V minulém roce se THARAPHITA objevila s novým albem a zároveň také proměněným filozoficko-hudebním směřováním. Pokud byla předchozí tvorba situována do časů středověku, tak aktuální novinka přichází s tváří mnohem časově bližší. THARAPHITA se po vzoru LOITS vzhlédla v opěvování národních tradic válečného rázu. Album přibližuje nekonečnou touhu po estonské samostatnosti, vzdává hold slavným a hrdým estonským válečníkům, jež zaplatili za svou statečnost životem. Téma estonské nezávislosti je pro tamní kapely stále hodně žhavé, přece jen čekání na nezávislost vlastní země trvalo desítky dlouhých let. THARAPHITA si tak vybrala nepřítele a zároveň pozměnila svou hudební produkci téměř k nepoznání. Jediným spojovacím prvkem mezi starou a novou tvorbou je ostrý kytarový zvuk, ale jinak? Pokud jsem v recenzi zmínil, že kapela neinklinuje k black metalu, tak na „Iidsetel Sünkjatel Radadel“ se tato teze otočila takřka o sto osmdesát stupňů. Téměř všechny skladby jsou napěchovány „černotou“ a jakousi útočnou aurou. Houpavých a pomalejších pasáží tu na rozdíl od předchůdce příliš není. Jediné co zůstalo jsou klávesy, které ovšem netvoří tolik stěžejních momentů, jako tomu bylo v minulosti. Jsou pouhým doplňkem rozostřených kytarových sekanic, jež si od přímočarosti odskočí tu a tam k melodické vyhrávce.
Nelze si také nepovšimnout „loitsovského“ rock’n blackového vlivu, jež se v některých skladbách nezakrytě vyskytuje. Tento jev bych však nechtěl nijak zevšeobecnit, spíše se jedná o jakési „nevědomé ovlivnění“ (i když tématicky se také soubor přihlásil k estonskému patriotismu, což může působit jako jednoduché sklouzávání se slavnějšími). Aby album nabralo pravé národnostní grády, vyměnila kapela angličtinu za svou mateřštinu, což je s ohledem na koncept alba vcelku pochopitelné.
I s proměněnou hudební tváří však THARAPHITA dokázala natočit poměrně zajímavou a povedenou desku. Především po zvukové stránce je deska naprosto excelentní. Tím pádem se v jednotlivých skladbách neztrácejí zajímavé instrumentální kulišárny a že jich není zrovna málo. Mezi nejpovedenější skladby bezesporu patří úvodní „Iidsetel Sünkjatel Radadel“, s naléhavou úvodní předehrou. Dále se také povedla útočná „Hullusesse“, připomínající srážku estonských vojsk s Rudou armádou. Nejbarevnější a zároveň také nejpovedenější kompozicí je závěrečná „Radses haardes“, s nesmírně citlivě zařazenou akustickou mezihrou. Zároveň ústřední kytarový riff je jedním slovem parádní, potěšit musí snad každého příznivce melodického metalu. „Iidsetel Sünkjatel Radadel“ je zajímavé a pestré album. Kde se vzalo – tu se vzalo. Nenavazuje na předchozí tvorbu THARAPHITY, vybírá si z ní pouze některé symbolické znaky. Nedá se však říci, že by kapela stála znovu na startovní čáře. Tvoří ji totiž zkušení a ostřílení pardálové, kteří již něco pamatují. Nicméně otázkou zůstává, zdali se THARAPHITA dokáže v následujících letech vytáhnout ještě s reprezentativnější nahrávkou. I druhá recenzovaná kolekce je jednoduše dobrá!
ALL