Nejsou ještě úplně známým pojmem, ale co není, může být. THE INHIBITOR pocházejí z Hranic, kombinují ve své tvorbě celou řadu metalových i nemetalových žánrů a v neposlední řadě je zajímá také scéna taneční a industrialní. To vše posluchači najdou na aktuálním počinu „The End Is Hear“, které se zároveň stalo hlavním předmětem tohoto rozhovoru. Na mé otázky odpovídal baskytarista Honza Rössner.
Můžeš na úvod trochu shrnout činnost vaší kapely? Dle infa, které máte na FB, se zdá, že samotný zrod byl svým způsobem pozvolný, možná i neurčitý. Jak se např. vyvíjelo žánrové směřování THE INHIBITOR?
Ahoj, začátek se datuje někde okolo roku 2011, ale z původní sestavy, tehdy „Inhibitor“, jsme zbyli jenom Patrik na sólové kytaře a já na baskytaře. Vydali jsme jednu desku, ale nebylo to to pravé ořechové. Nakonec jsme s Patrikem zůstali jenom jako duo a skládali do šuplíku, ze kterého jsme na desku „The End Is Hear“ umístili jen „Declaring The War“. Zlom přišel v roce 2018, kdy jsme po Markovi na doprovodnou kytaru a Romanovi za bicími mezi sebe přizvali Jardu na post hlavního zpěváka. Tehdy začalo skládání jiným stylem, začali jsme na jednotlivých skladbách pracovat jako jeden tým a stejně tak přišel i ten živelný chtíč hrát muziku, co bude pro začátek bavit alespoň nás. V této sestavě jsme od začátku věděli, že chceme zkoušet jiné varianty než zaběhlé styly, proto skladby směřujeme k elektronické taneční hudbě. A právě tam jsme se našli.
Jak se v čase mění ambice kapely? Jak v tomto ohledu vypadá současnost?
Naše ambice jsou stavět si svou laťku výš a výš. O tom je celá filozofie skrytá za názvem THE INHIBITOR. Inhibitor je látka, co zpomaluje reakci. V přeneseném významu slova si každý z nás staví v sobě nějaký inhibitor, který ho odrazuje od cílů a ambic. Důležité je na sobě pracovat, a to je naším dlouhodobým plánem. Můžeme mluvit o velkých festivalech, zlatých deskách a podobných klišé, nicméně ještě předtím je vhodné si zodpovědět otázku, zda to kapela nevzdá hned na začátku a dokáže na sobě pracovat ve světě, kdy je vše dostupné a není lehké se prosadit.
Nahrávka „The End Is Hear“ je hodně žánrově rozkročená, což čtu jako čistý záměr, neboť prostřednictvím jednoho stylu byste asi nebyli schopni vyjádřit to, co ve skutečnosti vyjádřit chcete. Máte v tomto punktu úplně otevřené hranice, nebo nějaké mantinely přece jen existují?
I když jsme z Hranic, pořádáme koncerty „No Borders“, čili žádné hranice nikam neumisťujeme. ???? Kdybychom se zaměřovali pouze na jeden styl, nebyla by tam asi ta chemie, která je pro muziku důležitá. Vše zakládáme na kombinaci úderných riffů a rytmiky, které nás samotné dokážou rozhýbat. Jinak by to pro nás přeci ani nemělo smysl. Je pravda, co se žánrů týče, je deska T.E.I.H. usazená do více kolejí, ale pořád máme za to, že tam necháváme svůj rukopis, i když se snažíme, aby každý track měl svou tvář.
Metalcore, industrial metal, gothic, thrash metal atd… ale všechno toto zabaleno do spíše „písničkové“ formy, nikoliv rozvlekle kompoziční. Každý song v podstatě obsahuje určitou „gradující pointu“, kterou je posluchač schopen uchovat si v paměti. Je toto i jeden z vašich záměrů? Jak se naopak stavíte k nahrávkám, které v podstatě „nelze naposlouchat“? 🙂
Nechceme hledat v hudbě složitosti, od toho jsou jiní. ???? Hudba je pro nás nejlepší forma odreagování od běžného života, a kdybychom se museli plně koncentrovat na to co hrajeme, neřekl bych, že by to bylo křečovité, ale nebyl by to pro nás z toho ten pravý požitek. Největší odměnou je pak pro nás to, když se u naší hudby dokáží odreagovat i posluchači a nemusí se plně koncentrovat na každý zahraný tón a jen se nechají unášet atmosférou. Nahrávky, co nelze naposlouchat? Řekl bych, že je to skladba od skladby a interpret od interpreta, každopádně, pokud je v tom srdce a rock’n’rollový feeling, tak přece nemůžeme být proti. Rock’n’roll je to, co nás všechny spojuje.????
