Přes dvacet let v metalovém undergroundu, to už je skutečně pekelná řádka „černých“ dnů. Kapela STÍNY PLAMENŮ si za dobu jedné generace našla nespočet spřízněných duší, a to nejen v tuzemsku. Ano, jsou určitě lidé, kterým „black metal stok a kanalizací“ nic neříká, ovšem zarytí fans naopak rádi poukazují na absolutně originální image a texty, jež jsou plné nevšedních příběhů a historek. Přiznám se, že nejraději mám spojení kanální kultury v součinnosti s antikřesťanským důvtipem, jemuž byl dán prostor i na novince „Jediný poskvrněný přítok“ (zde např. v podobě skladby s nezvykle „romantickým“ názvem i textemc – „Požár srdce“).
Produkci „Stínů“ jednoduše poznáte i na v pořadí devátém řadovém albu, nemluvě o Morbidově vokálu. Jeho přednášecí styl je shodou okolností dalším zřetelným symbolem, díky němuž lze plzeňský spolek snadno identifikovat. Paradoxně právě vokály jsou na novince výrazně přitažené za vlasy, přijdou mi celkově mnohem brutálnější, z pohledu blackmetalového žánru více klasické. Nahrávce však tento krok kupodivu velmi prospěl, osobně mám raději, když jsou zpěvy více zasunuty pod nástroje, v případě STÍNŮ PLAMENŮ je právě toto přinejmenším zlatá střední cesta.
Pravda, v tvorbě „Stínů“ nenastal nikterak závratný progres, ovšem je třeba chápat, že kapela má v tomto ohledu poněkud jiné záměry. Evidentním cílem je ryzí black metal v mnoha odstínech, přičemž „Přítok“ na mě působí ve srovnání s předchůdci přece jen brutálněji. Taktéž po zvukové stránce mi přijde kolekce ještě více zastřenější, svým způsobem jsou nové skladby jakýmsi návratem ke kořenům představujícím nikoli cestu zpět, ale spíše do strany. Díky této upřímnosti, jež tak trochu provokativně demonstruje proti většině „moderních“ produktů, se STÍNY PLAMENŮ ještě více zavírají ve své vlastní „republice“. Mnoha kapelám bych tento přístup zazlíval, ale tato čtveřice jednoduše nemůže opustit stoku. Určitě by to už nebylo ono.
Se zběsilostí tedy Západočeši nejdále došli, a to ve vší nechutnosti. Skladbám se ovšem dostává i zřetelných melodií, tedy samozřejmě ne u všech vybraných položek. Nicméně skladby „Rozdrtit prsty vinným“ či „Klenot bodá do nebes“ v tomto ohledu považuji za pomyslné vrcholy. Po albu kapely INFERNO tu tak máme další velmi hodnotný počin, avšak z trochu jiné blackové baňky. Nové posluchače patrně nenaláká, ale zasvěcené fanoušky s největší pravděpodobností velmi potěší. Podle mého soudu nejlepší album od CD „Mrtvá komora“ z roku 2009.
Skladby: Klenot bodá do nebes, Zával šedých spisů, V zájmu vyšším zproštěn zákona, Rozdrtit prsty vinným, Požár srdce, Šachtové pole, Nepleťte si víru s náboženstvím, Vojenský přístup
Sestava: Lord Morbivod – vokály, kytara, baskytara; Lord Opat – kytara, zpěv; Lord Egon – kytara; Lord Sheafraidh – bicí
ALL