Polská blackmetalová scéna si s velkou oblibou rochní v naturalismu, nihilistických kličkách a zvráceném humoru (v tomto případě si dovolím odhadovat – hodit brečící dítě do mikrovlnky a zapnout start, to je skutečně impozantní paráda). Nicméně třetí řadovka SZNUR, po stránce image podobná debutové desce souputníků ODRAZA, se vyvedla hodně slušně.
Třeba „Czuję zapach Twojej cipy“ je „romantický“ opus jen co je pravda. Texty ostatně hrají dost podstatnou úlohu a tak není divu, že mistrovi Zer0 je rozumět každé slovo. Na výslovnost si dává pozor, frázuje přesvědčivě a dostatečně zlověstně. To je rozhodně velká přednost, jež SZNUR alespoň částečně odlišuje od velké většiny souborů. Jasně, progresivní lomcovák toto CD nepředstavuje, ovšem je sestaveno naprosto účelně a atraktivně (tady beru na zřetel hlavně to, že nahrávku budou sjíždět hlavně „blackers“).
Žánrově se SZNUR pohybují mezi starou blackmetalovou školou a modernějšími post-blackmetal senzory. Chce-li posluchač poznat hovna, která znamenají svět, není od věci zabydlet se („Dom czlowieka“). Ale nejen o „špíně“ a kytarových riffech je tento zábavný komplet. V centrech většiny skladeb se vždy nachází nějaká ta vkusná melodie severského střihu, což s ohledem na celek skutečně oceňuji. Zajímavých „pokusů“ o něco nestandardního není nikdy dost.
SZNUR nejdou s proudem. A právě z tohoto důvodu jsou pro mě zábavní. Vliv „velkých jmen“ je v jejich tvorbě sice patrný, ovšem mnohem víc procent zabírají nápady z vlastního arzenálu. „Dom czlowieka“ je sice nenápadná kolekce, ovšem nijak si nezadá s produkty mnohem slavnějších souputníků. A protože nejsem zastánce mega dlouhých alb, jsem potěšen i tím, kterak SZNUR dokázali ukočírovat sami sebe. V posledních čtyřech letech je to jejich třetí album, ovšem až „Dom czlowieka“ je tou pověstnou mordou do ksichtu.
Skladby: Czuję zapach Twojej cipy, Popłód, Co się stanie, Jestem Twoim śmieciem, Dom człowieka
Sestava: Zer0 – zpěv; Seth – kytara, baskytara; Psycho – bicí
ALL