Když si tak vzpomenu na počátky devadesátých let, na všeobecné metalové nadšení, skoro je mi líto, že tyto časy jsou už naprostou minulostí. Hlad téměř po každé nové kazetě, která se objevila, to už dnes zkrátka mladší ročníky těžko zažijí. Nicméně přerod hudební (metalové) scény byl v následujících letech tak markantní, že některým metalovým legendám zlomil vaz ještě předtím, než „mladá krev“ vůbec uchopila nástroje do rukou. Zaručeně však existují výjimky potvrzující pravidlo a mezi právě tyto exempláře osobně řadím slovenské THALARION. Velmi dobře si pamatuji, kterak jsem si užíval jejich debutové MC album „Towards The Obscure Slumberland“, jenž bylo napěchované ukázkovou death-doomovou porcí, která v té době neměla na Slovensku příliš široké zastoupení.
Velkého uznání si THALARION získali také v zahraničí, předně se jim povedlo vydat dvě kvalitní fošny u dánských Mighty Music, a to je už dosti protřelá firma. Nic však netrvá věčně, změny patří k životu asi jako pivo ke klobáse. Zkrátka THALARION po povedeném albu „Tunes of Despondency“ nejenže změnili label, ale vydali se také poněkud odlišnou stylovou pěšinou. Kapela se překvapivě zbavila kláves a z death-doom metalových počátků se přetransformovala v ryze death metalové těleso, kterému není zatěžko vytasit se s povedenou melodií, jenž jsou typické především pro švédskou death metalovou školu.
THALARION všechny tyto své chutě skloubili opravdu velmi pečlivě a výsledkem je právě toto album. Je pro mě však velkou záhadou, proč Forensick Music poslali promo na recenzi téměř po třech letech od samotného vydání… Naštěstí ani tato časová prodleva nezanechala na mých uších žádnou újmu, spíše naopak.
THALARION i v čistě death metalové škatulce dokazují, že jsou schopni vytvořit velmi povedené skladby. Ano, drží se sice jedné škatulky, nejsou ničím převratné ani nikterak originální, ovšem s úplnou platností mohu tvrdit, že pokud si budete chtít vychutnat kvalitní a pravověrný death metal, deska „Hellium“ je k tomuto účelu naprosto ideální. THALARION vytvořili velmi půvabné skladby, nabízející posluchači téměř „něžnou“ podobu melodického death metalu. Právě kontrast brutálního vokálu a jemných kytar je velmi příjemným důkazem toho, že THALARION i bez kláves dokáží vymyslet líbivé skladby (a to teď slovo líbivé nemyslím ve smyslu toho, že by měly být podbízivé). Zkrátka album „Hellium“ hraje, šlape a v rámci death metalu se mu nedá vůbec nic vytknout.
ALL