Rozhovor s talentovanou slovenskou partičkou STICFUTU je tu! Stěžejní postava souboru (Filip Glocko) se nyní nachází v daleké Austrálii, a tak komunikace mezi námi byla značně ztížená. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a vy si v klídečku přečíst následující rozhovor. Ještě připomenu, že STICFUTU mají na svém kontě zatím jen jediné CD-R „Higher Level Of The Low Style“, které je skvělou ukázkou barevnosti a pestrosti. Pokud literáti objevili surrealismus pomocí vepsaných myšlenek, STICFUTU se téměř o totéž pokoušejí za pomoci svých nástrojů. Více vám už prozradí Filip, ze kterého se vyklubal docela slušný filozof…

Čau Filipe, tak jak mezi klokany? Rozpovídej se, jak se ti tam daří, jak dlouho tam budeš a jak tvá studia ovlivní chod uvnitř kapely?
Nazdar ALLeši… Zdravím tě z metropole klokanů, koal a vodového piva, Sydney. Sedím si na balkoně „našeho“ pronajatého bytu, vedle na stromě křičí papagájové, venku je asi 20 stupňů a já si užívám zdejších zimních prázdnin. Sydney je fajn 4 000 000 „městečko“. Co jsem překvapený, tak stres a nervozita jsou zde dost neznámé pojmy. Lidé se nikam nehoní, prostě pohoda. Pracuji v jedné z největších sydneyských krčmo-restaurací. Sbírám tam prázdné talíře a poháry, sem tam je i myji, prostě samá kvalifikovaná práce. STICFUTU momentálně oddychují… Zpěvák Maťo se nyní agituje u kolegů ze Zvolena NÁHODNÍ ZNÁMÍ, basák Jaro hraje ve svojí druhé jazzrockové kapely RHYTMNSOUL a bubeník Palo jammuje s „kolemjdoucími“ muzikanty. Vízum mi končí v říjnu… uvidím, možná si pobyt o několik měsíců prodloužím Až se vrátím domů, tak chceme jednoznačně STICFUTU dát znova do kopy a začít koncertovat a nahrát nové skladby.

Zaregistrovali jsi vůbec v Austrálii boje o hokejový trůn, o který jsme se s vámi rvali?
Samozřejmě, hokejová horečka se přenesla i ke klokanům. Internetové krčmy byly plné kurážných Slováků a Čechů. Přímé přenosy se daly jen poslouchat a na druhý den jsme si stáhli góly z netu, protože sydneyské TV stanice zde hokej příliš netrápí, i když bys nevěřil, funguje tu normálně hokejová liga. Hraje tu i několik Slováků a Čechů.

Hned na začátku bych se oklikou vyhnul nudnému líčení historie a spíše bych se zeptal, kde se vzal první impuls k založení STICFUTU? Dříve jsi působil v HC kapele MSR (MRVIEACE SA ROŽKY). Proč se vlastně rozpadla?
Impuls byl jasný, po rozpadu MSR jsem chtěl v hraní pokračovat. Prostě jsem cítil potřebu znovu přetavit všechny ty „stavy“ do hudební podoby. Našel jsem proto nové spoluhráče, s kterými si hudebně i lidsky dobře rozumím a začali jsme hrát… Proč se rozpadli MSR? Už to příliš neklapalo, každý z nás měl odlišný pohled na další hudební směřování a nějak jsme to neuměli spolu skloubit v jeden celek, a k tomu ještě osobní „problémy“ Ajajaj, ale naše dvě dema a množství koncertů stálo za to, velmi rád na to období vzpomínám.

Hodně lidí zajímá váš tajuplný název, který v celkové podobě zní plaSTICFUTUre? Proč tenhle vtípek a co vlastně vaše pojmenování má vyjadřovat? Jak jste na něj vlastně přišli?
Já si to už ani moc nepamatuju… tuším, že s tím přišel Maťo. Prostě slovní hříčka. Z Plasticfuture jsme „odprášili“ první a poslední slabiky a vzniklo z toho zajímavé slovní spojení. Je to celkem originální… STICFUTU.

