahrávání a už vůbec jsem neměl peníze, abych si něco koupil. Postupně jsem si však pořídil nějaký vybavení a začal si ve volném čase drnkat a nahrávat nápady. Když trošku přetočím do přítomnosti, momentálně žiju druhým rokem v Dánsku, hudebního vybavení mám tunu, hlavně tedy kytar, ale nápadů furt stejně.

Já se hlavně musel pořádně naučit, jak skládat hudbu. Úplně jsem z toho vypadl a přišlo mi, že všechno co jsem nahrál po „The Forest In Your Name“ stálo za prd. Jako kdybych úplně ztratil nějakou schopnost si nezávazně hrát a nechat se řídit nějakým vnitřním pocitem. Nesoudit, jen to ze sebe nechat plynout. Všechno to najednou bylo o tom, že to musí znít takhle a takhle. Měl jsem na sebe asi tehdy strašně přehnaný požadavky. Hlavně během těch čtyřech let v Norsku. Hodně jsem tím trpěl a taky se ze mě tenkrát stal pěkný neurotik. Celkově se na ty čtyři roky koukám jako na dobu naprostého vnitřního ztracení. Na druhou stranu mi to ale zase hodně dalo.

Co se hudebních kruhů týče, přiznám se, že českou scénu jsem tenkrát přestal sledovat úplně. Já ji vlastně nikdy moc nesledoval, protože mě na ní nikdy nic nebavilo, až na několik výjimek. Neříkám, že by ty kapely byly špatný, spíš mě málokdy něco oslovilo. Já jsem celkově taková hudební konzerva a nejradši bych sjížděl pět stejných kapel neustále dokola. To až posledních pár let jsem začal vyhledávat novou hudbu, především mimo metal.

Následovník „Brownfields“ už Hogath (Karel Kříž) vytvořil bez tebe, s novým parťákem. Proč jste se tehdy vlastně rozešli? Jak se ti nahrávka líbí/nelíbí?
„Brownfields“ obsahuje dvě skladby, které existovaly už když jsem byl členem, mě ale nikdy moc nebraly, což bylo tehdy předmětem velkých sporů. Celkově se mi nelíbilo, že jsme začali uhýbat od black metalu a stával se z nás spíš jakýsi electro metal, kterého je u nás mraky. Karlovi se zas nelíbilo, že jsem se choval jako kokot, což je naprosto pochopitelné. Karel byl schopný složit naprosto dokonalé věci, ale taky naprosté kraviny. Nic mezi tím. Já jsem dost často filtroval ty kraviny, jenže to se Karlovi nelíbilo a do krve se se mnou hádal, co je a není dobré. Já jsem pak na to začal kašlat a poslední kapka byla, když jsme kvůli mě museli zrušit koncert na Slovensku. Rozešli jsme se tak ve zlém a asi dva roky spolu nepromluvili. Zpětně se na to koukám jako na strašnou škodu.

Pak jsme spolu byli jednou za čas v kontaktu, ale furt to bylo jako když se dva rozvedou a neustále se snaží tomu druhému ukázat, jak je jejich život po rozvodu naprosto dokonalý. Naposled jsem ho tak viděl pozdě večer, když se u mě stavil pro nějaký merch, co jsem u sebe měl. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že pak už uvidím jen jeho náhrobní kámen. „Brownfields“ je krásná ukázka toho, co jsem myslel, když jsem řekl, že Karel skládal jen geniální věci, nebo naprostý kýč. Jsou tam pasáže, které mě fakt berou, ale pak i takové, co mě k smrti nudí. Tu desku však vidím asi trochu jinak něž běžný posluchač. Je to díky tomu, že jsem ho znal a promítá se mi to do jeho textů a hudby celkově.

