Ruská kapela TARTHARIA se na scéně drží už dlouhých deset let a během té doby vystřídala hned několik žánrových poloh a pokud jsem dostupné prameny dobře prostudoval, tak i sestavy z jednotlivých časů byly poměrně variabilní. Nicméně v posledních měsících se hudební tvář kapely víceméně ustálila a pod tíhou jistoty a nepochybné důvěřy ve vlastní síly, rozhodli se tito aktivisté konečně nastartovat motory na tisíc procent a pečlivá promo kampaň toho budiž maximálním důkazem.
„Bleeding For The Devil“ je v pořadí čtvrté řadové album, a protože mám k dispozici jeho vinylovou verzi, mohu si onen extrémně metalový matroš naládovat do hlavy v té neslovutnější verzi. A když už jsem zmínil slovo „extrémní“, tak v podstatě u tohoto slova bych zůstal i při příležitosti přiblížení žánrové stylistiky. TARTHARIA ve své tvorbě kloubí několik metalových pojetí, přičemž onen základ je tvořen thrashovou agresivitou a neskonale chytlavou porcí deathové melodiky. Takové, kterou známe především od skandinávských veličin.
Naproti tomu však tvorba Rusů, jež podle všeho žijí v současné době ve Finsku, „trpí” i pod nánosy blackmetalových vlivů, o čemž vypovídají nejen vybrané úseky konkrétních skladeb, ale i samotná lyrika. Klíčem k snadnější uchopitelnosti pak jsou i poněkud nečekané výlety do gotických tunelů, a to např. i za asistence ženského vokálu („Bridges Burning Memories”).
Celkově je však album nesmírně intenzivní a komplexní entuziazmus nepřibrzďují ani překvapivě zakomponované experimenty, mezi kterými vynikají především zbloudilé úryvky saxofonu ve skladbě „Never To Late”. Jaký pak rozdíl oproti atmosférické „Satisfactory Suffocation”, jež ve svém ústředí ustupuje thrasové zběsilosti a propůjčuje svoji tvář extravagantněji pojatému zákoutí doom metalu. Ona hlavní melodie je vskutku vynikající, takřka pompézní, jenže než se posluchač stačí z toho všeho probudit, tak z druhé strany zaútočí brutální deathmetalová porce toho nejdrsnějšího střihu. Opravdu zajímavé…
TARTHARIA nikterak neopouštějí tradiční metalové proudy, a přestože na ně nabalují spousty dílčích experimentů, zdaleka nepopírají onen „kovový základ”. Nahrávka je naopak pestrá do konkrétní (dosti citlivě) nastavené míry. S nadsázkou by se dalo říci, že ony softovější experimenty mohou v poklidu skousnout i konzervativnější posluchači, ale i tak je toto tvrzení sázkou do loterie. Každopádně je však materiál „Bleeding For The Devil” cizelérským dílem a jsem si jist, že zaručeně uspokojí většinu příznivců extrémního metalu.
Na starých osvědčených základech, povstala i tato moderna, jejíž přidanou hodnotou je i delikatesní sound. Tady někdo o nahrávce dlouho a dlouho přemýšlel. Členitost skladeb je vypovídající… Barevnost, razance, moderna vs. old school a samozřejmě METAL v první řadě. Zkuste to!
ALL