V kapele působí lidé, kteří hrají (nebo dříve hráli) úplně stylově rozdílnou hudbu. Jak jste se vlastně dali dohromady a jestli jste vůbec předpokládali, že z vaší tvorby vyleze taková šílenost?
Po rozpadu MSR jsem byl dost zoufalý z toho, že nemám kapelu. Nápady se množily, ale neměl jsem je s kým realizovat, tak jsem obvolával známé… a Majo (z kapely MÄSO ze Zvolena) mi dal typ na Pala, který nehrál v té době nikde. Sešli jsme se ve zkušebně a začali jen tak pomalu hrát a čekali, co z toho vyleze. Ze začátku to byla dost brutálně neoriginální záležitost, ale časem jsme zjišťovali, že větší stylová volnost by nám neškodila a bylo dost brutálně neoriginální záležitost, ale časem jsme zjišťovali, že větší stylová volnost by nám neškodila a bylo to přesně to, co jsme potřebovali. Žádná škatulka, prostě se „vybláznit“. Po roce jsme našli vhodného zpěváka Maťa, který předtím zkoušel štěstí v kapele STABLAB, no a skoro po dvou letech hraní se k nám přidal Jaro (ex-UNCONCERN), který náš „hřmot“ vhodně „zbasoval“ a STICFUTU byli na světě. Každý z nás dal do hudby kus svého pohledu na věc a spolu to výborně zafungovalo.

Výsledkem vašeho snažení je počin „Highter Level Of The Low Style“. Mohl bys ho nějakým způsobem představit? Já už jsem se o to pokusil v recenzi, která dopadla opravdu zajímavě… 🙂
Nuž ta naše věcička obsahuje 11 písní. Každá skladba je něčím specifická, má jinou náladu, riffy, zpěv, z každého stylu trochu. Je to velmi barevná hudba od HC přes funky až po jazz. Nejleepší bude, když si každý CD-R poslechne a udělá si vlastní názor na naši hudbu.

Vaše nahrávka byla pro mě skutečný, překvapením. Hrajete na poslech velice náročný styl muziky. Nebojíš se trochu o nezájem a nepochopení vaší hudby u posluchačů, případě vydavatelských firem?
Skladby jsme nedělali pro „dobrý prodej“. Nás prostě baví hrát, a když jsme nasbírali dostatek písní, tak proč je nenahrát a nenabídnout lidem? Když jsme byli ve studiu X line Henriho Tótha (zdravím tě!) a z mixu lezla konečná podoba, měli jsme z toho velmi dobrý pocit a věřili jsme tomu, že bychom mohli s touto nahrávkou oslovit více lidí. První náklad 150 kusů jsme použili na propagaci. Další CD-R jsme prodali na koncertech. Samozřejmě jsme oslovili i nějaká vydavatelství. Odpověď zatím nepřišla žádná. Druhou nahrávku, když „metalový bůh dá“, bychom chtěli vydat určitě u nějaké firmy. Chceme dostat naši hudbu k co nejširšímu publiku. Zatím jsme se setkali s velmi kladnými reakcemi na náš počin, což je pro nás skvělý motor do budoucna. Prostě jsme si vytvořili dobrý startovací „mostík“ před druhým CD-R.

Ve vašich stylových mixech si skutečně libují. Již ve zmíněné recenzi jsem napsal, že váš hudební styl je osobitým spojením kapel jako např. HELMET, PRAŽSKÝ VÝBĚR, BEZ LADU SKLADU, BIOHAZARD a RED HOT CHILI PEPPERS… Je z mého výčtu nějaká kapela tvoji srdcovkou?
Mám rád všechny tebou zmíněné kapely. BIOHAZARD – „Urban Discipline“ a „State Of The World Adress“ jsou neuvěřitelně energické věci, ale současná „kornovská“ tvář BIOHAZARD mě už nebere, chybí mi tam Bobbyho (ex-kytarista) melodická sóla a vyhrávky. PRAŽSKÝ VÝBĚR – velcí hudebníci a osobnosti. Pavlíček je skvělý a kreativní kytarista, Kocáb politický hudebník, Čok „showman jako prase“ a Kryšpín rovněž. BEZ LADU A SKLADU – slovenská legenda, taková naše odpověď na vaší LAURU A JEJÍ TYGRY. HELMET – znám dvě alba, líbí se mi jejich sekané věci „s rozumem“. RED HOT CHILI PEPPERS – miluju všechny věci od roku 1984 až po „By the Way“. Všem rovněž doporučuji sólovku Johna Fruscianteho „To Record Only Waters For A Ten Days“, vynikající emotivní věc!

