Naše redakce pracuje opravdu permanentně. Není to tak dávno, co mi Payo přinesl jednoho „pracovního“ dne novou nahrávku STATUS PRAESENTS. A jelikož byl akorát čas na oběd, mohli jsme probrat všechny možné způsoby, kterak může kapela dát dohromady tak skvostný booklet. Tedy booklet… přátelé, jedná se o čistou knížečku, připomínající básnické sbírky Sovy či Hálka. Ani vnitřek však nepokulhává. Tvrdé listy, nádherná grafika, všechno v barvě… fakt paráda! Prohlížím CD skrz na skrz a ani si skoro nevšímám, že mi číšník přinesl první denní stravu. Rozbor „knížečky“ završujeme jednoduchými slovy: „to asi muselo být drahý…“ Tohle byl tedy jakýsi první díl k recenzi.
Ve druhém díle bych se už podíval na rozbor té hudební části. STATUS PRAESENTS už hrají nějaký ten pátek a já mám pocit, že u nás snad nechyběli na žádném větším festivalu. Pořád ale tak trochu patří do druhé ligy a trošku se bojím, že po vydání alba „Aatra“ tomu tak zůstane i nadále. Ničím nekomplikovaný hardcore s nádechem punku už asi nikoho moc nepřekvapí. Soubor však „točí“ stále dokola staré omšelé motivy a melodie. Viz. třeba kousek nazvaný „Dos Murrenos“, při kterém mám pocit, jako kdyby Lemmy navštívil zkušebnu SEX PISTOLS, dal s nimi kalbičku až do rána a pak si s nimi střihnul jednu pecku na rozloučenou.
Docela dobře se na podobné kousky paří (tohle bude něco pro náctileté punkáče), ovšem po několika sekundách se dosti rapidně ozývá nuda. Je mi to líto, ale na produkci souboru jsem nenašel nic, co by mě zaujalo. Nahrávka zní prachsprostě „česky“ (u HC kapely velké mínus). To lze tvrdit především o zvuku kytar, který se mi zdá hodně nevýrazný. Udělal jsem schválně takový pokus a hned po poslechu tohoto alba jsem do přehrávače narval podobně stylově znějící spolky a poté jsem se opět vrátil ke STATUS PRAESENTS. Ukázalo se, že zvuková nevýraznost rozhodně nebyla fikcí.
Tak např. úvodní skladba „Note“ má v sobě ledacos emo-hardcorového, ale utlumené kytary celý feeling skladby absolutně ničí. Do popředí se tak dostává především vokál, což tedy zrovna není moc šťastné řešení. Ne, že by se jeho projev nedal poslouchat, ovšem kostrbatá anglická výslovnost zní v některých chvílích značně rušivě a třeba skladbu „Fairytele Man“ jsem musel chtě nechtě přeskočit. Asi největší překvapení najdete opět v bookletu. Pod masteringem je podepsán Láďa Křížek, což tedy prý není shoda jmen! Alespoň je tedy vidět, že Láďa ještě úplně nevyměknul :-). Jinak předesílám, že komu nevadí aspekty, které jsem v této recenzi zmínil, nechť toto album podpoří. Já jsem až tolik namlsaná osoba, že tyto nedostatky překousnout nemohu…
ALL