Karlův odchod zasáhl všechny, co ho znali, pochopitelně včetně mě. Jak jsi ty sám prožíval ono období, když ses o tom všem dozvěděl? Co pro tebe spolupráce s Karlem znamenala?
Nechtěl jsem tomu vůbec věřit, když jsem se to dozvěděl. Byl jsem zrovna s přítelkyní v Amsterdamu a nenesl jsem to dobře. Posledních pár let jsme si nebyli blízcí, ale to, že bych mu hrozně rád poděkoval za to, co jsme spolu prožili, jsem si bohužel uvědomil až potom. Cítím se opuštěný a myslím na něj docela často, hlavně ve spojitosti s hudbou. I jeho obrazy mě bavily. Neustále jsem ho přemlouval, ať víc maluje, ale on se radši věnoval Photoshopu, protože by si zasral barvama celý byt. Někoho takhle ztratit, to je prostě jak černá díra, kterou už člověk ničím nevyplní. Neustále si ji nese sebou. Skladba „Hold“ je mimochodem myšlená jako hold právě Karlovi.

Má tvůj současný projekt THE WANDERING nějakou spojitost s tím, co se v nedávné době odehrálo? Ptám se hlavně z toho důvodu, že hudba na desce „Zlatodějství“ je ve srovnání s GORGONEA PRIMA úplně jinde.
Spojitost ani úplně ne. Jak už jsem řekl, skladba „Hold“ je spojená s Karlem a když jsem pak požádal kamarádku o logo pro „The Wandering“, vysloveně jsem chtěl, aby spodní část toho klíče vypadala jako dvě písmena K, což se jí povedlo dokonale. Díky Áňo.

Hudebně je to určitě jinde, ale to už byla i ta první deska. Když jsme založili GORGONEA PRIMA, tak jsme vlastně jen nevědomky navázali na to, co tenkrát bylo REALM OF ALGOL, akorát jsme do toho mixovali techno. Maestus byl na nás pak pěkně nasraný. Karel už v době „Black Coal Depression“ neposlouchal metal, byl hodně do HIM a furt jsme poslouchali ALIEN VAMPIRES, což je takový strašně ujetý EDM? Asi EBM, já už se v tom hovno vyznám. Tím je taky inspirována třeba skladba „Blast Furnace“ na „„Black Coal Depression“. Já byl tenkrát hodně do black metalu, bavili mě EMPEROR, DARKSPACE, ale do toho jsem měl hroznou fascinaci třeba LIMP BIZKIT a Wesem Borlandem. „Zlatodějství“ je inspirováno úplně odlišnou hudbou, kterou jsem začal poslouchat až v Norsku, když už jsem s GORGONEA PRIMA neměl nic společného.

OK. Jak se tedy rodil materiál na album? Pracoval jsi postupně, bez nějakých záměrů, nebo jsi naopak měl v hlavě určité žánrové zacílení? Celkově mě tedy zajímá, kterak jsi k takto progresivní formě metalu dospěl? Přiznám se, toto jsem úplně nečekal.
Materiál se rodil postupně mezi roky 2018 a 2020. Skládání hudby je strašně divný koníček, protože i když zrovna pracuješ na něčem, co se ti vůbec nelíbí, musíš to prostě dokončit. Většinou toho pak mám plný kýbl a nechci to vůbec slyšet. Nechám to pak nějakou dobu ležet, no a buďto zapomenu, nebo se mi to připomene. Někde jsem viděl rozhovor se Stephenem Kingem, který v něm řekl něco na způsob- “Do not write down ideas, good ideas stick.” Já to mám podobně. Buďto tu skladbu komplet zapomenu, nebo se mi to v pravidelných intervalech připomene, což mi dodá sebevědomí, že zrovna na téhle skladbě něco bude.

Já chtěl vždycky dát dohromady ještě jedno album, ale furt jsem si tím nebyl jistý. Až když jsem tu měl kamaráda a pouštěl mu jednu skladbu za druhou, tak mi vlastně došlo, že s trochou úsilí jsem schopný dát dohromady materiál, se kterým jsem spokojený, což mě nakoplo k tomu, abych se to pokusil všechno dotáhnout. Žánrové zacílení jsem žádné neměl, akorát jsem věděl, že chci kombinovat podlazený kytary jakožto něco moderního s mellotronem, což je legendární nástroj, který používali už třeba THE BEATLES, OASIS, ale taky PORCUPINE TREE a samozřejmě OPETH.