Je vidět, že komponování složitějších skladeb vám nečiní žádný problém. Nebo, lépe řečeno, se v tom vyžíváte. Jak moc složité je do kytarového zápřahu narvat např. vámi využívaný akordeon? Hodláte ještě v budoucnu využít třeba další podobné nástroje?
Každý z nás už před STICFUTU někde hrál, takže jsme nemuseli o hudbě příliš kecat, ale stačilo nám hrát. Baví nás „barvit“ jednotlivé riffy, pracovat s náladou písně, spojovat na první poslech nespojitelné. No a tím akordeonem… byli jsme na koncertě Miša a hrál opravdu fantasticky, tak nás napadlo, zkusit použít tento nástroj v našich písních. Dali jsme mu nahrávku, výsledek jsme se dozvěděli až ve studiu, kde to Mišo z fleku dohrál do hotových skladeb. Myslím, že se to podařilo úplně skvěle, akordeon dodal písním takový nový rozměr. A další nástroje? Možná do budoucna ženský vokál, housle, klavír… Uvidíme, co nás napadne a jak to zapadne do naší hudby.

Další šílenou částí vaší tvorby jsou texty. Mohl bys nám trochu přiblížit jejich obsah? Vypadá to, že protiklady se vám míchají nejen do hudby samotné. Mám pravdu?
Jasně, ulítlá hudba a k tomu ulítlé texty, nepoznám nic lepšího. Minule jsme s Maťem kecali a na nové nahrávce budou texty ještě osobnější a emotivnější. Uvidíme… Na CD-R zachycuje každý text jiný problém, který je vyjádřený někdy v pořádně zamotaných slovních hříčkách, takže anglicko-slovenský slovník a psychologii do ruky a hurá na texty, haha.

Velkou pochvalu zaslouží též vokalista Maťo, jehož anglické frázování a hlavně výslovnost… opravdu klobouk dolů. Není to náhodou rodilý Angličan :)?
Maťo je skvělý zpěvák. Má v sobě tu správnou energii pro zpěv, umí zpívat, křičet, rapovat, šeptat. Na zkouškách a na koncertech zněl jeho zpěv v pohodě, ale ve studiu, když zdvojil a obohatil vokální linky, byli jsme mile překvapeni. Jeho zpěv definitivně stmelil a zvýraznil naši hudbu. Rýmy a anglické frázování výborně zapadly pod riffy a celou hudební STICFUTU podobu.

Snažit se tvořit a hledat ještě příliš neprobádané hudební obzory. Domníváš se, že klasické hudební žánry, např. death metal, thrash nebo HC, mají už to nejlepší za sebou?
Máš pravdu, pomixovali jsme toho dost. Nebavilo nás hrát jen se sešlápnutým boosterem a tak… Dá se hrát chytlavě a energicky i bez zbytečného „hluku“. Myslím, že se vždy najdou kapely, co budou prosazovat „čistotu žánru“. Mně se osobně líbí mixy, ale velmi rád poslouchám i žánrovou klasiku – DEATH, OBITUARY, METALLICA, ANTHRAX, SLAYER, SICK OF IT ALL, AGNOSTIC FRONT.

Město, ve kterém žijete, je pověstné velkou hudební základnou. Jak v Banské Bystrici funguje spolupráce mezi jednotlivými kapelami?
Je to fajn, že stále existují lidé z kapel, kteří organizují koncerty. Pozve se několik kapel „z poza kopca“, nějaké domácí „hvězdy“ a už se paří… Osobně nejsem příznivcem koncertů jednoho žánru. Pět deathových nebo HC kapel, to je moc. Je fajn, že se pomixují kapely různých žánrů. Žádný problém, kapela se mi nelíbí, skočím si na pivko a přijdu na další. Nemusím pískat a posílat kapelu po každé písni do prdele, jako se to občas stává. Scéna v Banské Bystrici je dost rozmanitá. Od klasiků jako PATHOLOGY STENCH, HASIACI PRÍSTROJ, TOO MUCH, SCHODY, ABSTRACT, SURGICAL DISSECTION se najde v garážích mnoho kapel, které zanedlouho vyběhnou na „dosky, co znamenajú smad… aaaa… svet“.