Zkus nyní album „The End Is Hear“ čtenářům trochu více přiblížit? Jaká cílová skupina posluchačů by podle tvého soudu mohla nahrávku nejvíce ocenit?
Jak už jsme se bavili před chvílí, album je svým způsobem různorodé, pokud se budeme bavit čistě o hudební stránce. Po textové stránce se pohybuje v tématech o převrácených hodnotách dnešního světa a o motivaci na sobě pracovat, abychom na konci svých dnů nelitovali, že jsme život jen přežili a ne řádně prožili. Finální skladba, která není úplně EDM, ale je spíše předána orchestrovým nástrojům – „Confession of The Damned“, je pak inspirována francouzskými existencialisty, zejména Albertem Camusem a novelou „Zeď“, kterou napsal Jean-Paul Sartre. Desku bychom doporučili všem, kteří mají rádi úderný metal, a zároveň se nebojí na chvíli opustit zaběhlé stereotypy. Každý by si o naší tvorbě měl udělat obrázek asi sám, a pak sám rozhodne, zda je to jeho krevní skupina či nikoliv. ????
Když by ses na vaši tvorbu podíval hodně kritickým okem, tak kde spatřuješ její největší rezervy?
Rozhodně málo EDM! (smích) Na desce jdou slyšet prvky spíše house EDM nebo synťáků z 90. let. Do budoucna se chceme pustit do větší zvukové barevnosti, zabrouzdat do dubstepu a dalších elektronických žánrů, nicméně bych neubíral na metalové složce, které je na desce T.E.I.H. požehnaně. Další příležitostí ke zlepšení jsou pro nás celkové atmosféry jednotlivých skladeb. Původní záměr sice byl v některých skladbách dělat kompozici tracků kontrastní, nicméně do budoucna na tomto chceme ještě více zapracovat, aby byly skladby více homogenní a zároveň to neubralo na údernosti a tváři každé ze skladeb. Poslední rezervou, kterou vidíme, je nevyužitá příležitost používat více hlasů ve skladbách. I když s Markem nejsme bůh ví co za zpěváky a nemáme tak dobrý hlas jako Jarda, tak pořád můžeme jeho vokál podpořit častějšími dvoj či trojhlasy.
Jak by podle tvého soudu měla vypadat ideální sebereflexe u lidí, kteří se zabývají komponováním hudby? Jsou např. pro vás nějakým způsobem určující recenze?
Asi nemáme právo někomu kázat, co má dělat, s takovým přístupem se úplně neztotožňujeme. Pokud jde o nás, je pro nás důležitý si při nahrávání říct: „Nepoužil to už někdo?“ Nehrála ten riff už nějaká kapela? Zní to osobitě a není to jen variace na něčí tvorbu? Není to sr*ačka? ???? Pokud si u toho s čistým svědomím dokážeme odpovědět, že ne, a stále jsme se svým výtvorem spokojeni, tak je to znamením toho, že bychom měli v muzice pokračovat. Objektivní recenze bereme jako největší pomoc při kormidlování dalšího směru vývoje kapely. Hodně muzikantů si recenze nebere k srdci, ale pro nás je to právě lakmusový papírek, který nám řekne, jak moc se nám deska povedla či nepovedla a následně, co můžeme vylepšit do budoucna.
