Když už se na stránkách R.U.M.u objevila recenze na album od kapely HEIDEN, bylo by celkem nelogické, kdyby se nedostalo také na pozoruhodný projekt SVARDENVYRD, jehož jádro tvoří hudebníci Einskladir (bicí a zároveň zpěv) a Typhon (kytara). Jinak právě Einskladira najdete také v sestavě HEIDEN, o kterých již v úvodu byla řeč. Album dostalo do vínku název „Obyčej slunovratu“ a bylo rozděleno do čtyř skladeb, a to znamená, že každá je věnována jednomu ze čtyř ročních období. SVARDENVYRD tak už díky této myšlence jaksi vybočují „z řady“, a to i přesto, že jejich hudba balancuje na hranici epického black metalu či pagan metalu, a mnozí škarohlídi by mohli kontrovat, že v těchto žánrech bylo řečeno vše podstatné.

Možná ano, ovšem SVARDENVYRD své album postavili vskutku na velmi promyšlených základech, bez nějakých vele instrumentálních výkonů. Nahrávce však nechybí potřebná atmosféra a především upřímnost. Velkou devízou jsou pak podmanivé romantické texty, opěvující krásy každého ročního období, nikoliv však někde v Tramtárii, ale tady v Čechách. Když jsem o celém konceptu alba přemýšlel, tak jsem si hned uvědomil, jak je skvělé, že se nám ta roční období krásně mění a přitom každé je svým způsobem něčím hezké, a jak je vidět, tak také inspirující. Ano, kdyby Einskladir a Typhon vyrůstali třeba v Severní Americe, těžko by mohla tato velmi půvabná nahrávka vzniknout.Pro příklad udávám textovou ukázku skladby „Jarní probuzení“. „…Hejna ptáků se vrací domů, jejich křídla les přikryla, hnízdy obsypou koruny stromů, by zde další rok prožila… Na tváře dýchá mi chladivý vánek, se stébly trávy si bude hrát, zvířatům ukončil i zimní spánek, s příchodem Jara začíná slunce hřát…“ V metalu vskutku netradiční, ale zároveň velice poetické. Opravdu oceňuji, kterak se Einskladir do celého konceptu „položil“ a nebál se pracovat s leckdy celkem netradičními slovy.

Pojďme se ale nyní podívat trošku obšírněji na všechny čtyři skladby. „Jarní probuzení“ začíná kytarovým vybrnkáváním a následnou flétnou, jasně deklarující příchod jara a odchod Paní Zimy. Optimistickou náladu poté vystřídají husté a zároveň oslavné black metalové rify, které skvěle zapadají do Einskladirových slov. Pochvalu tak zaslouží také Typhon, jakožto dvorní kytarový hráč. „Letní žár“ patří k nejtvrdším a zároveň nejrychlejším skladbám. České léto, vedro, že by člověk pošel. Atmosféru ostrých slunečních paprsků vám opět připomenou skvostné kytarové rify. Letní prázdniny však nebývají vždy jen o slunci, ale také o bouřkách. I hromy a blesky tady naprosto nezakrytě najdete a nádherná vybrnkávací část v závěru skladby přináší jistotu, že i bouře jednou odejít musí a vzduch je náhle pročištěn. Naopak melancholickou skladbou je „Žalozpěv podzimu“ a pokud si toto album seženete ještě v tomto období, rozhodně si ji vychutnejte plnými doušky. „Mrazivý polibek Paní Zimy“ je pak vrcholným a zakončujícím dílem. S mrazy a sněhem se opět vrací mystická flétna, aby pozvolna bílá barva nahradila smutnou šeď. Právě poslední kompozice patří dle mého soudu k úplně tomu nejlepšímu, co je zde ke slyšení. „Obyčej slunovratu“ je zkrátka album o jedné myšlence, která je téměř dotažena v dokonalost. Ještě jednou oceňuji celkový koncept a doufám, že i v budoucnu nás SVARDENVYRD potěší podobně kvalitním počinem. I když, teď už čekám v zásadě ještě mnohem víc…

ALL

http://www.naga-productions.com/clanky/kapely/svardenvyrd.html