Slovenskem zahýbala hokejová horečka a referendum o vstupu do EU. Jak si tyto navzájem rozdílné události vnímal? Prozradil bys, zda-li ses referenda zúčastnil, případě jak si hlasoval?
Já jsem dost mimo politiku, ale zásadnější otázky orientace Slovenska mě občas osloví… Už rozdělení našich republik se mi nelíbilo. Zbytečně a směšně politické. Doufám, že se střetneme v jednotné Evropě. Referendum jsem tu vnímal prostřednictvím netu. Mnoho lidí podle mě ani nevědělo, o co jde. Prošlo to velmi těsně, ale prošlo, což mě těší, ale hokej mě baví víc.

Na CD-R jste zařadili slovensky zpívanou skladbu „budovatelská“, plnou marxistických odkazů, které jsou hozeny celkem do posměšně satirické podoby. Zajímalo by mě, jaký máš názor na levicovou politiku? Mohl bys nám přiblížit, jakou pozici má u vás na Slovensku?
Někteří lidé zde doposud žijí v socialismu, který má ovšem trošku odlišnou tvář. Důkazem toho jsou i výsledky posledních voleb na Slovensku. Touží po něm. Rohlíky za dvacet haléřů, mléko za korunu, pivo za 3,50 hahaha… Ale život v kleci, bez šance cestování, svobody slova… To neeeeee! Cituji klasicky slvenské punk-rockové scény SLOBODNÚ EURÓPU: „Komunisti zrazu vravia, že nechcú násilie, 40 rokov to tu ničili a teraz chcú odpustenieeeeeeeeeeee…“ Asi nejsem rozený levičák.

Jak jsi osobně spokojen s životem na Slovensku? Co vidíš jako největší pozitivum? Samozřejmě můžeš zmínit i negativa…
Život na Slovensku je skvělý, právě proto jsem musel odjet na chvíli si vyvětrat myšlenky ke klokanům, ale vážně, v tom směru nebudu příliš moudrý. Z odchodem komunismu a mečiarismu a vstupem do Eu by to mohlo být na Slovensku při normální vládě za pár let v pohodě. Uvidíme… Sem se hodí slova klasika Jara Filipa: „My sme národ holubičí, nikto nám nič nedožičí, v jednom kuse na nás kričí, jedným slovom je to o nás.“

Docela by mě zajímalo, jak zní STICFUTU na živo. Odehráli jste už nějaké koncerty? Bude vás možné spatřit v létě na nějakém letním festivalu?
Samozřejmě skvěle! Ale ne, to byla otázka spíše pro naše fanoušky. Když budu soudit dle reakcí lidí na koncertech, tak bych řekl, že je naše hudba oslovila. Mnozí byli překvapeni energií a pestrostí našeho projevu. To zatím hodnotím dva koncerty, které jsme odehráli. Potom jsem odjel do Austrálie. Budu tady nejspíš do října, takže letní festy nestíháme. Možná příští léto.

Počítám, že na další počin pospíchat ještě nebudete, ale určitě byste chtěli další nahrávku u někoho oficiálně vydat. Máš představu, jaké požadavky by měl váš budoucí vydavatel splňovat?
Může být. Novou nahrávku bychom chtěli vydat opravdu ve spolupráci s nějakou firmou. A požadavky? Mít dobrou promokampaň – ziny, časopisy, rádia a podpořit to intenzivním koncertováním. Neuškodilo by ani menší turné. To je budoucnost, kterou však vidím celkem reálně. Momentálně dělám promokampaň našemu CD-R tady v Sydney. Podařilo se mi dostat CD-R do prodejní sítě zdejších dvou největších prodejen Utopia Records a Red Eye Records. Dále se tu dají nahrávky velmi dobře propagovat v hudebních časopisech vycháejících v 40 000 nákladech a jsou zadarmo! No a funguje tu ještě taková obdoba starého rádia Rebeca u nás. Zde se místní rock rádio jmenuje JJJ Radio. Takže i když STICFUTU nekoncertují, stále je co dělat.

Filipe, děkuji moc a rozhovor. Těším se už na další vaše skladby, protože takových, jaké tvoříte vy, není nikdo dost. Nechť se daří naplňovat cíle a sny. Poslední slova jsou určena pro tebe.Můžeš cokoliv dodat na závěr…
Velice děkuji Aleši tobě i celému vašemu zinu za tuto spolupráci. Na závěr bych se rozloučil citátem hudebního velikána C. Debussiho: „Hudba nie je vyjadrenie pocitov, hudba je pocit samotný.“

ALL