Francouzská scéna je na talenty nesmírně bohatá, a tak se opětovně podíváme do země galského kohouta, přesněji do města Lille, ve kterém působí ryze instrumentální doom-sludge metalová skvadra s bizarním názvem THE LUMBERJACK FEEDBACK. Pětice hudebníků, kde najdeme kupodivu dva bubeníky, se může v současné době dozajista čepýřit, neboť debutová dlouhohrající deska „Blackned Visions“ přináší skutečně nevšední zážitek, jenž je umocněn neuvěřitelně skličující atmosférou. Do světa „černých vizí“ jsem zamířil s basákem Sébastienem Tarridecem a jsem tomu nesmírně rád. THE LUMBERJACK FEEDBACK si tiž nakládám do přehrávače s velkou pravidelností…
Vsadil bych se, že tento rozhovor bude pro vás úplně tím prvním pro české médium a mně osobně je jasné, že příliš posluchačů vás tady znát nebude. Mohl bys tedy malinko ozřejmit vaše začátky? Samozřejmě i ten název kapely je poněkud nestandardní. Jak jste se k němu dopracovali?
THE LUMBERJACK FEEDBACK začali jako čistě stoner rocková kapela, někdy kolem roku 2008. Hned od samých začátků jsme hráli hodně hlasitě a hutně, a především pouze instrumentálně. Samotný název pak vznikl na základě jedné diskuze, kterou jsem vedl s naším učitelem angličtiny. Tehdy bylo docela problematické mu vysvětlit, jak naše hudba zní, takže jsem mu to popsal jako „něco hutného a hodně hlasitého, jako zvuk pily nějakého dřevorubce v temném a deštivém lese.“ O názvu tedy bylo rozhodnuto v podstatě úplnou náhodou.
Opravdu hodně mě zajímá, kterak se kapela vašeho formátu dostane na žánrovou (případně i pocitovou) linii, na které se nyní nacházíte. Dovedla vás k současnému vyznění např. starší tvorba? Diskografie THE LUMBERJACK FEEDBACK není úplně prázdná, nicméně je zřejmé, že na dlouhohrající počin jste nikterak nespěchali.
Musím říct, že my všichni jsme na podobě vyznění opravdu tvrdě pracovali. Někteří z nás jsou svým způsobem perfekcionalisté. Jednoduše se z nás při práci stávají zrůdy (smích). Zároveň však necháváme všechno jen na nás samotných a na našich nahrávkách si opravdu zakládáme, vždycky toužíme po tom, aby konkrétní skladba mohla být považována za umělecké dílo. I z toho důvodu nám vždycky trvá, než dáme dohromady komplet pro dlouhohrající desku. Od roku 2008 jsme uvolnili DIY demo, EP „Hand Of Glory“, splitko s kapelou WE ALL DIE (LAUGHING), digital live EP „Noise Of Church“. A poslední nahrávkou je tedy dlouhohrající album, které vyšlo jak ve formě digipacku, tak na vinylu.
Dalšími symboly vaší tvorby jsou určitě dva hráči na bicí nástroje a naproti tomu hudba bez vokálů. K tomu jste se dostali jak? Hned od prvopočátku jste byli přesvědčeni, že vaše hudba bude pouze instrumentálního charakteru?
Od roku 2012 se k nám přidal můj bratr Nicolas, který s námi pořídil většinu nahrávek. Když potom ale odešel, okamžitě jsme začali pracovat s novým bubeníkem. Za nějakou dobu se ale Nicolas rozhodl pro návrat a před námi stála těžká volba. Naštěstí naše touha po experimentech je nekonečná, a tak jsme se rozhodli, že to zkusíme hned se dvěma bubeníky. Z hlediska spolupráce je to opravdu hodně zajímavá zkušenost. Co se týče čistě instrumentálního vyjádření, tak to vzešlo hned na samém počátku fungování kapely, neboť bylo hned jasné, že chceme pracovat s dlouhými skladbami. Bylo doslova fascinující, jak nám vše do sebe najednou začalo samo zapadat. Následně nám ale došlo, že do nastavených kolejí bychom dokázali zpěváka zapojit jen těžko. Sice se to může zdát jako klišé, které se pro tento druh hudby používá, ale naším cílem bylo už od začátku na prvním místě budování vlastního zvuku. Instrumentální hudba klade určitě větší nároky na posluchače, to je pravda. Nad druhou stranu je zde prostor pro široký rozsah výkladu. Prostě jednoduše proto, že hudbu nedoprovází žádný vypravěč.