Kapely typu té vaší si zpravidla zakládají na dynamice zvuku, jeho modernosti a neuvěřitelné síle. Napadá tě ze současných nahrávek nějaká, která svým zvukovým vyzněním doslova válcuje konkurenci? Je to samozřejmě subjektivní hledisko, ovšem stejně mi to nedá se nezeptat… 🙂
Těch je přece plno a vždy za ní stojí alchymista, co ji míchá a masteruje. ???? Z tvrdých žánrů to je pro mě FIVE FINGER DEATH PUNCH či RAMMSTEIN, i když je poslouchám spíše turisticky. Z nemetalových to jsou například IMAGINE DRAGONS, TWENTY-ONE PILOTS či WOODKID, ale jak říkáš, je to hodně o subjektivním pohledu a každý vidí světovost v něčem jiném. ????
CD jsem od Vás dostal v jednoduché pošetce. Vyšlo rovněž v klasickém CD provedení? Díval jsem se, že je k dispozici na Spotify či Deezeru… Je pro Vás spíše toto ta cesta, kterou se chcete vydat? Vyplatí se dnes ještě investovat peníze do fyzických nosičů, o které pozvolna zájem klesá?
V klasickém CD provedení, pokud se budeme bavit o plastových jewell boxech, k dostání sice není, ale říkali jsme si, že pokud nás někdo bude chtít podpořit zájmem o desku, mělo by CD být něčím unikátní. Zasadili jsme ho proto do papírového pouzdra velikosti o něco menší než DVD obal, ve kterém CD po otevření obalu „stojí“ a přidali i booklet s texty jednotlivých skladeb. O fyzické nosiče sice zájem klesá, ale pořád se najdou tací, co si chtějí z koncertu přinést domů něco na památku. Právě kvůli takovým, i když jich dnes není mnoho, to děláme a stále dělat budeme. Nicméně investice a návratnost je právě to, co většinu kapel odradí. Digitální obchody jsou dnes ovšem nezbytností a v podstatě bez nich kapela v dnešním světě sociálních sítí neexistuje. Proto jsme v tomto ohledu neváhali.
Jak moc složitá je dnes propagace úplně neznámého jména na scéně? Možných nástrojů je celá řada, nicméně posluchači jsou oproti minulosti mnohem více nároční a vybíraví. Mohl bys vyzdvihnout nějaký znak, kterým se právě THE INHIBITOR odlišují od ostatních kapel?
Cesta je dlouhá, trnitá, spletitá a nákladná, nicméně pokud bychom to vzdali hned na začátku, nemělo by s tím cenu ani začínat. ???? Čím se odlišujeme? Nalijeme si čistého vína – každý z kapely má 206 kostí a okolo šesti set svalů, proto se moc od ostatních muzikantů nelišíme. Alespoň tedy po fyziologické stránce, i když nám zatím rohy ani čertovské ocasy nerostou. (smích) Co můžeme nabídnout našim posluchačům je pouze osobitost, upřímnost a rock’n’roll.
Prosadí se nakonec mimořádně kvalitní hudba sama? Anebo v dnešní době už toto absolutně neplatí?
Myslím si, že je to hodně i o marketingu, nicméně pokud se chce interpret prodat, musí mít co nabídnout, a hlavně se i nabízet. Když bude interpret lenivý nebo čekat, až o něj někdo zakopne, nejsou to podle mě dobré vyhlídky na prosazení. Nicméně je až tristní, kteří interpreti patří k nejprodávanějším napříč všemi žánry a přitom je v jejich produkci absolutní absence čehokoliv uměleckého. Ale může to být jen můj subjektivní názor.
Jaké máte plány pro rok 2020?
Během jara se chystáme omezit pořádání akcí a zaměřit se na propagaci desky a natáčení klipů k několika dalším skladbám, aby „Catalyze The Inhibitor“ nebyla na našem YouTube kanálu tak osamocená a následně v průběhu léta a podzimu se vrhneme na koncertování. Na podzim bude několik akcí No Borders, nově jedna etapa i na Slovensku ve spolupráci se Slovak Metal Army a samozřejmě celý rok budeme věnovat čas i přípravám na další desku, kterou bychom s největším štěstím chtěli vypustit v roce 2021.
Děkuji za rozhovor, ať se Vám daří ve všech ohledech!
Já děkuji Tobě a nápodobně, hlavně pevné zdraví, to ostatní si obstarat dokážeme. ????
ALL