Jak se v čase vyvíjel tvůj hudební vkus? Dokázal bys toto nějakým způsobem definovat?
Tak začal jsem asi jako každý v mém věku s LIMP BIZKIT a LINKIN PARK, no a pak jsem se dostal přes SLIPKNOT až ke CANNIBAL CORPSE, CRADLE OF FILTH, VADER, ANOREXIA NERVOSA a tak dále. Doteď mám ohromný respekt k EMPEROR. Když jsem je slyšel poprvé, tak mi to přišlo jako naprostý chaos, který však podléhá nějakému řádu, který jsem nebyl schopný pobrat.

Hodně mě pak poznamenal Maestus z REALM OF ALGOL, který mi ukázal DARKSPACE, VINTERRIKET, „Filosofem“ od BURZUM, „Konstelacja Lodu“ od polské ARKONY, LUNAR AURORA – Zyklus nebo třeba DRUDKH a jejich „Autumn Aura“. To pro mě byla nová dimenze black metalu. Bylo to všechno temný a strašně atmosférický. Chtěl jsem, aby se GORGONEA PRIMA ubírala stejným směrem. Pak jsem objevil PAYSAGE D’HIVER a naprosto jsem propadl věcem, které ve mě svou atmosférou otevíraly nový svět. To samé se mnou dělal post-rock. Kapely ROSETTA, THIS WILL DESTROY YOU nebo album „()“ od SIGUR RÓS a další. Tím je myslím hodně inspirováno první album THE WANDERING – The Forest in Your Name.

Poslední a pro „Zlatodějství“ hodně relevantní zlom bylo, když jsem objevil OPETH a ANEKDOTEN. To mi otevřelo dveře do progresivnější hudby, i když je pravda, že já vyloženě prog jako třeba DREAM THEATER nebo KING CRIMSON vůbec neposlouchám. Postrádám v tom tu atmosféru. Za zmínku pak určitě stojí Jeff Buckley a jeho album „Grace“, TALK TALK s albem „Laughing Stock, Birds and Buildings“ a hlavně… hlavně GENESIS – Nursery Cryme! Celkově mám rád hudbu, která je buďto strašně nasraná, nebo melancholická, až smutná. A úplně nejlíp, když si tě hudba dokáže mezi těmito emocemi přehazovat jako míč. To je pak jak droga.

Hudba mi přijde hodně scénická, jako kdyby vznikla k nějakému filmovému snímku. Navíc jsi nepoužil žádné vokály. Není to přece jen trochu škoda? Přijde mi, že např. ve skladbě „Tmářství“ by se zpěv docela dobře hodil.
„Tmářství“ je taková černá ovce na tom albu, už jen díky tomu, že je ve standardním ladění. Určitě by si však vokály zasloužila. Já úplně nevím, na koho bych se s prosbou o vokály obrátil. Můj největší problém je, že se neustále pohybuju mezi „udělej si vše sám“ a „pozvi další lidi”“ a vždycky, když se snažím někoho najít, tak to končí nezdarem. To samé jsem měl s vydáním alba. Jedna moje část to chce narvat všem do pusy a ta druhá se za to album strašně stydí a bere ho spíš jako takovou osobní zpověď. Člověk asi potřebuje obojí. Umělec musí být podle mě schopný ponořit se hluboko do sebe, aby přinesl na světlo to symbolické zlato a předal ho egu, které ho pak zhodnotí a postará se o to, že o něm lidi vědí. Obojí chce být uspokojeno.

Jsem v tomhle hodně inspirovaný projekty jako THY CATAFALQUE či PAYSAGE D’HIVER. Fascinuje mě, že jsou lidi, kteří jsou schopni všechno režírovat sami. Já to asi bohužel nedokážu na tak vysoké úrovni. Osobně jsem se ale zařekl, že na příštím albu bych rád hosty. Ať už jsou to vokály, basa či bicí. Pro mě je nejdůležitější, že v tom cítím, co v tom cítit potřebuju. Běhá mi z té hudby mráz po zádech, jsem schopný se při poslechu víc ponořit do sebe a třeba i uronit nějakou tu slzu. To je pro mě rozhodující faktor.