„Blackened Visions“ je název aktuálního alba a zdá se, že se k němu pojí nějaký příběh. Patrné je to i z klipu k titulní skladbě, kde se objevuje šíleně vypadající persona, již lze ovšem vidět i na obalu desky. Pojednává koncept výhradně o soudech této tajemné postavy? Skoro bych řekl, že ten člověk vypadá jako Rob Zombie (smích).
Album žádný globální námět nemá. Jedná se spíše o šest rozličných krátkých filmů, šestici různých příběhů. Na obálce alba je tajemný Caracter, který je pak také ústřední postavou klipu „Blackened Visions“. Tenhle člověk je takovým druhem alchymisty a zároveň i bláznem, pátrajícím a toužícím po nesmrtelnosti. V tomto ohledu kráčí grafika v jedné linii s videem a celkově tak podtrhuje vize celé naší kapely. Třeba já jsem měl na starosti veškeré kresby od samých začátků a obal k desce „Blackened Visions“ vzešel hned z několika fotografií, které jsme odebrali z předprodukce videozáznamu. To se stalo vlastně docela dlouho předtím, než jsme začali pracovat na té finální kresbě.
Co název „Blackned Vision“ vlastně vyjadřuje? Má pojmenování alba nějaký hlubší význam? Nějakou zásadní vizi?
„Black Visions“ byl vlastně jediný směr, na který jsme se zaměřili hned na začátku procesu skládání. Naší vizí bylo stvořit něco opravdu temného, ale na tom úplném počátku jsme ještě neměli pro naši kolekci žádné pojmenování. Pak se z toho ale nějakým způsobem zrodilo „Blackned Vision“. Pamatuji si, že když jsme měli všechny skladby pohromadě, dolaďovali jsme v našem studiu ještě další vychytávání detailů, různé ruchy atd. Zkrátka jsme se snažili dostat do hudby několik dalších opatření, která zintenzivnila účinnost skladeb. Můžeme to nazvat něco jako nalezení dokonalé rovnováhy mezi citem a energií.
Kterak ve vašem případě vpadá proces skládání? Psali jste skladby jednu podruhé, kupili jednotlivé nápady dlouhodobě, anebo jste dali všechno dohromady najednou?
Jak jsem už vysvětlil v předchozí otázce. Naše hudba vychází z intenzivního zkoušení, hezky společně a v jedné místnosti. Žádná zvláštní domácí dema, nebo něco podobného. Některé písně byly napsány způsobem, jakým dříve postupovala většina kapel. Třeba skladba „ImereMortal“ je takovým pěkným příkladem. Navíc byla v podstatě stvořena za jeden večer. Co se týče skládání věcí pro desku, tak většina skladeb byla připravena nějakou dobu, většinu jsme jich hráli i na koncertech. Pro plnohodnotnou nahrávku jsme pak ještě něco málo přidali, ale aby byl pocit ze zvuku homogenní, museli jsme na kompletu ještě nějaký čas pracovat. Vlastně šlo o to, aby všechny stopy byly vzájemně propojeny a dohromady fungovaly.
O klipu ke skladbě „Blackned Vision“ jsme už hovořili. Jedná se de facto o krátký filmový snímek s hudebním podkresem, ovšem vaše předchozí video ke skladbě „A Whisper To The Thunder“ je pravým opakem. Je přesně nová forma klipového ztvárnění něco, co vám je přece jen bližší? Udělali jste tuto změnu např. proto, že s tím předchozím jste nebyli zcela spokojeni?
Naše předchozí video bylo více o „živém hraní“. Byl to náš první klip, a protože jsme chtěli ukázat kapelu ve své nejčistější podobě, rozhodli jsme se takto. Tehdy nás až tolik lidí neznalo, takže ta forma vlastně sloužila k jakémusi představení nás všech. Co se týče videa „Blackned Vision“, tak i tady jsme pracovali se stejným režisérem, protože k němu máme plnou důvěru. On prostě ví, jak mají věci fungovat a co přesně chceme naší hudbou vyjádřit. Aby byla zachována návaznost k albu, chtěli jsme vytvořit němý film, který se odehrává v lese! Myslím, že se to povedlo.
Vaše hudba je plná hororových motivů, tmavých elementů, někdy skoro až okultních. Máš k těmto záležitostem nějaký vztah?
Hudba je náš rituál! Louuuud a catartic ritual. Přijďte s námi žít!
Od svých prvopočátků patříte pod label Kaotoxin Records, který vám rovněž vydal i aktuální nahrávku. Jak vzájemnou spolupráci hodnotíš?
Kaotoxin sídlí v našem rodném městě, takže je pro nás klidné a snadné s firmou spolupracovat. Celé se to zrodilo někdy před čtyřmi lety. Lídr Nico Kaotoxin už tehdy patřil k hudebním aktivistům, pořádal své festivaly (GrimdFest Kaotoxin fest), ale tehdy jeho label teprve začínal. On sám se byl několikrát podívat na našich koncertech, kde jsme se také hned několikrát sešli. Když potom slyšel naše nově nahrané EP „Hand Of Glory“, neváhal ani vteřinu. Prostě řekl jen: „Jdeme na to, kluci!“ EP vydal, totéž další CD split, a jak je vidět, tak náš společný příběh pokračuje dál. Nico je opravdu neskutečný hudební fanatik!
Co to obnáší, mít metalovou kapelu ve Francii? Jakou pozici ve vaší zemi metalová hudba má? Obecně se ví, že je u vás spousta skvělých blackmetalových kapel, ale co ostatní žánry? Sleduješ dění na domácí scéně v komplexním měřítku?
Je tu opravdu spousta dobrých kapel, ale protože metal není ani zdaleka mainstreamový žánr, nikdo si nepotřebuje ani říkat, že by se někam chtěl tlačit (pokud tedy nejsi kopírka BON JOVI). Naopak všechny žánry metalové scény jsou tiše přítomny a myslím, že to dobře funguje. Je tu opravdu celá řada „válečných mašin“, napadají mě třeba GOJIRA, LOUDBLAST, DAGOBA a tuny dalších zajímavých kapel. Jak jsi zmínil, velmi dobře se tu nyní daří i black metalu (BLUT AUS NORD, SVART CROWN, ARKHON INFAUSTUS, DEATHSPELL OMEGA… a další. Nicméně ale death metal na tom není o nic hůř, stačí vzpomenout např. AGRESSOR, BENIGHTED. Za pozornost ovšem stojí i bandy doom/sludge/stonerové, zde mohu doporučit především LOVE SEX MACHINE, MONARCH, HANGMAN‘S CHAIR a GLOWSUN.
Vaše hudba mi přijde rozhodně svojská a velice zajímavá, nicméně jsou v ní patrné i vlivy, které jste s určitostí načerpali od jiných formací, což pochopitelně není žádný hřích. Mohl bys tedy představit kapely, jejichž tvorba vás zajímá a ovlivňuje?
Jako kapela posloucháme celou řadu zástupců, jako jsou např. MASTODON, GOJIRA, NEUROSIS, QUEENS OF THE STONE AGE, KICKBACK, BIRDS INROW a další. Já sám dávám přednost WOVENHAND, BEASTMILK, NIN, DEFTONES, THE CURE. Vlastně si teď uvědomuji, že hodně často poslouchám rock. Co se ale metalu týče, tak to své nacházím především u takových těch temnějších kapel, jako jsou THE AMENTA, TERRA TENEBROSA, WILL HAVEN, AmenRa, THE BODY a EYE OF SOLITUDE. Dá se říct, že všechny tyhle kapely na mě mají nějakým způsobem svůj vliv, ovšem pokud bych měl uvést ty, kterými je ovlivněna naše hudba, vybral bych NEUROSIS, SUNo)), PELICAN, a MAYHEM.
ALL