Album je tvořeno šesticí instrumentálních kompozic, řekněme atmosférických a naléhavě laděných. Z názvů skladeb lze předpokládat, že „Zlatodějství“ je album koncepční, potažmo „příběhové“. Prosím, představ nám jeho stěžejní myšlenku.
„Zlatodějství“ by se asi dalo nazvat koncepčním albem. Nejedná se o nic jiného, než o poznání sebe sama. O tom, co člověk může objevit, pokud se přestane soustředit na svět kolem sebe a začne vnímat svět uvnitř. To je to pomyslné zlato, které člověk může „dělat”, když začne naslouchat. „Zlatodějství“ jako slovo pak není nic jiného, než výraz pro alchymii, která se jako věda snažila o tvorbu zlata. Zajímavé však je, že její principy daly základ modernímu chápání lidského nevědomí a zrovna takový C. G. Jung z alchymie a gnosticismu hodně těžil. Zrovna jsem od něj četl jednu knihu, kde slovo “Zlatodějství” bylo použito a všechno to ve mě kliklo. Najednou mi to všechno dávalo smysl. Jednotlivé skladby jsou tak části, které dohromady dávají to hlavní a jediné, s čím jsem se na cestě sám sebou potkal. Myslím, že když se na ten list skladeb podíváš pořádně, tak to tam určitě najdeš.

Je „Zlatodějství“ čistě tvojí prací, nebo jsi s někým spolupracoval? Byli v plánu nějací hosté? 
Pomohl mi můj kamarád Chris z Flying Islands, který je asi jediný člověk, se který jsem ochotný dělat momentálně hudbu. Je hodně rytmicky založený, což mě třeba chybí. Chris je však časově dost vytížený, takže spíš než že bychom dělali hudbu spolu, jednou za čas ho pozvu na poslech nejnovějšího materiálu a on mi zcela upřímně řekne, co si o tom myslí. Chtěl jsem, aby mi nahrál bicí, ale nakonec z toho z časových důvodu sešlo. Hodně mi taky pomáhá přítelkyně, která sice podobnou hudbu vůbec neposlouchá, ale postupem času jsem se naučil dát na její názor. Občas mi tak vleze do studia a řekne mi, že to na čem zrovna dělám se jí strašně líbí a ať pokračuju.

Máš s THE WANDERING nějakou ambici spojenou s vydáním fyzického nosiče, dalším promem atd.?
Album určitě propaguju, ale na fyzické nosiče momentálně nemyslím. Možná s příští deskou, jestli nějaká bude. Víš co říká Mikael z OPETH: „Každá deska se musí psát, jako kdyby byla poslední.“ Momentálně ani nevím, jestli by o ně měl někdo zájem. Vždycky mě fascinovaly takový ty malý edice, který jsou zapečetěný voskem a obsahují něco osobního. Maestus měl CD NEGURA BUNGET s nějakou takovou větývkou z hrobu jednoho z bývalých členů nebo tak něco. Pokud bych tak dělal fyzické nosiče, bylo by to v podobném duchu. Ručně bych to poskládal, třeba i podepsal, zapečetil a poslal. Taková ta klasika, že to pošleš do tiskárny, objednáš si 500 kusů a doufáš, že se jich alespoň 50 prodá, to mi přijde strašně sterilní pro takhle osobní hudbu.

Sleduješ stále dění v metalovém undergroundu? Prozraď kupříkladu své současné oblíbence?
Co se český scény týče, tak to vůbec. Nedávno jsem si vzpomněl na ESAZLESA, nicméně jejich nový album mě, přiznám se, moc neoslovuje. Strašně mě baví jejich videoklip „Průměrný děti historie“. Vždycky mě brali slovenští ALGOR. To je jedna z mála CS kapel, který fakt žeru společně s LVMEN. A pak samozřejmě REALM OF ALGOL! Budeš se možná divit, ale já mám docela rád starý COCOTTE MINUTE. Mají super texty. Občas si pustím Indy a Wich, když mi chybí čeština. Jo a musím si konečně pustit poslední INFERNO. Prý je to dobrý.

Co se světový scény týče, není to tak dávno, co mě oslovili THE GREAT OLD ONES a nový album od ABIGAIL WILLIAMS – Walk Beyond the Dark je taky top. Zajímavý mi pak přišli třeba HAVUKRUUNU, MARRASMIELI, furt mě baví ODIUM a jejich „The Sad Realm of the Stars“, dost mě překvapilo, že teď hrají naživo a zní to super. Hlavně se teď těším na nový PAYSAGE D’HIVER – Im Wald.

Rozhovor realizujeme v době, kdy Evropu (a vlastně nejen Evropu) válcuje koronovirová pandemie, dá se říct, že svět je nyní pořádně naruby. Jak toto období prožíváš? Kříží ti tato situace plány spojené s propagací „Zlatodějství“?
Asi jako každý sedím doma na zadku a čekám. Naštěstí mám zaměstnání, který můžu dělat z domova, takže mě to úplně nezasáhlo, ale mám pocit, že výplet mojí kancelářský židle už mám pomalu vytlačený na prdeli. Je mi líto lidí, kteří se díky tomu dostali do finančních problémů a jejich byznys momentálně jen krvácí. Musí to být hrozné. Řešení však bohužel neznám, a těm, co by ho znát měli, v této situaci nezávidím. Jinak plány s propagací mi to nekříží, hlavně díky tomu, že se vše odehrává elektronicky. Zrovna nedávno jsem četl knížku od Tomáše Sedláčka, kde popisuje, jak se lidstvo nedokáže dostat na vyšší úroveň civilizace, aniž by mezitím bylo období chaosu. Možná právě proto se u nás říká „nebe, peklo, ráj”? Pevně doufám, že se tak stane a svět po pandemii bude lepší, než svět před pandemií. Co přesně znamená „lepší”, to už asi záleží na tom, co si z toho všichni odneseme.

Jak myslíš, že se celá tato záležitost dotkne metalové scény? Zkus si trochu zavěštit…
Tak já doufám, že lidi začnou chodit víc na koncerty. Sám to na sobě občas cítím. Nedávno jsem se byl podívat na THE OCEAN tady v Kodani. Jak jsem tam tak stál, tak jsem si říkal, že by bylo fajn sedět doma na gauči, pít čaj a číst si. Teď si říkám přesný opak. Teď bych šel snad i na nějakou zhovadilost. Jen se obávám, že kvůli tomu zruší Copenhell 2020, na který jsem se fakt těšil. Letošní složení kapel je naprosto luxusní. I MEAN, OPETH a EMPEROR… Profesionálním muzikantům úplně nezávidím, nicméně na druhou stranu si říkám, že pokud někdo ví, jak přežít měsíc o okurce a kostce másla, tak to v dnešní době jsou právě muzikanti.

Jaké jsou tvé další hudební plány? Budeš se dále věnovat pouze THE WANDERING, nebo bys třeba i vzal „lano“ od nějaké kapely?
Asi si od toho dám malou pauzu a budu se věnovat hlavně knihám. Mám předsevzetí, že jich přečtu 100 a momentálně jsem tuším u 72. Rád bych se pak pořádně naučil německy, ale furt se k tomu nejsem schopný dokopat. Já se z THE WANDERING zase ozvu, až přijde něco, co mě bude nutit vyjádřit se hudebně. Co se jiných kapel týče, určitě bych si rád s někým zahrál, ale musí to být hudba, která pro mě má smysl. U toho to většinou ztroskotá. Já tu v Kodani i s jednou hrál, ale vzdal jsem to, protože jsem v tý časový investici neviděl úplně smysl. Byl to takový hrozný chlív a na to já jsem moc citlivka. Pak jsem jednou hrál s takovou popovkou a to mě bavilo víc, ale nikam to nevedlo.

Díky moc za rozhovor, pokud máš nějaké důležité info, určitě je zde pro něj prostor.
Měj se pěkně, dávej na sebe v této divoké době pozor a díky za prostor. Čtenářům děkuju. Pokud byste mě snad chtěli podpořit, tak si hlavně „Zlatodějství“ nekupujte, radši mi napište, jak na vás působí a co ve vás evokuje, ať už přes Facebook: https://www.facebook.com/theforestinyourname, nebo přes Bandcamp: https://thewanderingcze.bandcamp.com/album/zlatod-jstv

ALL